Kdyby nežil v komunismu, mohl z něj být milionář. Vynálezce 'vršovického dloubáku´ měl kliku na dobré načasování, dneska už by si prý ale ani neškrtl. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Antonín Panenka vstoupil do dějin svou slavnou penaltou, které se říká Vršovický dloubák. Ve světě se používá pojem „Panenka goal“ nebo „Panenka kick“.

Jediným kopem zajistil v roce 1976 pro Čechoslováky titul mistrů Evropy. Originální penaltu, nazývanou Vršovický dloubák, nacvičoval dva roky, než si byl stoprocentně jistý. Neuspěl s ní pouze jednou, a to proti úplně neznámému brankáři v jihočeských Vodňanech.

Panenkův Vršovický dloubák okopírovaly a dodnes používají největší fotbalové hvězdy a žádný komentátor z různých koutů světa nikdy nezapomene připomenout, že to je Panenkova penalta. Proč v 90. letech nevyužil svého jména a nezaložil třeba fotbalovou školu? „Člověk musí mít podnikatelského ducha a ten v nás byl celý život potlačován. Byl jsem garantem prázdninové fotbalové školy pro děti z celých Čech, ale sponzoři nám nedali peníze... S jedním známým jsem si později otevřel cukrárnu, ale po dvou letech jsem toho nechal,“ říká současný prezident Bohemians 1905, legendárního fotbalového klubu, pro který Panenka navždy zůstane legendou a ikonou.

Osudná zeleno-bílá kombinace

Narodil se 2. prosince 1948 v Praze a jeho dětské fotbalové začátky popsal přímo láskyplně na internetu jeden z jeho fanoušků: „Zelenobílý dres Bohemians poprvé obléká jako desetiletý žáček a obrovský talent ho žene neustále výš. Vždycky měl moc rád míč. Jakmile přišel ze školy a odhodil tašku, běžel někam s kluky kopat, třeba i na ulici. A i ve škole si o přestávkách pohrával a dribloval s tenisákem. Panenka nikdy není na hřišti jako záložník žádný velký bojovník ani rychlík, ale právě cit pro balón a skvělá kopací technika z něj dělají mimořádného fotbalistu.“ Zelenobílý dres se mu stal v dobrém slova smyslu osudným. Když po třiadvaceti letech skončil v pražských Bohemians a odešel hrát do Rakouska, jeho novými klubovými barvami se i tam staly zelená a bílá.

Zeleno-bílá kombinace se mu stala osudnou

Od necelých dvaceti už válel za vršovickou Bohemku ligu a do československé reprezentace byl poprvé povolán v roce 1973 pro kvalifikaci MS v Glasgow, kde jsme prohráli se Skotskem 1:2. V nadcházející kvalifikaci ME v roce 1975 nastřílel tři góly Kypru, který díky němu náš tým porazil na Letné 4:0. O rok později svou velmi důležitou trefou zvýšil v prvním čtvrtfinále ME proti SSSR v Bratislavě na konečných 2:0, takže už měl v semifinále ME v Záhřebu s Nizozemím (3:1 po prodloužení) i v bělehradském finále s NSR (2:2 po prodloužení a 5:3 na penalty) ‘své místo‘ v československé středové ose jisté.

Měl kliku na načasování

O čtyři roky později se Antonín Panenka stal oporou mužstva Československa, které na ME v Itálii skončilo třetí, a ještě na MS 1982 ve Španělsku, pro československou reprezentaci neúspěšném, kde dal jediné dva naše góly – Kypru (1:1) a Francii (1:1). A to z penalt, ovšem kopnutých klasickým způsobem. V té době však už hájil barvy prestižního evropského klubu Rapid Vídeň, za který vstřelil sedmdesát sedm gólů, dvakrát se pyšnil titulem mistra Rakouska a v roce 1985 se s ním dostal až do finále Poháru vítězů pohárů. Dá se říci, že měl ‘kliku‘ na dobré načasování, protože patřil za socialistické éry k prvním fotbalistům, kteří mohli legálně hrát v zahraničí, takže o případné emigraci ani nemusel přemýšlet. Splnil totiž dvě základní podmínky – bylo mu už víc než dvaatřicet let a měl za sebou alespoň padesát startů za reprezentaci. A tak se přestěhoval se ženou, dcerou, která tenkrát chodila do druhé třídy, a dvouletým synem do Vídně.

Právě kope svůj Vršovický dloubák, kterým se zapsal do fotbalové historie

Pak ještě účinkoval v druholigovém rakouském St. Polten a na sklonku fotbalové kariéry hrával v Rakousku už „jen pro radost alespoň o víkendech“, jak říká – až do roku 1993 vystřídal další tři kluby. Když s fotbalem definitivně skončil, bylo mu šestačtyřicet. „To byl strašnej život!“ zhodnotil v jednom rozhovoru nečekané prázdno, které se najednou rozhostilo v jeho životě. Zkusil ho vyplnit podnikáním a nejprve se stal cukrářem. Způsobil to dlouholetý fanoušek Bohemky a zkušený mistr cukrář, který ho vyzval, zda by si s ním nechtěl pronajmout provozovnu v Praze 7. „Dobrý dorty tam byly…“ zavzpomínal po letech. „To mi vyhovovalo, mám sladký strašně rád!“ Fotbal mu ale nedal spát, a tak po dvou letech z firmy vystoupil, aby se vrátil 'domů' – do Bohemky jako asistent trenéra a funkcionář. Nepřestával ale pokukovat, co by ještě… Byl rád mezi lidmi, takže si pronajal malou vinárničku hned naproti přes ulici, a dokonce nabízel hostům i vlastní víno. „Po třech letech jsem toho ale musel nechat. Musel jsem tam totiž být každý den, s každým popít… Za dva roky jsem toho vypil víc, než za celý život předtím!“ zavzpomínal před časem v rozhovoru pro časopis Recepty prima nápadů.

Fotbalový básník odpočívá na vesnici

Roky jezdíval s rodinou do rekreačního domku ve vesničce zhruba dvacet kilometrů od Prahy a postupně začali zvažovat, že by se z města odstěhovali natrvalo. A když dcera potřebovala bydlet, zvolili nové řešení – v roce 2010 domek prodali a jen o pár metrů vedle si postavili dvojdům. „Život je tu příjemnější, lepší… Vládne tu klid, načerpáte energii. Tu vezmete rýč a něco zryjete, ostříkáte nějaký keř, zajdete na procházku, do lesa na houby. I psa jsme si pořídili… A to jsem psa nikdy nechtěl, protože mě v dětství pokousal boxer a já se od té doby psů bál,“ prozradil a dodal: „Měl jsem ale strašně krásný život sportovní, i když moje žena na to má jiný názor, protože musela vlastně sama vychovávat děti. Chci jí znovu moc poděkovat, že to nesla, protože bez silného zázemí sportovec nic nedokáže.“

Za československou reprezentaci nastoupil v 59 zápasech a dal 17 gólů

Sedmašedesátiletý Antonín Panenka je živoucí legendou, v současném fotbalu by ale podle svých slov asi neobstál. „Od našich dob se fotbal neskutečně zrychlil a zagresivnil, takže hráči nemají moc času vymýšlet nějaké finesy,“ svěřil se serveru Týden.cz. „Práci s míčem bych jakžtakž zvládnul, ale běžecky bych měl velké problémy,“ dodal Antonín Panenka, o jehož slavné penaltě z Bělehradu Pelé prohlásil, že takhle „ji mohl kopnout jenom blázen nebo fotbalový básník“.

Na nadcházejícím šampionátu ve Francii Panenka do českých fotbalistů naděje na nejvyšší příčky v současné konkurenci nevkládá. Favority jsou podle něj jako obvykle Německo, Španělsko, Francie a možná Belgie. Řekl to ve Štrasburku, kde zahájil vernisáž výstavy, věnované Josefu Masopustovi. „Doufám, že naše mužstvo nezklame a aspoň postoupí ze skupiny, čímž by splnilo očekávání fanoušků,“ prohlásil s tím, že fandit bude i Slovensku a Rakousku.

Před pěti lety byl Antonín Panenka uveden do fotbalové Síně slávy

Fotbalová cesta Antonína Panenky:

Mládežnické kluby:
1958 – 1967 Bohemians Praha
Profesionální kluby:
1967 – 1981Bohemians Praha (127 zápasů, 63 gólů)
1981 – 1985 Rapid Vídeň (126 zápasů, 63 gólů)
1985 – 1987 VSE St. Pölten
1987 - 1989 SK Slovan Wien
1989 – 1991 ASV Hohenau
1991 – 1993 Kleinwiesendorf
Reprezentace:
1973 – 1982 (59 zápasů, 17 gólů)
1976 – 1. místo na Mistrovství Evropy ve fotbalu v Jugoslávii (vítězné finále díky jeho slavnému Vršovickému dloubáku v penaltovém rozstřelu)
1980 – 3. místo na Mistrovství Evropy ve fotbalu v Itálii

Čtěte také:

Pohádkově zbohatl i díky restitucím a kolik má, to ani sám prý přesně neví. Jak ke svému majetku přišel vyhlášený parlamentní spáč, který neváhal soudit se dvanáct let se sestrou?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská