Na nájmu zaplatili 620 tisíc. Privatizace bytu se táhne už 6 let
23.03.2013
Foto: Martin Tyburec
Popisek: Dům ve Pštrossově ulici, kde Votánkovi bydlí už několik desítek let. V roce 1990 tu byl nájem 100 korun měsíčně, nyní je to bez služeb 14,5 tisíce
PŘÍBĚH Teď a nebo nikdy! To si zřejmě měli říci manželé Votánkovi, když v roce 2002 uvažovali o privatizaci svého obecního bytu ve Pštrossově ulici na Praze 1. Bohužel pro ně na tehdejší první privatizační vlnu z finančních důvodů nemohli nasednout a na další dodnes marně čekají. Jejich dcera Lucie přitom už nejméně šest let běhá od čerta k ďáblu, aby privatizaci na úřadě vyprosila.
„V roce 2002 město nabídlo rodičům privatizaci jejich stometrového bytu asi za 450 tisíc korun. Táta v té době byl už v důchodu, maminka dělala uklízečku ve škole a já jsem skončila vysokou a mířila rovnou na mateřskou. Takže s maminčinými 4 tisíci a s tátovým důchodem jsme na to prostě neměli,“ líčí tehdejší situaci své rodiny pětatřicetiletá Lucie Karasová Votánková, která se nedávno odhodlala se svou prosbou o urychlení privatizace vystoupit přímo na jednání zastupitelstva Prahy 1. Od starosty Oldřicha Lomeckého (TOP 09) se ale dočkala pouze odpovědi, že má být trpělivá a že privatizace se řeší jako celek, nikoli po jednom bytě.
Půjčit nám nechtěli
„Na jiných městských částech radnice často svým občanům na privatizace nabízely půjčky. Praha 1 je ale vždycky specifická, takže tohle řešení nenabídla. Zkoušeli jsme to tedy klasicky přes nějakou banku. Náš finanční poradce to ale lehce zmrvil a banka nám nakonec úvěr nedala,“ pokračuje Lucie. Manželé Votánkovi tak svoji snahu v roce 2002 na čas vzdali a poslušně platili pomalu ale jistě rostoucí nájem.
Postupem času se finanční situace rodiny mírně zlepšila. Paní Lucie začala pracovat a její maminka ke svému zaměstnání dostala důchod, takže v roce 2007 Votánkovi podali na Prahu 1 žádost o privatizaci svého bytu. „Od té doby to tam leží. Co čtvrt roku tam chodím a běhám od jedné úřednice ke druhé, abych zjistila, jak na tom ta privatizace je. Většinou mi tvrdí, že už je to na cestě, že už to tam máme a že do konce roku to určitě bude. No jo, ale ono těch konců roku bylo už šest,“ popisuje trpce paní Lucie.
Teď není vhodná politická situace
Potom s úsměvem pokračuje: „Vždycky se natěšíme, že už to bude, a pak zase nic. Nakonec nám vždycky neoficiálně řekli, že se blíží nějaké volby, že teď není vhodná politická situace, anebo že teď se zrovna řeší půdní vestavby, ale až to bude, tak půjdeme hned na řadu.“ S přibývajícími roky tak Votánkovi nejen pomalu stárnou a žijí ve stálé nejistotě, ale navíc jen od roku 2007 už na nájmu zaplatili 620 tisíc korun. „To je, jako by si rodiče ten byt už koupili, akorát pořád nemají nic,“ zoufá si paní Lucie, kterou chvilku po její interpelaci na zastupitelstvu soukromě oslovila jedna ze zastupitelek a ujistila ji, že tentokrát už je privatizace opravdu blízko.
Manželé Votánkovi se tak nyní „těší“ z nové naděje a dál platí asi 14,5tisícový nájem. Stejně jako nájemníci dalších přibližně dvou dosud nezprivatizovaných bytů musí čekat. Otázkou je, kolik času 85letému panu Votánkovi a jeho 60leté manželce ještě zbývá.
Martin Tyburec
Vložil: redaktor KL1