Byl to pietní akt, nebo spíše nehorázná drzost? Zneuctěná památka obětí srpna 1968. HANBA
22.08.2018
Foto: ČT24 / repro
Popisek: Pieta u rozhlasu
FOTO Již několikrát jsem se pozastavila nad otřesnou úrovní pietních ceremoniálů v naší zemi. Navzdory tomu, že žijeme v jednadvacátém století, připomínají podobné akty z éry komunistické totality. Vojenská hudba vyhrává pohřební pochod, vojáci s křečovitou chůzí přinesou obří věnce a přítomní papaláši na nich okázale upraví stuhy. Následují zcela zbytečné projevy politiků, kteří by měli raději mlčet.
Ani tentokrát se organizátoři ceremoniálu u Českého rozhlasu nedokázali vymanit z letitých stereotypů a vymyslet něco originálnějšího. Jako například studenti v Brně, kteří 50. výročí srpnové okupace svého města připomněli strhujícím videomapingem, promítaným na fasádu Masarykovy univerzity. Velmi působivý byl moment, v němž se na diváky valil z fasády jeden z tanků, které v srpnu 1968 dorazily také do moravské metropole nebo animovaný portrét jednoho ze symbolů té doby, usměvavého Alexandra Dubčeka.
V Brně se to povedlo lépe. Foto repro
Nehorázná drzost
Nicméně mnohem ostudnější je, že organizátoři pietního aktu u budovy Československého rozhlasu dopustili, aby se obětem srpnové okupace poklonili bývalí členové KSČ, StB či pohotovostního pluku komunistické Veřejné bezpečnosti. Tedy lidé, kteří se zapletli s institucemi, majícími na svědomí pozdější normalizaci. Naprosto nehorázné pak je, když o demokracii promluvil premiér, jenž umožnil návrat komunistů k moci. Především proto, že se dodnes KSČM od srpnové okupace nedistancovala a naopak útočí na ty, co ji právem považují za jednu z největších pohrom našich dějin.
Pieta u budovy ČRo: Lidé přišli protestovat proti Babišovi; mezi nimi se těžce prodírá premiér a tradiční nosiči věnců. Foto repro
Havlovi pohrobci?
Přesto se ani nechce věřit, co v den 50. výročí této tragické události zveřejnil na webu KSČM její místopředseda Stanislav Grospič. V Zamyšlení nad srpnem 1968 uvedl, že se některých výročí zmocňují „protagonisté převratových devadesátých let a Havlovi pohrobci“. Dokonce se distancoval od komunistů Pražského jara a tvrdí, že v nich nespatřuje obrodný model socialismu, ale pokus o znovunastolení kapitalistického systému. Dovoluje si také tvrdit, že po Pražském jaru nejvíce truchlí pravičáci a antikomunisté. Připomněl též názory některých mezinárodních komunistických vůdců, kteří události roku 1968 považovali za tichou kontrarevoluci. Nakonec si postěžoval, že na rozdíl od socialismu jsme dnes svědky rozkrádání národního majetku (pozapomněl, že většinou komunisty někomu zcizeného) a především nadvlády monopolů a oligarchie pod rouškou liberální demokracie. Ve svém zamyšlení ovšem spolustraníkům nevysvětlil, proč tedy KSČM podporuje vládu oligarchy, který ke svému majetku přišel právě díky privatizací státního majetku.
Politický cynismus
Stejně tak je do nebe volající, když oběti srpnové okupace uctíval premiér Babiš, který získal důvěru pro svoji vládu jedině díky KSČM a této straně se zločinnou minulostí tak po mnoha letech umožnil comeback. Je sice nezpochybnitelným faktem, že Babiš vládu sestavil coby vítěz voleb (mimo jiné díky hlasům, bývalých komunistů) a že části veřejnosti nevadí ani, že byl trestně stihaný, ani že se ocitl na seznamu agentů StB, nicméně více než dvě třetiny voličů mu hlas ani důvěru nedaly. Nejenže Andrej Babiš propásl další příležitost, kdy měl raději mlčet, ale ještě si cynicky pochvaloval, že mu rostou preference.
Není ovšem pouze jeho vinou, že před budovou Českého rozhlasu promluvil. Spoluzodpovědnost na dalším politickém fiasku mají i organizátoři celé akce. Kdyby nechali promluvit pamětníky a především někdejší statečné zaměstnance ČRo, kteří v srpnu informovali veřejnost o příjezdu tanků a snažili se zabránit riskantnímu odporu proti okupantům, nikdo by na ně nepískal a neskandoval HANBA.
Vložil: Adéla Hofmanová