Arogantní, nafoukaná, sobecká… Kolegové nenechali na „malostranské hraběnce“ nit suchou. Jaká opravdu byla dominantní herečka, které se muži báli? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Když se Slávka Budínová přestěhovala do renesančního domku na Malé Straně, začali jí kolegové a známí říkat malostranská hraběnka

Kolegové ji moc v lásce neměli, hlavně muži, které si rázně držela „od těla“. Proč prožila opravdová dáma českého hereckého nebe většinu života v osamění a jaká doopravdy byla?

Moudrá paní Valentýna z televizního seriálu Sňatky z rozumu. Právě tato role by se dala ztotožnit s osobností výrazné a nezapomenutelné herečky. Hrát naivky jí nevyhovovalo, raději se projevovala v rolích silných a temperamentních žen. Byla velkorysá, ale měla i svoje manýry. Milovala starožitnosti, obrazy, barokní a gotickou hudbu… Když se tedy přestěhovala do malého renesančního domku U bílé botky na pražské Malé Straně, kterou si nesmírně zamilovala, začali jí kolegové a známí říkat „malostranská hraběnka“.

S Gabrielou Vránovou v seriálu Sňatky z rozumu

Noblesní dáma s hvězdnými manýry

Slávka Budínová byla vynikající herečka, ale také hvězda se všemi rozmary. Často prý bývala například nespokojená s kostýmem pro divadelní roli. Pak házela vším, co jí padlo pod ruku. Pokud nebyla připravená na zkoušky, vymlouvala se na bolest hlavy, bolel jí prý celý člověk. Bohužel holdovala také alkoholu. Ve vyšším věku občas pronásledovaly děsivé představy, které byly pravděpodobně důsledkem alkoholických halucinací. Často pak vyprávěla podivnou historku o tom, že když spí, chodí k ní do domu zloději a strhávají obrazy ze zdí.

S Jaroslavem Marvanem a Zdeňkem Řehořem v úspěšné krimi Vražda v hotelu Excelsior

Její cesta k divadlu a herectví nebyla snadná. Narodila se 21. dubna 1924 v Heřmanicích, které jsou dnes součástí Ostravy a nejprve začala studovat obchodní akademii, její studium však v roce1942 přerušila druhá světová válka, a tak nastoupila jako sekretářka ve Vítkovických železárnách. Před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka ostravského divadla Marie Rýdlová, k níž Slávka tajně chodila na hodiny herectví. Rýdlová jí v roce 1943 zařídila přijetí do divadla, i když se to Slávčině tatínkovi moc nelíbilo. Dceři šlo ale o život, a tak se nakonec nechal přesvědčit.

Na dobré role si musela počkat

V Ostravě vystupovala v činohře, opeře, operetě i baletu, role naivek, do kterých byla většinou vzhledem ke svému mládí obsazována, jí však příliš neseděly, a tak se v Ostravě neprosadila. Tím víc vynikla v charakterních rolích, pro které měla talent. Po dalších čtyřech letech angažmá v Pardubicích a deseti v Olomouci zakotvila od roku 1960 až do konce života v souboru pražského Divadla E. F. Buriana.

S Danielou Kolářovou v romantické komedii Léto s kovbojem

Velký úspěch měli i před televizní kamerou, kde zazářila například ve filmech Mata Hari, Dreyfusova aféra, Cestující bez zavazadel, Pan Tau, Hra na zloděje, Namátková kontrola, Krejčí Šajtle, dobrodruh a jiné. Od roku 1960 se věnovala i natáčení celovečerních filmů, jenže na dobré role neměla dlouho štěstí. Poprvé se na plátně objevila v roce 1952 v Anně proletářce, výraznějších postav se dočkala až v 60. letech. Za zmínku stojí tragikomedie Dívka se třemi velbloudy, komedie Jak se krade milion, Hry lásky šálivé, šaráda Vražda v hotelu Excelsior, muzikál Noc na Karlštejně, kriminální film Pokus o vraždu, dvojice filmů Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze, úsměvný snímek Léto s kovbojem či Zítra vstanu a opařím se čajem.

Jako paní Ofka ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně

Manžel, který vydržel všechno?

Na muže prý paní Slávka působila poněkud odtažitě a nadřazeně, a leckterý z kolegů ji proto neměl moc rád. Například Josef Větrovec jí říkal „carevna“. Jednou se dokonce nechala slyšet: „Ženské mají nejraději muže, na které se mohou důkladně rozzlobit.“ Možná proto jedinou lásku svého života potkala až skoro v padesáti letech. „Jednou mi zavolala kamarádka: Přijď, máme báječnou večeři a je tady u nás režisér Toman. Já na to, že nikam nejdu. Že jsem ráda, když jsem jednou večer doma, a navíc žádného Tomana neznám. Když mě ale i moje maminka přemlouvala, tak jsem šla. Měl hezké modré oči, milý úsměv, působil klidně a vyrovnaně, moc toho nenamluvil, celkem sympaťák,“ vzpomínala na osudové setkání. Za nějaký čas ho potkala cestou z divadelní zkoušky. Jenže náhoda to nebyla – čekal na ni, aby ji pozval na schůzku.

Svatba s režisérem Tomanem roku 1977 v mongolském Ulánbátaru

Pomalu vznikl vztah, který zpečetili v roce 1977 velmi exoticky. Vzali se v mongolském Ulánbátaru, když tam natáčeli film Ve znamení Tyrkysové hory. To už spolu chodili čtyři roky, a přesto ji prý Ivo náhlou nabídkou k sňatku zaskočil. Slávce tehdy bylo už třiapadesát, milovala ho, a tak souhlasila. Protože ale s sebou neměla vhodné šaty, vdávala se v mongolském svatebním úboru. Jejich manželství bylo šťastné díky tomu, že se klidný Ivo dokázal energické partnerce podřídit. Z počátku s nimi žil i jeho syn z prvního manželství, který však po neshodě s otcem emigroval do Ameriky. Když už ve stáří Toman nefilmoval, vozil alespoň Slávku do divadla E. F. Buriana, kde účinkovala třicet let, a prožíval s ní její role. Když pak o Vánocích 1994 zemřel, Slávce se zhroutil svět.

Naposledy před kamerou

Naposledy se Slávka Budínová představila divákům v roce 1999 ve smutně ironické roli staré docentky ve filmu Dvojrole. Příběh začíná ošklivou havárií, při níž docentka historie, vracející se unavená z oslavy svých narozenin, porazí autem půvabnou, nepříliš inteligentní dívku v podání Terezy Brodské, z níž se vyklube volavka bytařské party Yvetta.

Hereččin milovaný dům na Malé Straně

Sanitka ihned odveze ženy do nemocnice, ale obě jsou na hranici klinické smrti. A tak dva lékaři, kteří již dřív prováděli úspěšné neurochirurgické pokusy na zvířatech, mají najednou na operačním sále dvě de facto mrtvé ženy. Využijí ospalosti noční směny a odváží se provést odvážnou operaci, která dá naději alespoň jedné z nich. A tak se Yvetta probudí zpátky do života s mozkem a vědomím staré docentky. A otázkou zůstává, koho vlastně lékaři zachránili.

Těsně před smrtí se nechala pokřtít

Svůj domek nakonec odkázala v závěti oddanému příteli, starožitníkovi Rudolfu Příhodovi, s nímž se seznámila při natáčení Noci na Karlštejně. V představách ho ale prý mnohokrát prodávala, protože toužila po cestování. Své sny ale nikdy nemohla uskutečnit, protože ji začaly trápit potíže se srdcem, a navíc musela podstoupit onkologickou operaci.

Unavená a zoufalá herečka zůstala po manželově smrti jen s milovanou fenkou maltézáčka Apolenkou

V červnu roku 2002 se její zdravotní stav dramaticky zhoršil a po měsíci v nemocnici 31. července zemřela, jen tři dny poté, co se nechala pokřtít. Do nemocnice za pacienty totiž docházel premonstrátský páter Pavel Petřina a věřícím dával svaté přijímání. Jednou si i Slávka řekla o hostii, páter se ale zeptal, jestli je pokřtěná. Nebyla, a tak ho poprosila o nápravu. Kněz jí pak sdělil, že jí Bůh křtem odpouští všechny hříchy, a ona odpověděla: „Jé, to jsem ráda, já jich mám.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská