Rodina Rottových, příběh za freskami slavného obchodu. Časosběr

Foto: Se svolením Železářství u Rotta

Popisek: U Rotta, platí v Praze už bezmála dvě století

V Časosběru jsme si už několikrát připomínali úspěšné muže či ženy, které se k úspěchu vypracovali sami, nebo takové, kteří pokračovali a rozvíjeli rodinnou tradici. Dnes to bude o celé rodině, jejím úspěchu, ale i problémech. O jméně, které patří v Praze mezi nejslavnější.

Když si otec Ladislav mohl 8. října 1885 pochovat synka Vladimíra Jiřího, mohlo jej kromě radosti naplnit také štěstí ze zajištění budoucnosti podnikatelského rodu. Už druhý syn, to byla jistota budoucnosti rodiny, kde bylo předávání obchodu jako dědictví a poslání hluboce zakořeněno. Aby ne, když se jmenujete Rott a vaše jméno zná celá Praha.

Dědeček Vincenc Josef Rott se kdysi rozhodl na Malém náměstí v Praze založit svou živnost na železářství. Bylo to v roce 1840 a obchod otevřel přesně 1. listopadu. Protože prosperoval velmi dobře, stal se záhy budoucností i pro syna Ladislava, který se kromě nabírání zkušeností přímo v obchodě vzdělal na obchodní škole a pak se vydal na zkušenou do zahraničí. A to tak, že by mohla závidět i dnešní „generace Erasmus“.

Byl v Petrohradě, pak u obchodních společníků v Paříži, a nakonec se podíval i do exotického Egypta. I jeho jazyková vybavenost byla na tehdejší dobu nadstandardní, čeština a němčina byla samozřejmostí, ale ruštinou, francouzštinou a angličtinou vysoce vyčníval. 

Obchod převzal v roce 1872 s bratrem Juliem, ale o čtyři roky později na něj po bratrově smrti zůstal sám.

Prodeji se dál velmi dařilo a z obchodu dokázal udělat místo, které bylo více, než jen prodejnou. „U Rotta“ znamenalo nejen železářství, ale i Rottův dům. Zakázku na fresky, o kterých záhy bude mluvit celá Praha, zadal slavnému Mikoláši Alšovi.

Pojmem se také staly čtvrtky u Rotta, legendární společenské seance, které organizovala manželka pana majitele. Paní Karolína byla svému muži oporou a společenským srdcem rodiny. Kdo chtěl něco znamenat, ten se chtěl nechat u Rottů vidět. Jejich salonem prošla řada umělců, učenců i politiků. Setkání měla vlastenecký náboj, Rottovi velmi podporovali českou kulturu a obrozenecké hnutí. Podstatně také přispěli na opravu Národního divadla po požáru.

Do tohoto prostředí se tedy v roce pětaosmdesátém rodí syn Vladimír Jiří. Není prvorozeným, pro dvě starší sestry se najdou zajímavé partie, zatímco nejstaršího syna Ladislava Vincence poslal otec na obchodní akademii do švýcarské Ženevy. Následoval odjezd na zkušenou do země neomezených možností – Spojených států amerických.

Vladimír Jiří to vzal přes průmyslovku na vysokou a pyšnil se titulem inženýr. Měl pak rovněž odjet na zkušenost do Ameriky, ale osud to zařídil jinak. V roce 1906 totiž umírá Ladislav Rott.

Otec již dříve ovdověl a pět sourozenců se dočkalo výrazně mladší nevlastní matky. Pár měsíců před jeho smrtí přinesla někdejší vídeňská kupecká dcera Andrée Poláková do rodiny Rottových další dědičku.

Následovaly dlouhé tahanice o vyrovnání mezi vdovou, dvěma bratry a třemi sestrami, které by vydaly na román nebo televizní seriál. Předem ale varuji, román Tajemství rodu Rottových, i když v něm jde o dědictví, se netýká rodiny z Malého náměstí. Rodiny, která si tolik zakládala na svých vazbách, ale tentokrát všem zúčastněným přidělala mnoho vrásek. Kauzu sledovala celá Praha a příbuzní si najímali elitu české advokacie, včetně pozdějšího Masarykova kancléře Přemysla Šámala.

Železářství se nakonec ujali Ladislav Vincenc, Vladimír Jiří (musel být úředně prohlášen plnoletým) a jako tichá společnice jejich sestra Julie. V této době bylo nepředstavitelné, aby žena stála v čele společnosti nebo ji řídila. Mohla ji vlastnit, ale na každodenní řízení si musela najít nějakého manažera mužského pohlaví.

Vyrovnání mezi sourozenci se táhlo roky a obchod podle Vladimíra zadlužilo neuvěřitelnou částkou milion zlatých rakouských korun.

Přesto bratři usilovali o další rozvoj podniku, už jen kvůli splátkám. Nabízeli přístroje do domácnosti, veškeré kovové zboží, potřeby stavební i sportovní. U Rottů jste v této době mohli sehnat dokonce i lyže a v roce 1914 otevírali pobočku v Plzni. První světová válka ambice podnikavých bratrů pouze přibrzdila. V pražských Holešovicích stavěli sklad s vlečkou, která měla dokonce připojení na místní přístav. Doprava po řece byla tehdy běžnou věcí. Rozšiřovali prodejnu a přikupovali vedlejší domy.

Zkušenost s vypořádáním sester naštěstí nezničila důvěru v rodinu. V době vzniku Československa tak do firmy nastupuje Ladislav Veselý, syn sestry Julie. Ambiciózní mladík dává podnikání nová křídla, Rottovi se stávají průkopníky v zasilatelství. Objednáte, zaplatíte a oni vám to pošlou, tehdy něco nevídaného. Proměnil se také Rottův dům, postupné přikupování nemovitostí v sousedství umožnilo velkorysou přestavbu. Na jejím konci byl třípatrový obchoďák s dominantní centrální halou. V roce 1923 jste tam sehnali téměř vše, od průmyslových strojů až k nářadí pro domácí zahradničení.

Ale osud už si do dramatické rodinné ságy chystal další kapitolu. Nečekaným zvratem se stala letní dovolená Ladislava Vincence v Bad Ischlu. Z ní se už bohužel do Prahy nevrátil. Dohoda s pozůstalými se opět vlekla mnoho let, až  se Vladimír Jiří rozhodl pro velmi netradiční řešení. Udělal z firmy akciovou společnost. Vznikla k 1. lednu 1930, ale jediným akcionářem se po dalších jednáních stal až v roce 1934.

Vše zvládal hlavně díky tomu, že obchodu se dařilo jak nikdy dříve. V katalozích jste našli na 70 000 položek, sportovní vybavení se stalo velmi výnosným sortimentem. Trávení volného času aktivním pohybem se začalo stávat normou i pro střední vrstvy a u Rotta jste sehnali lyže, od těch domácích z nejkvalitnějšího krkonošského dřeva až po norské originály. Příslušenství jako boty a vosky na mazání bylo samozřejmostí.

Obchoďák na Malém náměstí měl 21 oddělení, celkový počet zaměstnanců se vyšplhal na 170 a denně vstupními dveřmi vešlo do haly na 2 000 zákazníků, objem denně prodaného zboží se odhadoval na čtyři nákladní vagony. Pozornost byla věnována i náležité propagaci, takže slova spokojených zákazníků se dostala na plakáty jako slogan: „Od šroubečku po vybavení továrny, Rott dodá vše!“

O firmě se mluvilo jako o jednom z největších obchodních domů s kovovým zboží nejen v Československu, ale i v Evropě. Vladimír Jiří měl díky obchodu mnoho kontaktů především v severní Evropě, dokonce byl jmenován norským konzulem. A když bylo na konci třicátých let Československo rozbito, pomohlo jeho diplomatické krytí mnoha lidem, kteří zde najednou byli ohroženi na životě. Po válce se mnozí shodli, že pomohl nejen jako norský konzul, ale i jako člověk. Pro obchod období války a jeho přídělový systém samozřejmě znamenal těžké časy přežívání a vyčkávání na mír.  

Po válce Rottovi dávali práci 230 lidem a firmu, kterou Vladimír před nacisty formálně převedl do bezpečného zahraničního sídla, vrátil na přímou žádost prezidenta Beneše zpět pod československé právo. O tři roky později mu ji tento stát „znárodnil“ a začlenil do národního podniku Kovomat.

Únor 1948 neznamenal pro rodinu jen ztrátu podnikání, ale zabaven jim byl i osobní majetek, který díky své aktivitě dokázali nastřádat. Od nemovitostí až po starožitnosti a umělecké sbírky. Některé zabavené položky dodnes najdete ve sbírkách Národního muzea.

Vladimír Jiří Rott se rozhodl zemi urychleně opustit, s ženou Rozálií, která byla známá jako Růžka, utekli bezprostředně po nástupu komunistů k moci. V Praze zůstal jejich syn, třiadvacetiletý Vladimír Jan. Otec, který přesně odpovídal profilu „keťase“ z Rudého práva, si tím možná zachránil život.

Vladimír a Růžka nejdříve zakotvili v New Yorku, ona pracovala v knihovně Svobodné Evropy, on sepsal situační zprávy o československé ekonomice pro americký kongres a vládu. Na penzi se přestěhovali do Švýcarska, kde Vladimír Jiří Rott zemřel 22. listopadu 1965. Rozálie se za mužem odebrala v roce 1971.

Po listopadu 1989 jim bylo splněno jejich poslední přání a našli své místo odpočinku na Olšanských hřbitovech. Do privatizace podniku ale kromě jiných komplikací opět promluvily i rodinné spory mezi potomky Vladimíra Rotta a Ladislava Veselého.

Na Malém náměstí se v dalších letech prodávalo ledacos. Ale dům s výzdobou od Alše je dodnes legendou. Tato podnikatelská rodina ovlivnila Prahu jako málokterá jiná.

Zdroje: Wikipedie

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/zelezarstvi-u-rotta-neprezilo-nastup-kapitalismu-162691

https://nasregion.cz/vlastnil-legendarni-zelezarstvi-a-pro-prahu-navrhl-metro-skvely-obchodnik-a-nadseny-vlastenec-z-rodu-rottu-115293/

https://dvojka.rozhlas.cz/vladimir-jiri-rott-od-sroubku-po-lokomotivu-aneb-zivot-majitele-slavneho-9327404

https://www.mujrozhlas.cz/pribehy-z-kalendare/vladimir-jiri-rott-od-sroubku-po-lokomotivu-aneb-zivot-majitele-slavneho

Vložil: Radka Vosáhlo