Manuál pro nevlastní názor aneb zkus ceknout! Deník politické debutantky VIII
03.10.2014
Foto: Hans Štembera
Popisek: Alena Ježková
EXKLUZIVNÍ KOMENTÁŘ Alena Ježková je úspěšná spisovatelka, která vstoupila do politiky před pár měsíci. Jako nováček v branži, vyhrazené dosud spíše mužům a ostříleným stranickým matadorům, souhlasila, že dvakrát až třikrát týdně napíše sloupek pro Krajské listy. Její pohled na politiku je nový a neotřelý, je totiž opravdu „politická debutantka“. Její již osmý sloupek vám právě nabízíme.
Je to pár týdnů, co jsem překročila hraniční čáru mezi nezávislým životem spisovatelky a veřejnou politikou. Za tu dobu jsem poznala nepoznané, viděla neviděné, že se to ani slovem nevypoví a perem nevylíčí jako v lidových pohádkách. Což sedí, protože mne ve svém nenávistném pamfletu jistá strana kandidující na Praze 1 neváhala označit za „pohádkářku“, aniž by zavnímala, že mám na svém kontě víc akademických titulů a literárních cen než celá jejich reprezentace dohromady.
Nejnověji žasnu nad „volebními manuály“ TOP 09, ODS a ANO. Protože už jejich existence předpokládá, že příznivec strany/hnutí, a ještě hůř kandidát je hloupý Honza prahnoucí po unifikovaném návodu jak a co papouškovat, aby se králi zavděčil a poklad získal.
Hnutí ANO s přehledem vede, přestože jsem se zatím nedopátrala celého spisku a vycházím jen z kusých citací, které proběhly médii. Zasvítil následující výrok: „I v našem poslaneckém klubu máme případy tzv. lidí s názorem, jejichž názory pak musíme týdny řešit, což se v době předvolební příliš nehodí.“ Pominu až zvráceně neumělou formulaci odkazující k nonsensovému literárnímu textu, za niž by autorovi ve vyspělých demokraciích nejspíš udělili nějakou postmoderní cenu. Jdu po smyslu. Stále mám za to, že mít vlastní názor je zejména v politice bonus. Protože díky lidem s vlastním názorem, kteří se ho za totality nebáli prosazovat, máme demokracii – vzpomínáte…? Upřímně, ještě bych akceptovala manuál obsahující jakési teze, objasňující fakta či konkrétní problematiku.

Andrej: ANO, mám svůj orchestr, jmenuje se Agrofert
Ale jak vysvětlit třeba tenhle návod na odpověď: „Nevšiml jsem si, že by tohoto postavení, kterého pan Babiš dosáhl vlastní pílí, nějak zneužíval. Podle mě to nemá zapotřebí. Mám pocit, že další peníze pro sebe nepotřebuje.“ Když ten výrok rozebereme, přijatelný fakt je: „Pan Babiš dosáhl svého postavení vlastní pílí.“ Manuál však ošetřuje i něco tak individuálního jako vnímání nebo pocity. Takže všichni v hnutí ANO teď budou mít stejné pocity…?
Zdálo by se, že se tím existenciální kruh absurdity neprodyšně uzavírá. Kdepak! Pointa je, že „kandidáti mají vlastní názory a podklady se nemusí řídit,“ jak vysvětlil Jaromír Hasoň z oddělení komunikace hnutí ANO. Takže hnutí zplodilo manuál pro „kandidáty s názorem“, aby neměli vlastní názory; nemusí se jím ale řídit, protože mají vlastní názory…
V dějinách je jisté jedno: kdo má vlastní názor, vždycky generuje problém. A vůči totalitou postiženým kandidátům je pořád nejlepší zavčas uplatnit „vedoucí úlohu strany", byť ve zdánlivě pestřejší podobě.
Kdo je Alena Ježková?
Je autorkou téměř dvaceti knih pro děti i dospělé, převážně s historickou tematikou (Praha babka měst, Staré pověsti české a moravské, Příběhy českých knížat a králů, Prahou kráčí lev, Strážci pražských ulic, Dračí polévka, 77 pražských legend). Její poslední knihou je první díl trilogie Tichá srdce – kláštery a jejich lidé, která pojednává o osudech míst a řeholníků se zaměřením na jejich pronásledování v letech totality. Její knihy jsou přeloženy do mnoha světových jazyků, získaly četná tuzemská i mezinárodní ocenění a většina z nich je doporučenou školní četbou. Jako spisovatelka absolvovala několik stovek besed po Čechách a na Moravě.
Je členkou Klubu za starou Prahu. Věnuje se charitě, je podporovatelkou nadace Remedium a nadace Divoké husy, je ambasadorkou projektu Čtení pomáhá.
Od narození žije v Praze na Starém Městě. Je rozvedená. Není členkou žádné politické strany. Věří v občanskou společnost a otevřenou politiku.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová