Český Elvis Presley tajil sedmnáct let ‘bokovku‘. Proč nezapomenutelný Karel Zich váhal s rozvodem a co způsobilo jeho předčasnou smrt? Tajnosti slavných
08.08.2015
Foto: ČT
Popisek: Sexy tenor, osobité frázování, schopnost perfektně zazpívat snad i pouhé 'hoří' - to byl český Elvis Karel Zich
O svém soukromí mluvil jen velmi nerad, protože měl pořádné máslo na hlavě. Dlouhá léta totiž tajil milenku, s níž později propadl vášni, která ho nakonec připravila o život.
Ne nadarmo se mu říkalo český Elvis Presley, na rozdíl od svého velkého vzoru, jehož hity výrazně přispěly i k jeho popularitě, byl ale také hudební skladatel. Stal se vyhraněným představitelem moderního středního proudu, slibným skladatelem silných melodických písní, ale především talentovaným a široce disponovaným zpěvákem, kterého občas zbytečně spoutával nedůsledně volený repertoár. „Hrál skvěle na kytaru, spolehlivě intonoval, cítil rytmus a měl všestrannou hudební inteligenci, musím se znova ptát, proč to nedotáhl ještě dál,“ vzpomínal na Karla Zicha hudební publicista Jiří Černý, podle nějž si toho populární zpěvák, který zbytečně zahynul na dovolené v pouhých pětapadesáti letech, naložil možná až příliš.

Když konečně začal mluvit, rodiče vzpomínali na chvíle s mlčícím dítětem
Chlapec z dobré rodiny
Nezapomenutelný Karel Zich se narodil 10. června 1949 v hudební rodině. „Já do dvou let nechodil a nemluvil...“ přiznal kdysi. A když pak konečně mluvit začal, rodiče prý nostalgicky vzpomínali na chvíle, které strávili s mlčícím dítětem. A když začal zpívat, smutek je přešel. V rodině se muzicírovalo vždycky, i za druhé světové války. „Tehdy se u nás scházelo i dvakrát v týdnu Zichovo klavírní trio. V něm byl primáriem Ludvík Němeček z České filharmonie, strýc Jaroslav, hudební teoretik a skladatel, hrál na klavír a táta na violoncello,“ vzpomínala Karlova o dvanáct let starší sestra Marie.
Hudebníci se scházeli ve vinohradské vile, kterou dědeček Otakar Zich, hudební skladatel a profesor estetiky na Karlově univerzitě, postavil v roce 1924 s pomocí státní subvence stejně jako sousedé, bratři Čapkové. Do ní si také v roce 1936 přivedl jeho syn Otakar novomanželku Miladu a tady se také narodili tři sourozenci Zichovi – Marie, Otakar a Karel.

Na přelomu 60. a 70. let, když zpíval českou verzi Elvisova hitu In The Ghetto
Na kytaru se naučil sám
Nejprve hrál na klavír, v jedenácti letech pak dostal svou první kytaru a hrát se na ni naučil sám. Po základní škole studoval tři roky kompozici na pražské konzervatoři, pak vykročil v dědečkových stopách. Vystudoval na Filozofické fakultě UK estetiku a sociologii a získal doktorát. Nakonec ale u něj zvítězila muzika. Již v roce 1964 totiž začal vystupovat se skupinou Framus, v níž hrál a zpíval společně s Michalem Prokopem a Ivanem Trnkou rock’n’roll, a o čtyři roky později se stal členem legendárního Spirituál kvintetu. Vzápětí vyšly na albu Písně amerického západu jeho první dva hity Doney Gal a Kovbojův nářek.
Jako jeden z prvních u nás, snad ještě s Petrem Ulrychem, mistrně ovládal hru na dvanáctistrunnou kytaru, a když začal zpívat Presleyho hity, začalo se o něm psát jako o českém Elvisovi. Jemu samotnému se to ale moc nelíbilo, přestože mu to mohlo spíš lichotit. „Mám Elvise rád, na koncertu ho připomenu několika písničkami, ale to je všechno. Myslím si, že jsem českej Zich,“ prohlásil jednou.

V počátcích vystupování se Spirituál kvintetem
Historický skokan roku
V roce 1974 vykročil na sólovou dráhu a v roce 1976 vydal svou první LP desku Dům č.5. Zpíval převážně vlastní písně, nevyhýbal se ale ani spolupráci s renomovanými autory, například s Bohuslavem Ondráčkem, Petrem Jandou nebo Karlem Svobodou. Do svého repertoáru zařazoval i převzaté hity, například Alenku v říši divů či Mosty. V polovině 70. let se mu podařil husarský kousek, který od té doby ještě nikdo nedokázal zopakovat – v anketě Zlatý slavík vyletěl během jediného roku ze 112. na 4. místo.
Většinu svých písní si složil sám a jeho nesmrtelné hity zpívá dodnes řada předních interpretů. Složil i hudbu k několika filmům a je dokonce i autorem skladby pro fontánu v Mariánských lázních. Natočil i celou řadu duetů, zejména s Lenkou Filipovou, Pavlem Bobkem, Petrou Janů, Jitkou Zelenkovou, Jiřím Vondráčkem, Yvonne Přenosilovou… V roce 1979 založil vlastní doprovodnou skupinu Flop, v posledních letech ale vystupoval nejen s ní, ale také sám jenom s kytarou a od roku 1992 opět i se Spirituál kvintetem.

S druhou manželkou Janou
Rozhoupal se až po letech
Z prvního manželství měl zpěvák děti Adélu a Karla, rodinu však neopustil, i když ho srdce časem zavedlo jinam. „Miloval své děti, ale trpěl výčitkami, že na ně má málo času. Kvůli tomu, aby se s nimi viděl, vstal klidně po koncertu v sedm hodin ráno, aby s nimi alespoň posnídal,“ říká sestra Marie, podle níž Karel dokázal svým chováním změnit spoustu lidí k lepšímu. Druhou manželku Janu potkal poprvé v roce 1984 na Moravě, kde tehdy koncertoval s Waldemarem Matuškou. Až po mnoha letech se však rozhodl s ní žít, a tak se v roce 2001 se svou první ženou rozvedl.
Jeho smrt v moři nedaleko korsického města Porto-Vecchio všechny včetně jeho nejbližších překvapila. Byl totiž známý sportovec. Jezdil na kole, dobře hrál tenis, chodil po horách a jednu dobu se dokonce účastnil i automobilových závodů. A když se v roce 2002 podruhé oženil, začal se s Janou vydávat do světa pod hladinou. „Potápění je nádherný zážitek,“ prohlásil o koníčku, při němž nakonec přišel 13. července 2004 o život. Média vzápětí začala spekulovat o tajemných okolnostech jeho smrti, pitva však prokázala, že ho zabil rozsáhlý infarkt, který mohl přijít prakticky kdykoli.

Při posledním vystoupení 25. června 2004 na festivalu Červenopečecká pecka
Chtěl toho stihnout moc
Během své kariéry natočil Karel Zich na 50 singlů a patnáct alb, prodal více než milion desek a absolvoval tisíce koncertů nejen u nás, ale i ve většině zemí Evropy, v USA, Kanadě, Chile, Brazílii, Austrálii, na Islandu… Kromě vystupování se Spirituál kvintetem jezdil na vlastní koncerty, nahrával, zkrátka se snažil ze všech sil zabezpečit rodinu, zejména obě děti z prvního manželství. „Naložil si toho možná až příliš,“ dodal Jiří Černý.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská