Smrt učitelky rozpoutala peklo, pražská průmyslovka je zavalena výhrůžkami. Opravdu ji zabila šikana? Zástupkyně ředitele říká, jak to bylo
17.02.2016
Foto: Facebook
Popisek: Agresivitou šestnáctiletých grázlíků a náhlou smrtí šikanované profesorky je veřejnost šokována, nad průmyslovkou Třebešín se stahují mračna
EXKLUZIVNĚ Tragický konec pedagogické kariéry profesorky pražské průmyslovky Na Třebešíně pořádně zacloumal veřejností. Na školu se valí ze všech stran výhrůžky, její vedení už kvůli nim požádalo o součinnost policii. Zástupkyně ředitele vysvětlila KrajskýmListům.cz, jak to bylo.
Smrt profesorky, daná do souvislosti s extrémní šikanou ze strany studentů, které byla podle zveřejněných videozáznamů dlouhodobě vystavena, pořádně zacloumala veřejným míněním. „Vážené vedení školy, pokud máte v sobě špetku soudnosti, vyhodíte ty smrady ze školy a sami okamžitě skončíte, dobrovolně!“ píše na Facebooku školy Pavel Matějíček. „Jsem naprosto otřesen, musel jsem počkat asi 10 minut, aby tento můj komentář nebyl vulgární, i přesto je největším štěstím těchto individuí, že jejich obličeje jsou rozmazané. I já se přidávám k žádosti o trest na úrovni zločinu, protože to, co jsem viděl, bylo strašné. Nedovedu si ani představit, co z těchto (nechce se mi psát dětí ani lidí) vyroste. Btw. dle mého by nebyla od věci kontrola sociálky v rodinách. A jestli je někdo zkusí omlouvat pojmem klukovina, tak ty jsme dělali všichni, ale jenom budoucí kriminálníci se chovají tak, jak jsme mohli vidět,“ komentuje události Lukáš Staněk.
Známá mrtvé se ptá
Další z komentářů jde mnohem víc vedení školy na tělo. Jeho autorka, podepsaná jako Renatecka Kolin Fridrich, píše: „Citace: Jednalo se o fatální zdravotní problém naší kolegyně, nesouvisející s amorálním jednáním některých žáků – zástupkyně ředitele školy Taťjana Kubíková, konec citace. PROSÍM, můžete mi vysvětlit – o to zrůdnější je to čin těch hochů a promiňte, já jsem učila a škola je jedna velká drbárna – neříkejte mi, že jste nevěděli nic, že jste si nevšimli, že jedna učitelka chodí jako tělo bez duše. Ad 1. proč jste zaměstnali nemocného člověka, 2. proč jste člověka v takovém stavu neposlali k lékaři nebo do pracovní neschopnosti, proč jste jí nenavrhli ID a zkrácený úvazek ve třídách, které by si sama vybrala..., když jak říkáte, jste dostali povolení od p. profesorky, že vám lékař může podávat informace o jejím stavu – kdy jste ten souhlas dostali? Když byla v bezvědomí? Nebo na tom psychicky špatně? Nebo kdy – tohle totiž není vůbec, ale vůbec běžné!!! Každý učitel, než nastoupí do zaměstnání-školy, jde k závodnímu lékaři – to byla zdravá, práce schopná, a fatálně onemocněla až v průběhu jejího zaměstnání na vaší škole? Podotýkám, že jsem ji znala!“
Trest prý odpovídal předloženým důkazům
KrajskéListy.cz požádaly v úterý 16. února o vyjádření zástupkyni ředitele Taťjanu Kubíkovou nejprve e-mailem s tím, že zaslaly konkrétní otázky. Následně jsme se pokoušeli spojit s paní Kubíkovou telefonicky. To se vpodvečer nakonec přece jen podařilo. „Jakmile jsme se o šikaně dozvěděli, okamžitě jsme ji řešili, tedy 12. ledna. K dispozici jsme měli bohužel mnohem mírnější záběry, než byla videa, která byla později poskytnuta médiím a která jsme neměli možnost vidět,“ řekla paní Kubíková. Dodala, že po své hospitalizaci dala postižená profesorka souhlas, aby jí byly poskytovány informace o jejím zdravotním stavu. „Mluvila jsem s ošetřujícím lékařem a podle něj nemá smrt paní W. (která zemřela 2. února 2016 – pozn. red.) přímou souvislost s událostmi, k nimž předtím ve škole došlo,“ sdělila KrajskýmListům.cz. Od zveřejnění případu je podle ní škola vystavena tak masivní vlně výhrůžek, zaslaných e-mailem či sms zprávami, že již její vedení požádalo o součinnost policii. Reakce některých pisatelů jsou podle jejího vyjádření velmi alarmující. „Podrobnosti případu nemohu zveřejňovat vzhledem k vyšetřování případu policií a inspekcí, protože pachatelé šikany jsou nezletilí,“ dodala.
Neprůbojnost ještě neznamená slabost
Drobná, nenápadná, tichá a neprůbojná… Taková prý byla profesorka Ludmila, jejíž náhlá smrt a následné zveřejnění informací o šikaně, které byla vystavena ve svých hodinách angličtiny na střední průmyslové škole v Praze 10, rozpoutaly pravé peklo. I když jsem ji neznala, umím si ji docela snadno představit. Kdysi jsme měli na gymnáziu taky takovou třídní. Rozdíl ale nejspíš spočíval v tom, že ta naše nikdy neztrácela sebejistotu, takže dokázala třídu zklidnit i trpělivým vyčkáváním za katedrou. Navíc naše škola byla výběrová, a tak rozhodně nehrozilo, že by v jejích lavicích usedli ‘vejlupkové‘ s mizernými studijními výsledky, kteří si musí dokazovat svou ‘hodnotu‘ útoky na slabší. I s takovými jsem se o něco později setkala, na vysoké škole v rámci povinné pedagogické praxe. Tenkrát nás přidělili na učňák s nejhorší pověstí v Praze a je pravda, že některé spolužačky namísto výuky opouštěly třídu hodně rychle, zoufalým úprkem a s pláčem.
Zabila ji vlastní nerozhodnost?
Mým kolegyním zkrátka chyběla ta jistota a pohotovost, s níž by grázlíky dokázaly hbitě odpálkovat do patřičných mezí. A ta zřejmě chyběla i paní Ludmile, která navíc údajně řešila vážné osobní problémy, takže na tom psychicky nebyla právě nejlépe. K tomu se ještě přidává fakt, že se do České republiky vrátila teprve před časem z Velké Británie, takže ji nejspíš ani nenapadlo, že na průmyslovce, mající pověst jedné z nejlepších škol svého druhu v hlavním městě, může vůbec na něco takového narazit. „Autoritu může pedagog ztratit v očích agresivních jedinců velmi rychle, může k tomu stačit i jeden jediný prohraný slovní ‘souboj‘,“ říká psycholožka Martina Kovářová a dodává: „Útočník není ve třídním kolektivu nikdy osamocen, vždycky se na něj takzvaně nabaluje větší či menší partička, před níž si musí její hlava neustále upevňovat svoji vůdčí roli. Hledá si k tomu nejslabšího jedince, na němž prezentuje svoji ‘sílu‘. Pokud se jím stane pedagog, nejrozumnějším řešením je co nejrychleji změnit místo.“ Paní Ludmila se ale podle dostupných informací neodhodlala ani k tomu, aby si na útočníky oficiálně stěžovala. Natož aby našla sílu situaci řešit změnou práce. A to mohlo k tragickému konci přispět.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská