Sebrali mu práci, dobrou pověst, majetek… Komu tehdejší sex idol Juraj Kukura tak vadil, že ho donutili k emigraci? A jak se mu doopravdy žilo „venku“? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Sex idol Juraj Kukura patřil k nejobsazovanějším hercům. Jenže o něj měly velký zájem i západní produkce, a to se za minulého režimu neodpouštělo.

Elegantní gentleman má pověst arogantního spratka a tvrdí, že vlastně vůbec neumí hrát. Přesto se stal tak populárním, že ho komunisté donutili k emigraci. Co na něj ušili a kdo mu pomohl vyhrabat se z úplného dna a chudoby?

Nech brouka žít… Písničku z hudební komedie Trhák zná každý, přesto její interpret, kdysi zbožňovaný idol žen všech generací, o sobě tvrdí, že je hluchý jako pařez a zpívat vůbec neumí. I tak se ale odvážil nazpívat album písní Leonarda Cohena. Prodávalo se dobře, pochválil ho i sám Cohen, jen domácí kritici vykřikovali, že Juraj Kukura zavraždil Cohenovu slavnou píseň Suzanne. Zpěv ale zdaleka není to jediné, k čemu se stále populární slovenský herec dostal ve svém životě tak trochu mimochodem.

S Hanou Zagorovou v nesmrtelné hudební komedii Trhák

„Já si sebe jako herce moc nevážím a ani se na sebe nedívám v televizi, protože ten člověk mi jde strašně na nervy. To je jedna věc. Ta druhá je, že nemám základní herecké předpoklady. Neumím zpívat, neumím tancovat, neumím verš, moje dikce je slabá, prostě nemám žádné herecké jistoty. To znamená, že já nemám žádnou parketu. Však já se taky na jevišti nudím. Příšerně,“ tvrdí o sobě.

Ze stavby před kameru

Rodák z Prešova, který oslavil 15. března již 68. narozeniny, vděčí za své noblesní chování rodičům, kteří pracovali oba jako úředníci. V dětství se přestěhoval s rodinou do Bratislavy a původně se měl věnovat zcela jiné profesi – po základní škole nastoupil na stavební průmyslovku, takže nebýt náhody, zřejmě by dnes byl stavebním inženýrem nebo architektem. Jenže miloval kulturu, a tak jako student posílal své příspěvky do časopisu Film a divadlo. Díky kvalitě svých textů se stal redakčním elévem a pronikl do divadelního prostředí. A tam padl do oka režisérovi Ivanu Balaďovi, který ho obsadil do jedné z hlavních rolí ve filmovém zpracování baladické novely Margity Figuli Tři kaštanové koně.

S Božidarou Turzonovovou v roce 1979 ve slavném filmu Božská Ema

Po maturitě vystudoval herectví na VŠMÚ ve třídě Jozefa Budského, mezitím již začal hrát v Divadle na Korze. V roce 1971 se stal členem divadelního souboru bratislavské Nové scény a v roce 1976 přešel do uměleckého souboru činohry Slovenského národního divadla. Výška 187 centimetrů, s níž byl ve své herecké generaci výjimkou, noblesní držení těla tak akorát ‘do obleku‘, mužné rysy, sametový baryton… k tomu perfektně zvládnuté herecké ‘řemeslo‘ z něj rychle udělaly zbožňovanou hvězdu a od počátku 70. let se stal jedním z neobsazovanějších herců televizních inscenací.

Příliš koukat přes hranice se nevyplácelo

Díky krátké vzdálenosti mezi Bratislavou a Vídní o něj brzy projevily zájem i zahraniční produkce, což se mu nakonec stalo osudným. V roce 1984 natáčel v Mnichově koprodukční seriál Via Mala. Jenže i když se natáčení proti původnímu harmonogramu protáhlo, Filmexport Kukurovi nezařídil prodloužení víza. Přesto se rozhodl dokončit práci, na niž podepsal smlouvu, čímž si zavřel dveře k návratu domů. Říkalo se, že prý pašoval na Západ krev a točil porno.

V seriálu Via Mala, jehož natáčení komunisté zneužili k jeho nucené emigraci

Pravým důvodem emigrace, k níž ho komunistický režim donutil, však nejspíš byly jeho stále sílící vazby na západní produkce a kontakty s některými emigranty, s nimiž se setkával i před kamerou. Například právě v posledním projektu si zahrál s Pavlem Landovským, který žil již od roku 1971 ve Vídni. Kukura sice vozil domů cenné devizy, nebyl však tak extrémně populární jako třeba Karel Gott, na nějž si tehdejší úřady netroufly, protože by tím vyvolaly skandál světových rozměrů.

Tvrzení o emigraci odmítá

„Já nikdy neemigroval. Emigrant je ten člověk, který se rozhodne opustit jeden stát a odejít do druhého. Já jsem normálně odjel do Rakouska filmovat. To filmování se prodloužilo. Nejdřív mi slíbili poslat do Bad Gasteinu, kde jsem točil televizní seriál Via Mala, prodloužení výjezdní doložky. Pak mi producent přinesl na plac doporučený dopis…“ vyprávěl před lety v jednom rozhovoru. Předpokládal, že obálka obsahuje oficiální potvrzení dalšího pobytu, namísto toho se dočkal studené sprchy. „Bylo tam napsáno: Odsuzuje se k zabavení majetku a na tři roky vězení. To znamená, že mě z toho státu vyhodili. Zbavili se mě jako nežádoucí osoby. Já tam stál jen v oblečení, co jsem tam měl, a věděl jsem, že se vrátit nemůžu, protože by mě zavřeli. Tuhle nabídku socialismu na ubytování zadarmo jsem nevyužil.“

Ve filmu Vinnetou se vrací

Naštěstí s ním byla právě v zahraničí i manželka Táňa s tehdy pětiletým synem Filipem, jinak by svou rodinu nejspíš dalších pár let ani nespatřil. „Odešel jsem jen se vzpomínkami. Sebrali mi dům, práci, pověst. Vymysleli si na mě, že točím v cizině porno, dokonce zasloužilého umělce mi vzali,“ povzdychl si před lety v jednom rozhovoru o své emigraci.

Ani za hranicemi se neztratil

Prvopočátky v Německu byly velmi krušné, dokonce uvažoval o profesi taxikáře. Pomocnou ruku mu podal režisér Peter Zadeck, který mu nabídl roli Antonia v představení hamburského divadla Vévodkyně z Amalfy, a tak se Juraj Kukura přestěhoval s rodinou do Hamburku. Role, kterou kdysi v Československu odmítl a tvrdí, že je tou nejblbější rolí v divadelní historii, se pro něj najednou proměnila v šanci. Možnost znovu hrát, i když v němčině. Od té doby dostal spoustu dalších nabídek, s nimiž procestoval celý svět. Natáčel v Grónsku, Tichomoří, Americe, na Fidži, v Manile… Objevil se v řadě německých televizních filmů i seriálů, mimo jiné i v Hotelu Paradise, Kobra 11, Místo činu, Klinika pod palmami či Helicops. Zahrál si zloducha i ve filmu Vinnetou se vrací, v němž ztvárnil po letech znovu hlavní roli legendárního apačského náčelníka Pierre Brice.

V seriálu televize Nova Dokonalý svět

První ‘porevoluční‘ příležitost před domácí kamerou mu nabídl v roce 1992 slovenský režisér Juraj Jakubisko ve filmu Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, v němž si zahrál s někdejší první dámou Dagmar Havlovou. Od té doby je Kukura vlastně stále na cestách, v současnosti má tři domovy – V Hamburku, který mu pomohl zvednout se ze dna, Bratislavě, jež se stala kolébkou jeho herectví, a v Praze, kde si pořídil byt na Kampě. A vrací se i před kameru českých režisérů. Zahrál si například tajemného doktora Zahálku v televizní sérii Filipa Renče Vetřelci a lovci či arogantního majitele vydavatelství Vladimíra Maxu v seriálu televize Nova Dokonalý svět.

Svůdce, nebo oddaný manžel?

Díky své vizáži a gentlemanskému chování byl Kukura vždy považován za svůdce a lamače dívčích srdcí, a tak neunikl ani zájmu bulvárního tisku. Například se spekulovalo o jeho vztahu s Kateřinou Kornovou. Takové nálepce se však herec po celý život urputně brání. „Na moje široká ramena se už navěsilo tolik nesmyslů! Na pěkná děvčata se jen dívám,“ rozčílil se v rozhovoru pro Korzár.sk.

S manželkou Taťánou na Plese v Opeře v roce 2009

Spíš než žen je prý milovníkem francouzského červeného vína a italské kuchyně. Kromě práce věnuje nejvíc času své manželce Taťáně. Přestože s ní žije již déle než třicet let, po celý život jí vyká, čímž jí prý dává neustále najevo svou úctu, respekt a lásku. „Je přece stále krásná. Vážím si toho, že při mně stála při všech mých životních výškách i hloubkách,“ prohlásil již nesčetněkrát. Mimořádně pyšný je na svého syna Filipa, který vystudoval v Oxfordu matematiku a chemii, udělal doktorát na Berkeley University v Kalifornii, poté v Curychu studoval na profesuru a nyní přednáší v Oxfordu, kde také pracuje na obrovském projektu.

Svůj věk nikdo neošidí

I když se Juraj Kukura stále drží zpříma, vlasy mu prošedivěly a na jeho dveře pomalu klepe sedmdesátka. Předstírat nesmrtelné mládí by prý podle něj byl nesmysl, člověk svůj skutečný věk nijak neošidí. „Existují dvě lži a hlouposti, které jsou mezi lidmi rozšířené. První, že člověk je tak starý, jak se cítí. Myslím, že je to absolutní hloupost. Člověk je tak starý, kolik je mu let, a tečka. A druhá hloupost je, že šaty dělají člověka. S tím také vůbec nesouhlasím, protože na sobě můžete mít lecjaké hadry, třeba i Hugo Bosse, ale pokud jste hlupák, tak vás za deset minut každý odhalí. A budete hlupák, akorát v obleku od Armaniho,“ říká.

K pětašedesátinám dostal od zaměstnanců bratislavského Divadla Aréna papouška žaka, který se jmenuje Aréna

Na otázku serveru Korzák.sk, co by si nejvíc přál, odpověděl: „Myslím, že sny nejsou na to, aby se plnily, ale aby se snily. A mám jich samozřejmě hodně.“ I když nepřestává snít, naučil se brát život takový, jaký je, takže i na svém věku umí najít pozitiva. Například si prý užívá, že může při večeři vypít láhev vína, může sníst vše, na co má chuť, nebo vystoupit z Porsche, aniž by mu někdo musel podat ruku. „Takže v tomto smyslu je to v pořádku,“ dodal herec, který stále stojí v čele bratislavského Divadla Aréna.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská