Přežil totální nasazení i koncentrák, a pak měl stejně utrum; jako jediný herec se totiž odvážil v roce 1968 napsat Brežněvovi. Jak žije plachý introvert po smrti celoživotní lásky? Tajnosti slavných
15.05.2016
Foto: ČT / 13. komnata
Popisek: Splnění celoživotního snu se Jan Skopeček dočkal až po devadesátce
Má na krku devět křížků, špatně vidí, před dvěma lety přišel o životní lásku a loni o nejlepšího kamaráda. Přesto populární herec Jan Skopeček neztrácí elán, a dokonce si splnil přání, o němž celý život jenom snil.
Diváci ho milují jako prostředního z trojice osamělých chlapů Potůčků z legendárního seriálu Jaroslava Dietla Tři chlapi v chalupě, ti mladší ho zase vnímají především coby dědu Nováka z Troškových Kameňáků. Málokdo ale ví, že je Jan Skopeček, jeden z mála žijících představitelů své generace, nejen vynikajícím hercem. „Celý život jsem psal texty a přál si, aby byly zhudebněny a staly se z nich hezké, melodické písničky. Teď se mi mé přání splnilo,“ prozradil populární představitel nejroztodivnějších charakterů a rázovitých postaviček, kterých od 50. let minulého století ztvárnil bezmála sto padesát.
S Petrem Nárožným při natáčení celovečerního filmu Psychiatrická záhada aneb policejní historky
podle Haška Jaroslava, který právě točí režisér Pavel Dražan
Nejkrásnější dárek
Od kapely Kroky Michala Davida dostal pan Skopeček k loňským devadesátinám originální dárek – pánové mu nabídli vydání cédéčka s písněmi, které otextuje. „Ve studiu jsme byli zrovna i v den, kdy zemřel pan Lipský. Zpráva pana Skopečka zdrtila, ale přestože jsme čekali, že druhý den se z natáčení omluví, nestalo se tak. Je to prostě neuvěřitelný profík,“ prozradil serveru Super.cz David Laštovka, jehož kapela slaví úspěch se songy Michala Davida v moderních aranžích a jenž jeho texty zhudebnil. „Pan Laštovka se přesně trefil i do stylu těch jednotlivých textů. Má velký cit. Ale zase, když jsou povedené texty, muselo se mu to skládat samo, že jo,“ zavtipkoval herec. Na albu nechybějí ani písničky z jeho pera v podání Kroků Michala Davida a už podle názvů textů je jasné, že má pan Skopeček úžasný smysl pro humor – Absolutní skleróza, Škvarky, Šepoty a výkřiky. A samozřejmě na něm musela být u píseň Vidrholec, která je jakousi jeho intimní zpovědí.
Se skupinou Kroky Michala Davida při natáčení CD
Přežil dva koncentráky
Narodil se 19. září roku 1925 v Litoměřicích a jeho rané mládí tvrdě poznamenala druhá světová válka. Jako syn židovské matky byl za německé okupace nejprve totálně nasazen, v říjnu roku 1944 pak odvlečen do koncentračního tábora v Klein Stein v Horním Slezsku. Poté co byl tábor rozpuštěn, se každý musel dostat domů na vlastní pěst. Jenže když po strastiplné cestě konečně dorazil do Prahy, čekalo ho předvolání do dalšího koncentračního tábora v Osterode. Cestou tam dostal vysoké horečky a zachránil ho Oldřich Nový, který jel stejným transportem. Když se z koncentračního tábora vrátil, zjistil, že jeho tatínek předchozí den zemřel. Během války připravili nacisté o život patnáct jeho příbuzných.
Svatba s nezapomenutelnou Věrou Tichánkovou
Napsal Brežněvovi
K milovanému herectví se dostal až po osvobození. Do prvního divadelního angažmá nastoupil v jihlavském Horáckém divadle, kde se seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Věrou Tichánkovou, po jejímž boku pak prožil neuvěřitelných šedesát šest let. V roce 1949 spoluzakládal pražské Divadlo pod Palmovkou, tehdejší Divadlo S. K.Neumanna, kde ho dostihl v roce 1968 zákaz umělecké činnosti. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se totiž odvážil napsat dopis sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi, v němž jasně vyjádřil svůj nesouhlas. A to si opravdu dovolil moc! Až po nekonečně dlouhých třech letech, kdy byl téměř bez práce, konečně zákaz prorazil režisér Oldřich Lipský, který ho potřeboval pro natáčení filmů, navazujících na úspěšný seriál – Tři chlapi v chalupě a Tři chlapi na cestách.
S Lubomírem Lipským a Ladislavem Trojanem v roce 1963 ve filmu Tři chlapi v chalupě
Útok z druhé strany
Po sametové revoluci v roce 1989 byl pan Skopeček pro změnu osočen ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností a jeho jméno se objevilo na seznamu spolupracovníků, podobně jako třeba i jméno Jiřiny Bohdalové a dalších populárních umělců. Nebezpečná fáma se prý zrodila kvůli tomu, že kdysi bydlel s manželkou na Rašínově náměstí v domě Havlů. „Ivan tam v tu dobu bydlel, ale Václav ne. A mne, představte si, osočili, že jsem estébák, který ho má za úkol sledovat. Taková nehoráznost! Proč by mě potom Havel obsadil v divadle do své hry Odcházení, kdybych byl grázl, za kterého mě označovali,“ rozčílil se v jednom z rozhovorů pro Blesk. Přišel prý kvůli tomu i o spoustu zajímavých pracovních příležitostí. „Jedinej režisér Troška mě obsadil. Režiséři se bojí a raději mě vyškrtnou. Proč bych měl umřít s takovou kaňkou? Když vás ale vyhodí z jedoucího vlaku, tak ho nikdy nedohoníte,“ povzdychl si v rozhovoru v roce 2005, když se rozhodl bránit soudní cestou. „Chci umřít s čistým štítem, proto jsem to hnal až sem. Inspirovala mě Jiřina Bohdalová, která podobný spor vyhrála. Já jsem nikdy žádnou spolupráci s StB nepodepsal,“ dodal. Nakonec dosáhl svého a pražský městský soud nařídil ministerstvu vnitra, aby do třiceti dnů jeho jméno ze seznamů vyškrtlo.
S dcerou Marií
Hlavní problém vyřešil starosta
Od ledna 2014, kdy navždy odešla jeho celoživotní partnerka Věra Tichánková, žije pan Skopeček ve svém bytě v pražských Vršovicích sám. Smutek mu pomáhá zahánět několik kamarádek, některá z nich mu prý dokonce občas i uvaří. Trpí problémy se sítnicí, kvůli nimž se mu výrazně zhoršil zrak, a tak mu před časem tamní starosta zaplatil speciální lupu, aby se mohl dál věnovat své velké vášni – čtení. „Kromě víkendu mi nosí obědy pečovatelská služba a půlku si vždycky nechám na večeři. V sobotu a neděli si dojdu pro něco do samoobsluhy nebo k Číňanům. Já si nevařím, neumím to. A uklízí mi tady ve čtvrtek několik prima holek. Jedna dokonce zadarmo!“ prozradil. Rozhodla se tak prý poté, co se dozvěděla, že byl v koncentračním táboře. Několikrát ročně ho navštěvuje dcera Marie, která žije ve Francii. „Dcera, vnučka a pravnoučata žijí v Lyonu. V Paříži žije vnuk s dalšími pravnoučaty,“ vysvětlil svou samotu. Navzdory úctyhodnému věku je ale stále plný energie a jen tak se prý osudu vzdát nehodlá.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská