Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

28. říjen Miloše Zemana: Měl hezký projev, ostatně, posuďte sami. Přední komentátoři ho přesto sepsuli jak jezevčíka. Proč?

29.10.2014
28. říjen Miloše Zemana: Měl hezký projev, ostatně, posuďte sami. Přední komentátoři ho přesto sepsuli jak jezevčíka. Proč?

Autor: ČT

Popisek: Prezident pronáší hlavní projev.

FOTO, TEXTY PROJEVŮ, SEZNAM VYZNAMENANÝCH 28. října mívá prezident tradičně nabitý program. Letos, stejně jako vždy, povýšil generály, vyznamenal večer na Pražském hradě spoustu osobností, jejich výběrem někoho potěšil, někoho k smrti naštval, pronesl mnoho projevů… Tento rok měl ale díky siru Nicholasi Wintonovi o jeden ceremoniál a jeden projev více. Tentokráte prezident, ač mnohdy (a dobře) mluvívá spatra, měl hlavní projev napsaný a tu a tam do něj mrknul.

A ještě jedna mimořádná událost nastala, a to, když zhruba na deset minut vypadl přímý přenos České televize. Přestože prezident na její účet zažertoval, tisková mluvčí dnes ráno vrátila míč přes síť: „Mohl za to výpadek jističe v rozvodně Pražského hradu čili bylo to mimo technická zařízení ČT,“ sdělila nám…

ParlamentníListy.cz se večerní ceremonie na Pražském hradě zúčastnily a napsaly o tom: Ti, kteří nebyli přímo ve Vladislavském sále, si mohli poslechnout prezidentův projev ve Španělském sále a v dalších reprezentačních prostorách Hradu. Zahlédli jsme zde například syna exprezidenta Václava Klause Jana, Karola Sidona z židovské obce, šéfa Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka, zpěváka Daniela Hůlku, senátora Jaroslava Doubravu, fotbalistu Antonína Panenku, policejního důstojníka Jiřího Komorouse, poslance Úsvitu Karla Fiedlera, poslance KSČM Jana Klána, poslankyni KSČM Martu Semelovou či zástupce ombudsmana Stanislava Křečka. Přišli sem i bývalí senátoři Miloš Janeček, Vladimír Dryml a Miroslav Škaloud, dále například Kamil Janáček z ČNB. Hostů ale byly stovky.

Po prezidentově oficiálním projevu a předání vyznamenání se i další hosté přemístili z Vladislavského sálu do sálu Španělského. Zde všichni netrpělivě očekávali příchod prezidenta republiky Miloše Zemana a jeho přípitek. Před půl desátou se u pódia, kde pak promluvil prezident, objevila Dagmar Havlová a kousek od ní ministři Martin Stropnický a Daniel Herman.

Česká televize nám málem zkazila oslavu, stěžoval si prezident

A pak pronesl přípitek prezident republiky Miloš Zeman, který byl ve skvělé formě a vedle něhož stála jeho choť Ivana. Zeman si rýpl i do ČT, která měla na začátku přenosu poruchu. „Dobrý večer, milí přátelé, dovolte mi, abych vás pozdravil a abych vám popřál nejenom dobrou chuť, protože smyslem tohoto setkání není kulinářská symfonie. Smyslem těchto setkání je komunikační symfonie. To znamená setkat se starými přáteli, které jste dlouho neviděli, navázat nová přátelství a budovat pevná spojenectví pro budoucnost. Dovolte mi, abych vám popřál, protože toto setkání nepřenáší veřejnoprávní Česká televize, která se po delší době vyznačuje tím, že porucha není na vaší obrazovce, takže málem nám zkazila oslavu ve Vladislavském sále, a myslím si, že my, jak tady jsme, žádnou televizi nepotřebujeme. Potřebujeme to, čemu se říká kontakt ´people to people´. Psát si maily, psát si esemesky, to je samozřejmě hezké, ale setkat se s přáteli, ale i s neznámými lidmi, dokázat se jim podívat do očí a dokázat si s nimi promluvit, naslouchat jejich názorům a mít vlastní názor, to je to, kvůli čemu tady jsme. Takže dovolte mi, abych vám popřál zajímavý večer se zajímavými lidmi. Hodně štěstí, zdaru a úspěchů. A samozřejmě na zdraví!“ řekl prezident Zeman.

Projev prezidenta republiky během slavnostního ceremoniálu udělení státního vyznamenání České republiky ve Vladislavském sále

Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážení ústavní činitelé, milý pane kardinále, excelence, dámy a pánové,

doufám, že prominete drobnou únavu v mém hlase způsobenou tím, že jsem se teprve dnes vrátil z úspěšné návštěvy Čínské lidové republiky.

Dovolte mi, abych se krátce zastavil u svého minulého vystoupení před rokem 28. října, kdy jsem konstatoval, že podle mého názoru naše pojetí českých dějin je příliš anonymizováno. Že je pojímáno jako jakýsi souboj abstraktních idejí bez konkrétního spojení s žijícími osobnostmi, s jejich názory, s jejich činy, ale také s jejich konflikty. Protože i konflikty patří k životu, zejména pak k životu politickému.

Domnívám se, že je daleko důležitější soustředit se na žitou a živou historii. A právě proto bych dnes chtěl učinit další krok, vedle obecné kritiky oné příliš anonymizované historie, k jejímu jinému pojetí. Zpráva o stavu české společnosti může být předmětem vánočního poselství prezidenta republiky. Nicméně existovala zde jistá přetržka mezi tímto projevem a udělením státních vyznamenání a rád bych tuto přetržku zaplnil tím, že bych své dnešní vystoupení pojal jako jakéhosi průvodce životními příběhy těch, koho dnes vyznamenám. Protože prezident zvolený všemi občany má občanům skládat své účty a má povinnost zdůvodnit, proč konkrétní osobnosti skutečně vyznamenal. 

Je tady více než třicet vyznamenaných a řadu z nich spojuje jedno téma. To téma můžeme nazvat odvaha, statečnost nebo hrdinství. Dovolte mi tedy, abych byl nejprve Vaším průvodcem po časové ose, která rámuje tohoto společného jmenovatele.

Dnes odpoledne jsem v Trůnním sále Pražského hradu udělil nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva I. třídy Siru Winstonovi Churchillovi. Učinil jsem tak proto, že po tomto významném politikovi sice pojmenováváme náměstí a stavíme mu sochy, ale dosud neobdržel zaslouženě nejvyšší český řád. Přemýšlel jsem o tom, proč se tak stalo. Sice demokratická, ale slabá vláda pod vlivem komunistické strany a pod vnějším tlakem Sovětského svazu, zejména po Churchillově fultonském projevu, kde oznamoval spuštění železné opony, zřejmě nebyla ochotna tohoto bezesporu kontroverzního politika vyznamenat. A jak se říká, lépe pozdě, než nikdy. Jsem šťasten, že jsem tak mohl učinit dnes a že jsem toto vyznamenání předal do rukou Churchillova vnuka Sira Nicholase Soamese.

Winston Churchill byl bezesporu významnou osobností své doby, ale chtěl bych upozornit v onom průvodci životních příběhů na jeden aspekt, který často opomínáme. Churchill nečelil jenom vnějším nepřátelům, a to i tehdy, kdy stál proti celé Evropě. Churchill čelil i vnitřním oponentům, které bychom možná nemuseli nazývat zrovna Kisslingy, ale minimálně appeasery, smiřovateli, tedy lidmi, kteří si přáli uzavření separátního míru s hitlerovským Německem, a to v době, kdy jak Sovětský svaz, tak Spojené státy byly neutrálními zeměmi. To, že Churchill odolal tomuto obrovskému vnitřnímu tlaku z řad jeho politických oponentů, z něho činí výjimečného politika. Protože politik je právě ten, kdo dokáže odolávat tlaku přicházejícímu z té nejméně očekávané strany.

Druhým vyznamenaným byl Sir Nicholas Winton. Snad není zapotřebí dodávat příliš mnoho slov k důvodům tohoto vyznamenání. Snad jen to, že jsem vděčný za průběh ceremoniálu, kdy sedm Wintonových dětí dostalo od dětí z Kunžaku, tedy dětí, kde je Základní škola Sira Nicholase Wintona, fotografie z doby, kdy se musely rozloučit se svými rodiči. A dovolte mi, abych s úctou vzpomněl právě na tyto rodiče. Oni věděli nebo tušili, že se se svými dětmi možná loučí navždy a přesto našli odvahu se s nimi rozejít, aby jim zachránili život. Dovolte mi tedy, abych ještě jednou těmto dnes již nežijícím rodičům Wintonových dětí vyjádřil svoji nejhlubší úctu.

Dovolte mi, abych nyní po této časové ose pokračoval dál. Přichází období protektorátu. A přichází Heydrichův teror. Jednou z obětí tohoto teroru je lidický farář, který dnes in memoriam rovněž přejímá státní vyznamenání. Člověk, který odmítnul opustit své věřící, třebaže mu to gestapo nabízelo. A dovolte, abych připomenul češtinou Bible kralické onen výrok, že dobrý pastýř neopouští své stádce.

Jsme na konci druhé světové války a mezi vyznamenanými, byť opět in memoriam, je člověk, jehož někteří nazývají českým Wintonem. Je to člověk, který zachránil devět židovských dětí v koncentračním táboře před vyhlazením a to tím, že SS komando, které přišlo tyto chlapce postřílet, bylo zastrašeno, byť falešnou informací, že v příslušném baráku je tyfová epidemie a oni stateční SSmani, kteří s takovou chutí vraždili civilní obyvatelstvo, se zalekli tyfu, utekli a devět mladých židovských chlapců se zachránilo.

Končí druhá světová válka a nastupuje období relativního tříletého klidu. A poté to, co by se dalo nazvat ústavním pučem, ale také slabostí demokracie. Nastupuje komunistický režim a jednou z jeho obětí je další katolický kněz. Kněz, který je k smrti umučen v komunistickém vězení. Po stalinském terorismu nastupuje období, které Ilja Erenburg kdysi označil jako období tání.

A přichází Pražské jaro, rok 1968, a po něm přichází zima z Kremlu, přichází okupace. Na Rudém náměstí v Moskvě se našlo několik málo statečných lidí, kteří proti této okupaci dokázali vystoupit. Se sovětskou disidentkou, která vedla tuto bohužel jenom sedmičlennou protestní demonstraci, jsem se zhruba před rokem setkal na Pražském hradě. Tehdy jsme si podali ruku na to, že za dvacet let bude demokratické Rusko součástí rozšiřující se Evropské unie. Je mi nesmírně líto, že krátce poté zemřela a že ji nemohu toto vyznamenání předat osobně, ale jsem rád, že toto vyznamenání převezme její syn, jehož v době této demonstrace držela na ruce jako malé dítě.

Jsme stále ještě v roce 1968 a tehdejší československý parlament hlasuje o tom, zda má schválit okupaci. Podobně jako na Rudém náměstí bylo sedm statečných, v českém parlamentu bylo těch statečných ještě o něco málo méně. A proto je mezi vyznamenanými poslankyně, která spolu s ostatními měla odvahu zdvihnout ruku proti. Mimochodem ještě před tím zde byl statečný člověk, který odmítnul podepsat Moskevské protokoly, František Kriegel. A protože moje mínění je jiné než mínění zastupitelstva v Praze 2, které odmítlo udělit Františku Krieglovi čestné občanství, bude mi ctí, jestliže tohoto statečného člověka příští rok, bohužel opět in memoriam, vyznamenám.

Přesouváme se do období normalizace, období šedi a nudy. A teprve v roce 1977 se objevuje paprsek naděje. Tentokrát už to není jenom pět nebo sedm statečných. Tentokrát je to dvanáct statečných - první signatáři Charty 77. Je mi ctí, že jednoho z nich dnes mohu vyznamenat.

A abych uzavřel onu sekvenci oné politické statečnosti, dovolte mi, abych výše jmenovaným připomněl jedno jméno českého písničkáře, kterého jsem si vážil a kterého jsem měl rád. Písničkáře, který nepropadnul obecné euforii po listopadové revoluci a velice dobře si uvědomil její nedostatky a její rizika. Byl vyznamenán už jednou, ale vyznamenáním poměrně nízkého stupně. A právě proto mu dnes uděluji řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Přecházím k tématu, o němž bych raději nemluvil a o němž mluvím s nesmírným smutkem. K tématu pěti statečných, kteří padli ve válce s mezinárodním terorismem, kteří zemřeli v Afghánistánu. A jednomu, jehož se díky bohu podařilo zachránit. Špína této země označuje tyto padlé vojáky jako žoldáky. Žoldák je ten, kdo bojuje za peníze v cizí armádě. Žoldák není ten, kdo bojuje v armádě své vlasti. Je to hrdina, který chrání naši zemi před mezinárodním terorismem. A je mi smutno, když i tyto lidi s úctou a s přátelstvím k pozůstalým zahrnuji do seznamu vyznamenaných.

Dovolte mi, abych závěrem, když se kolem sebe rozhlédnu, přešel i k vyznamenaným, které nespojuje onen společný jmenovatel, i když bych mezi nimi mohl rovněž nalézt příklady neokázalé statečnosti a neokázalého hrdinství. Takovým příkladem je například dárce krve, který daroval svoji krev při více než pěti stech odběrech. I toto je hrdinství. Nikoli mediálně zajímavé hrdinství, ale hrdinství všedního dne.

A nyní mi dovolte, abych tak, jak zde sedí jednotliví vyznamenaní, řekl několik málo slov o každém z nich. Robert Fico se zasloužil o skvělé česko-slovenské přátelské vztahy. Dokázal vybudovat silnou levicovou stranu sjednocením všech levicových proudů ve Slovenské republice a stejně tak, jako Winston Churchill byl vynikající pravicový politik, je Robert Fico, můj přítel, vynikající politik levicový. Někdy není ani tak důležité, kdo je levicový a pravicový, ale kdo je a není vynikající.

Spolkový kancléř Franz Vranitzky

Lieber Franz, ich bin so gern, du bist mit uns. Spolkový kancléř Franz Vranitzky byl kancléřem od roku 1987. V době, kdy čeští emigranti prchali do Rakouska a Rakousko jim poskytovalo vlídnou náruč. A někdy dokonce není dobré použít termín emigranti. Byli to lidé, kteří se chtěli vrátit, jako Pavel Kohout, Pavel Landovský a další. Ale tehdejší československý režim jim v tom zabránil. A právě proto, že tehdejší rakouská vláda poskytla těmto a dalším lidem azyl, bych našim rakouským přátelům chtěl ze srdce poděkovat. Mezi nimi je i další muž, který dnes obdrží vyznamenání a který je zakladatelem společnosti česko-rakouského přátelství. Přátelství, které nebylo formální, ale které poskytovalo reálnou pomoc našim exulantům.

Mezi vyznamenanými je mnoho dalších známých tváří a dovolte, abych pro úsporu Vašeho času a také proto, aby vynikající česká veřejně-právní televize neměla další poruchu ve svém vysílání, zmínil jenom některé z nich. Minulý rok jsem vyznamenal Jana Světlíka jako úspěšného podnikatele. Dnes je mi ctí vyznamenat dva představitele nejúspěšnějšího podniku v České republice Škody auto Mladá Boleslav, jednoho z nich in memoriam, protože zahynul při dopravní nehodě, a druhého z nich plného energie.

Je mi ctí vyznamenat cestovatele a spisovatele, který se dožil v plné vitalitě úctyhodných devadesáti pěti let. Je mi ctí vyznamenat ortopeda a chirurga, který ve Vídni utrpěl dopravní nehodu, při níž dosáhl rekordního počtu padesáti zlomenin, a přesto se dokázal vzpamatovat, vrátit k životu a zachraňovat život a zdraví desítkám a stovkám dalších lidí. Je mi ctí vyznamenat zakladatelku Fondu ohrožených dětí a organizátorku zařízení, které se jmenuje Klokánek. Protože společnost, která se nestará o své děti, není dobrá společnost.

Jsem rád, že mohu vyznamenat dvě hvězdy pěveckého nebe. Královnu českého šansonu a mnohanásobnou zlatou slavici, protože obě dvě rozdávaly po mnohá léta radost milionům a milionům lidí. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, mohl bych mluvit o paní profesorce Olivové, ale to už je další a další část našeho příběhu, kterou za mne převezme můj kancléř.

Proto mi dovolte, abych zcela závěrem jmenoval poslední vyznamenanou. Skromnou zvonařku paní Dytrychovou, jejíž zvony zaznívají v celém světě a víte, zvony mají zvláštní osud. V době války jsou to právě zvony, které jsou rekvírovány a přetaveny na zbraně. A jen málo z nich se vrací na svá původní místa a musíme odlít zvony nové.

Chtěl bych závěrem svého projevu vyjádřit pouze jedno jediné přání. Přál bych si, aby nad českou krajinou zněly pouze zvony pokoje, zvony míru, a aby tato krajina byla ušetřena hrůz, které dnes tak trápí jiné země. Děkuji Vám za Vaši pozornost.

Projev prezidenta republiky během slavnostního ceremoniálu udělení státního vyznamenání České republiky v Trůnním sále

Vážený Sire Nicholasi Wintone, vážený Sire Nicholasi Soamesi, velký vnuku velkého děda,

dovolte mi, abych Vám oběma ještě jednou blahopřál k udělení nejvyššího českého vyznamenání. Stydím se za to, že k tomuto vyznamenání v obou případech dochází tak pozdě, ale jedno české přísloví říká: „Better late than never“.

Připravili jsme pro Vás oba zvláštní ceremonii, která se nebude týkat těch, kteří budou vyznamenaní dnes večer na Pražském hradě, protože těchto vyznamenání se taková ceremonie týkat nebude.

Sire Wintone, před Vámi sedí sedm Wintonových dětí a za chvíli přijdou jiné děti, poněkud mladší, dámy a pánové, než jste Vy. A tyto děti budou mít v rukou fotografie, jak vypadaly tyto Wintonovy děti v době, když jste zachránil jejich život před nacistickým běsněním. A věřím, že Vám tento malý dárek udělá radost.

Sire Nicholasi Soamsi, Váš děd byl velký přítel Československa a stále si vzpomínám na větu, kterou řekl po Mnichovské dohodě: „Velká Británie měla dvě volby - buď ztratit čest, nebo mít válku. Ztratila čest a bude mít válku.“ A toto proroctví se bohužel splnilo během jednoho jediného roku.

Sir Nicholas Winton při odpolední ceremonii. Protože želbohu nemáme foto Churchillova vnuka, jen poznámku: Nicholas Soames je svému slavnému dědovi až nehorázně podobný...

Jsem si vědom toho, přátelé, že budu udělovat během svého funkčního období ještě mnoho státních vyznamenání, ale žádné z nich mě nenaplňuje takovou úctou a takovou pokorou jako právě dnešní vyznamenání dvou velkých Britů.   

A abych trochu odlehčil vážnost této situace, chtěl bych dodat, že na přání Sira Wintona si po ukončení tohoto slavnostního ceremoniálu Sir Winton prohlédne Václavské náměstí, navštíví hotel Evropa, který bude, byť je dočasně uzavřen, na jeho počest znovu otevřen a jak říkala lady Barbara: „We are British, we have a drink.“ A od Sira Wintona jsem se dozvěděl, že tím drinkem bude české pivo. Snažme se tedy i při vážných událostech usmívat, snažme se mít radost ze života a mějme se rádi.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.

Seznam oceněných

Prezident republiky Miloš Zeman se rozhodl u příležitosti řádového dne 28. října 2014 ocenit vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, vynikající výsledky práce, zásluhy o obranu vlasti, hrdinské a výjimečné činy některých významných osobností a udělit či propůjčit jim státní vyznamenání České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Siru Winstonu Churchillovi in memoriam za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Siru Nicholasi Wintonovi za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Robertu Ficovi za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Franzi Vranitzkému za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Eduardu Harantovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Haně Hegerové za vynikající zásluhy o rozvoj humanity.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Karlu Krylovi in memoriam za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Miroslavu Zikmundovi za vynikající zásluhy o rozvoj humanity.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Davidu Benešovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Ivo Klusákovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Jaroslavu Lieskovanovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Liboru Ligačovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Jaroslavu Mevaldovi za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Janu Šenkýřovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Lucii Bílé za zásluhy o stát v oblasti umění.

Lucie Bílá a Dana Drábová

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Daně Drábové za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Duběnkovi za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Pavlu Dunglovi za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Boženě Fukové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Natalji Jevgenjevně Gorbaněvské in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Carlu Horstu Hahnovi za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Jičínskému za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Antonínu Kalinovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Ludvíku Kalmovi in memoriam za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Klanicovi in memoriam za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Georgi Aloisi Novakovi za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Věře Olivové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Filipu Renčovi za zásluhy o stát v oblasti umění.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Robertu Sedláčkovi za zásluhy o stát v oblasti umění.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Josefu Štemberkovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Josefu Toufarovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Marii Vodičkové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Leticii Vránové - Dytrychové za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Nálož Zemanovi z českých novin. Za vše, co „provedl" v posledních dnech

Středeční tisk přináší pestrou paletu komentářů k posledním počinům prezidenta Miloše Zemana - předávání státních vyznamenání a návštěvě Číny. Ač se komentátoři věnují různým aspektům zmíněných událostí, všichni se shodují na tom, že vypovídají mnohé o myšlení a postojích české hlavy státu.

Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin, se do české hlavy státu pustil zostra. Pozastavil se zejména nad tím, že tentýž člověk, který v komunistické Číně „popřel“ svobodu a demokracii, když uvedl, že respektuje územní celistvost asijské velmoci a distancoval se od Tibetu a Tchaj-wanu, uděluje o den později medaile za zásluhy o demokracii a lidská práva.

Zemanovu „dvojakost“ přirovnal ke konceptu podvojného myšlení, tzv. „doublethinku“ z románu George Orwella 1984, jehož podstatou je to, že člověk musí být schopný zastávat v jeden moment protichůdná stanoviska a nepřipadat si nepatřičně.

„Hlavní zpráva z předávání státních vyznamenání. Prezident Miloš Zeman mění Českou republiku v zemi doublethinku. Zemi, která ceremoniálně mluví o svobodě, ale utichá ve chvíli, kdy přijde první faktura. Pokud platí Masarykovo `státy se udržují těmi ideály, ze kterých vznikly`, jede český stát vedený Milošem Zemanem hodně rychle z kopce,“ myslí si Honzejk.

Poměrně skepticky se staví k Zemanově státní návštěvě Číny i Zbyněk Petráček z Lidových novin. Na rozdíl od novinářského souputníka z HN nepovažuje za nijak zvláštní, že český prezident ubezpečil svého čínského protějška, že respektuje územní celistvost navštívené země. To prý v rámci snahy o spolupráci s jednou z nejsilnějších světových ekonomik dělají i jiní západní státníci. Co však považuje za nepřípustné, je to, že Zeman přidal ještě zmínku o tom, že věří v brzké mírové sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou – v době, kdy v Honkongu probíhají protesty proti autokratickému chování Číny. Tím se podle Petráčka Zeman přímo vlísává do přízně Pekingu a nechtěně potvrzuje definici kolaborace, jak ji razil historik Tomáš Pasák: Když člověk dělá víc, než musí. 

Skepsí na adresu české hlavy státu nešetří ani v MF Dnes. Komentátor Teodor Marjanovič se vrací ke zpáteční cestě prezidenta Zemana z Číny, kterou absolvoval na palubě tryskáče patřícímu podnikateli Petru Kellnerovi, jenž byl součástí podnikatelské delegace doprovázející českou hlavu státu na státní návštěvě Číny.

„Celé by to možná zapadlo, kdyby postoj k brutálnímu, svobodu potírajícímu, leč hospodářsky významnému Pekingu nebyl měřítkem morální hygieny západní společnosti, k níž navzdory Zemanovi patříme. Kdokoliv z velkých světových státníků tam jede, s sebou sice veze také podnikatele a všemožně za ně lobbuje, ale při jednáních neopomene otázku lidských práv alespoň zdůraznit.  A nikdy se pak nenechá odvézt těmi, za které lobboval,“ píše Marjanovič. Zeman podle něj hledá způsoby, jak dát najevo, kterak vším pohrdá. A teď údajně takový způsob s Kellnerovou pomocí našel.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace