Oživení politiky aneb jen se tak trochu svlíknout. Deník politické debutantky VII

Foto: Hans Štembera

Popisek: Alena Ježková

EXKLUZIVNÍ KOMENTÁŘ, FOTO Alena Ježková vstoupila do politiky z naštvání. Už jí přestalo bavit nadávat mezi kamarády a tak jako nezávislá kandiduje za KDU-ČSL v komunálních volbách na starostku Prahy 1. „Ta bohorovnost a arogance, se kterou radnice s občany komunikuje, musí skončit. Je třeba vyjít mezi lidi a hledat řešení pro ně a s nimi,“ říká úspěšná spisovatelka, která souhlasila, že dvakrát až třikrát týdně napíše sloupek pro Krajské listy. Její pohled na politiku je nový a neotřelý, je totiž opravdu „politická debutantka“. A přichází s novým, v pořadí již sedmým sloupkem, věnovaným tentokráte ženám v politice, tedy alespoň některým ženám…

Sexismus či nedostatečné ženské sebehodnocení jsem nikdy moc neřešila, protože jsem to nepotřebovala. Překvapivé je, že je to právě politika, která mne k úvahám o těchto pojmech a jejich projevech přivedla.

Začalo to před časem diskuzemi o povinném zavedení kvót pro ženy na kandidátkách. Malé zastoupení žen v politice nepovažuju za výsledek sexistického myšlení, jako že ženy patří k plotně a ne jinam. Ženy to sice v politice lehké nemají, stejně jako v jakékoli profesi s dominujícím mužským zastoupením, ale předpisy by znamenaly příval žen nedostatečně motivovaných či rovnou neschopných. Takže to raději nechme, jak to je. Propukající volební kampaň však odhalila jiný, pro mne překvapivý fenomén, totiž že sexismus mohou ženy veřejně aplikovat i samy na sobě. Markantním příkladem je mediálně propíraná causa senátorské kandidátky doktorky Janáčkové, která má za to, že povalovat se na volebním billboardu v nedbalkách je dobrý fór.

Laura Janáčková tímto billboardem zpochybnila svou vědeckou kvalifikaci. A udělala si to zcela sama, nikdo ji snad nenutil...

Nechápu, že zrovna psycholožka je tak krátkozraká. Nedochází jí, že svou prezentací dává najevo, že ženám nestačí předvést erudici, vzdělání nebo rozhodnost, ony přece musejí přihodit i podvazeček a smysl pro lechtivou srandičku. Vymstilo se jí to už vzápětí, když byla donucena předvádět své diplomy a čelit pochybnostem o své praxi. „Naši občané jsou politikou dost znechuceni, tak ten sex je nějaké oživení,“ dodal k tomu Andrej Babiš z hnutí ANO, za které Janáčková kandiduje. Jasně, že sex je oživení - ale politiky? Neměla by se spíš oživit ta politika jako taková? A proč nám tedy svou muskulaturu nepředvede pan Babiš…?

Jiný tragikomický případ předvolební prezentace na mne jukl z Litvínova prostřednictvím Facebooku. Věřte nebo ne, nesměju se. Je mi líto nejspíš prima ženských, které to zase „myslely jako fór“, ale nedomyslely.

50 odstínů šedi v Litvínově? Dámy, to snad nemyslíte vážně...

Milé kandidátky, prostě se nemusíte ponižovat, ani samy sebe zesměšňovat nebo jakkoli zlehčovat. Je to cesta do pekel, zvláště v okolnostech tvrdé volební kampaně do seriózních zastupitelských struktur tohoto státu. Když to přesto uděláte, pak se nedivte, že se na vás parta politických mudrců obrátí leda s žádostí o uvaření dobrýho kafíčka.

Kdo je Alena Ježková?

Je autorkou téměř dvaceti knih pro děti i dospělé, převážně s historickou tematikou (Praha babka měst, Staré pověsti české a moravské, Příběhy českých knížat a králů, Prahou kráčí lev, Strážci pražských ulic, Dračí polévka, 77 pražských legend). Její poslední knihou je první díl trilogie Tichá srdce – kláštery a jejich lidé, která pojednává o osudech míst a řeholníků se zaměřením na jejich pronásledování v letech totality. Její knihy jsou přeloženy do mnoha světových jazyků, získaly četná tuzemská i mezinárodní ocenění a většina z nich je doporučenou školní četbou. Jako spisovatelka absolvovala několik stovek besed po Čechách a na Moravě.

Je členkou Klubu za starou Prahu. Věnuje se charitě, je podporovatelkou nadace Remedium a nadace Divoké husy, je ambasadorkou projektu Čtení pomáhá.

Od narození žije v Praze na Starém Městě. Je rozvedená. Není členkou žádné politické strany. Věří v občanskou společnost a otevřenou politiku.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová