Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I v civilu ho lidé oslovovali Velebnosti, ve skutečnosti byl však velký požitkář. Co si svérázný představitel nezapomenutelného faráře Otíka nedokázal nikdy odepřít. Tajnosti slavných

12.05.2015
I v civilu ho lidé oslovovali Velebnosti, ve skutečnosti byl však velký požitkář. Co si svérázný představitel nezapomenutelného faráře Otíka nedokázal nikdy odepřít. Tajnosti slavných

Autor: Filmové studio Barrandov

Popisek: I když po celý život hrál menší role, byl Luděk Kopřiva vždycky nepřehlédnutelný

Drobný svižný chlapík s vysokým čelem, pleší, dobráckou tváří a nezaměnitelným hlasem byl mimořádným představitelem komických a satirických postaviček. Dodnes ho vidíme před sebou především jako Troškova faráře Otíka, ve skutečnosti byl ale jeho pravým opakem.

Takzvané zaškatulkování do určitého typu rolí herci většinou nemají rádi, Luďku Kopřivovi ale pád do farářského šuplíčku těžkou hlavu rozhodně nedělal. Díky faráři Otíkovi, kterého si v úspěšné komediální sérii režiséra Zdeňka Trošky zahrál třikrát, se mu život docela příjemně zpestřil. Oblíbený herec byl totiž pořádné číslo. Od chvíle, kdy se jako Otík poprvé představil veřejnosti ve filmu Slunce, seno, jahody…, se ve velebného pána proměnil i ve skutečnosti.

Jedinečný farář Otík v Troškově filmové trilogii Slunce, seno...

Jedinečný farář Otík v Troškově filmové trilogii Slunce, seno...

Do smrti už mu nikdo neřekl jinak než Velebnosti a lidé si ho často s farářem i pletli. Žádali ho, aby jim pokřtil děti, policisté mu velkoryse a s úctou odpouštěli pokuty. Přitom ale rozhodně nežil střídmě, i když se díky své roli stal chtě-nechtě farářem. Přestože byl ženatý, užíval si přízně celého zástupu milenek a byl velmi žárlivý. A také velmi rád utrácel za rozličné požitky.

I když hrál malé role, byl nepřehlédnutelný

Díky Otíkovi zažil herec úsměvných historek nespočítaně. „Při natáčení šel o přestávce do auta a odchytili ho lidé, kteří šli ke křtu. Jedna z babiček říká: ‘Pokřtil byste Vojtíška?‘ a Kopřiva odpověděl: ‘Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to ho platné,“ zavzpomínal před časem režisér Zdeněk Troška. Policisté z něj zase bývali docela naměkko, takže i když například jednou v Plzni vjel do protisměru, prošlo mu to bez pokuty. Policista mu údajně řekl: „Sodoma Gomora, Velebnosti… Jeďte!“

Nekonečné trampoty faráře Otíka

Nekonečné trampoty faráře Otíka

I když byl Luděk Kopřiva hercem malých rolí, vždy je na jevišti i před kamerou dokázal podat tak, že byl nepřehlédnutelný. Zkrátka se pohyboval a hrál způsobem, že na sebe neustále upoutával pozornost, i kdyby ho režisér ‘zašoupnul‘ až do nejzazšího koutku.

Šťastného kluka z Podskalí zachránil statečný profesor

Narodil se 19. června 1924 v Rybné ulici na pražském Starém Městě a ve skutečnosti se jmenoval Ludvík, i když mu nikdo neřekl jinak než Luděk. Jeho tatínek pracoval jako konduktér v energetických závodech v Praze, maminka byla v domácnosti. Rodina se brzy přestěhovala do rodinného domku se zahrádkou v Suchdole, později si rodiče pronajali dům na Vitůni,v Podskalí u železničního mostu, kde provozovali hospodu, především pro voraře. Tatínek byl zapálený ochotník, a tak brzy postavil na jeviště i synka. Vášeň pro divadlo byla tak nakažlivá, že ani Luděk nemohl ani skončit jinak než jako herec.

Drobný komik v mládí

Drobný komik v mládí

Za války dostal předvolání na práci do Německa. Byl z toho zoufalý, protože snil o herectví, a tak se vypravil na konzervatoř. A měl štěstí – narazil tam na profesora, kterému se chlapce zželelo. Předvolání roztrhal, zařídil mu přijetí na školu a možná mu tím i zachránil život.

Do Ostravy šel za trest

Po státní konzervatoři, na níž odmaturoval v roce 1946, studoval ještě herectví na pražské DAMU, kterou dokončil o dva roky později. První angažmá získal v Ostravě – vlastně tam šla ‘za trest‘ celá skupina absolventů, protože ve studentském divadle Disk nastudovali Majakovského hru Ledová sprcha, čímž se znelíbili nastupující komunistické vládní garnituře. Ani na severu Moravy neměl Kopřiva právě na růžích ustláno. Mladí ‘přivandrovalci‘ totiž vytvořili vlastní skupinu, která se snažila hrát divadlo po svém, což se starším kolegům nelíbilo.

S režisérem Janem Kačerem při takzvané čtené zkoušce v Divadle E. F. Buriana

S režisérem Janem Kačerem při takzvané čtené zkoušce v Divadle E. F. Buriana

Poté působil čtyři roky na divadelní scéně v Plzni, která byla hereckou baštou režimu a v souboru měla řadu kovaných komunistů. Podle kolegů však byl Kopřiva profesionál, kterému byly herecké intriky cizí. Neúčastnil se zákulisních bojůvek, neměl žádné politické ambice. Staral se jen o svou roli. Kromě herectví byl prý velmi nadaný i pohybově, chodil cvičit s baletem, a také velmi dobře zpíval. V roce 1960 se stal členem činoherního souboru pražského Divadla E. F. Buriana, kde setrval až do roku 1991. Pak prodělal těžkou operaci žlučníku, a než se stihl vrátit, Praha 1 se rozhodla divadlo zrušit. Prostě chtěl zpátky a zjistil, že Divadlo E. F. Buriana neexistuje. Naštěstí byl již několik let v důchodovém věku, a tak si oficiálně zažádal o penzi. Finanční starosti mu to nepřineslo, protože právě restituoval dům, který prodal tak výhodně, že by si mohl vzápětí koupit dvacet dalších.

Potkal velkou lásku, které ale nakonec něco chybělo

Přátelé o něm tvrdli, že je velmi náruživý milovník, který dokázal žárlit i na své milenky. Vždy si ale dával pozor, aby svými zálety nezpůsobil manželce bolest. Na to ji příliš miloval. Poprvé se oženil se svou velkou láskou Olgou, která pracovala jako redaktorka vysílání vážné hudby v rozhlase. Byla prý velmi krásná a schopná. Neustále spolu byli v rozepři, zatímco ona byla šťastná na jednom místě, on by nejraději neustále cestoval sem a tam. Kopřiva ji prý zbožňoval, choval se k ní jako pravý gentleman a žárlil jako Othello. V jejich manželství však časem narůstalo obrovské trauma – nemohli totiž mít děti. Zůstali však spolu, a když Olga zemřela na rakovinu, znamenalo to pro něj obrovskou tragédii.

S Marií Motlovou v roce 1976 v televizním historickém dramatu Kateřina zlé pověsti

S Marií Motlovou v roce 1976 v televizním historickém dramatu Kateřina zlé pověsti

Podruhé se Luděk Kopřiva oženil až v pozdním věku s paní Evou, s níž ho spojil stejný osud – i jejího prvního manžela zabila rakovina. Měli spoustu společných vzpomínek na divadlo v Plzni, a tak se začali scházet. Když se brali, bylo ženichovi 71 let a nevěstě o devět méně. Kopřiva byl prý znovu zamilovaný jako student a své vyvolené by dokázal snést třeba modré z nebe. Na otázku, kam by chtěla, stačilo prý říct třeba na Kanárské ostrovy, a během 30 minut byl připraven vyrazit. Navíc byl velmi samostatný i v zahraničí – třeba USA dokázal projet autem napříč bez sebemenšího problému. V 73 letech se rozhodl postavit pro svou novou lásku dům a za šest měsíců jeho sen opravdu stál.

Zákeřná rána osudu

Parkinsonova choroba, kterou poté onemocněl, mu vlastně vzala všechno, co měl kdy rád. Byl zvyklý na obdiv a potlesk, a najednou nemohl natáčet. Rád řídil auto, a najednou to nešlo. Celý život byl akční, a náhle špatně chodil. Není divu, že se proměnil v nervózního, nedůtklivého stařečka. S postupující nemocí se prý stupňovala i jeho žárlivost, žárlil dokonce i na ženy, které z jeho života již dávno zmizely. „Dokonce byly doby, když jsme byli někde v restauraci, že jsem musela sedět zády k lidem a koukat do zdi. A když nebyl příjemný, tak jsem si říkala, že mu mnoho dlužím a že musím držet krok. A že mě potřebuje,“ prozradila později jeho druhá žena Eva.

Na smrt se připravil, dokonce si pořídil náhrobek na Vyšehradském hřbitově

Na smrt se připravil, dokonce si pořídil náhrobek na Vyšehradském hřbitově

S jeho rolí faráře nekoresponduje ani skutečnost, že na sklonku svého života odmítl veřejný pohřeb. Nechtěl totiž, aby si ho lidé spojovali se smutnou vzpomínkou. Oblíbený farář zemřel 2. října 2004 v benešovské nemocnici, poté co se k Parkinsonově nemoci přidal zápal plic. Ještě za života si pan Kopřiva pořídil náhrobek na pražském Vyšehradě, dokonce na něj nechal vytesat i datum svého narození. „Den ze dne to s ním šlo z kopce. Na poslední chvíli se také rozhodl změnit závěť, nepřál si veřejný pohřeb, ale jen rozloučení v úzkém rodinném kruhu,“ oznámil po jeho smrti Jan Prokeš, syn jeho druhé manželky Evy.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace