Na divadlo mu půjčil tchán a ženu měl stále v patách. Přesto rozvod odmítl. Život jim nakonec zachránil tajný ochránce. Tajnosti slavných

Foto: repro archiv

Popisek: Oldřich Nový

Vzor gentlemanství a vytříbeného vkusu, prvorepublikový elegán, který dodnes nemá konkurenci. Svoji lásku málem zaplatil životem, přesto se odmítl rozvést. Říkával, že smích je kořením života, a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze. A podle tohoto kréda také žil, tvořil i jednal.

Jeho náručí procházely před kamerou nejoslnivější hvězdy první republiky a davy fanynek mu ležely u nohou. Přesto se noblesní herec s pověstí gentlemana v soukromí milostným aférám vyhýbal, a pokud nějaké měl, veřejnost se o nich nikdy nedozvěděla. A zřejmě zůstaly utajeny i před jeho manželkou Alicí. Na klidu jí to ale stejně nepřidávalo, popularitu svého partnera nesla velmi těžce a byla prý až extrémně žárlivá. Jak moc mu na ní záleží, to Oldřich Nový dokázal nikoli slovy, ale činem, kterým za druhé světové války doslova riskoval život. Když byl oficiálně vyzván, aby se dal s poloviční Židovkou rozvést, rázně odmítl. Opačné rozhodnutí by totiž pro Alici znamenalo téměř jistou smrt v nacistickém vyhlazovacím lágru.

Oldřich Nový ve 30. letech

Osudové setkání

Oldřich Albín Nový se narodil 7. srpna 1899 na pražském Žižkově a k herectví ho přivedli otec Antonín, který jako vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech kinech, a strýc Miloš, jenž hrál v Národním divadle. Otec si sice přál, aby se vyučil řemeslu, které by mu zajistilo jistou budoucnost, a tak se stal sazečem (tedy připravoval texty, určené k vytištění – pozn. red.), divadlo mu ale nedalo spát, takže začal velmi brzy vystupovat s ochotníky. První angažmá dostal v devatenácti letech v Ostravě a po roce přešel do Brna, kde působil jako herec, režisér a od sezony 1925/1926 jako šéf operety Zemského divadla. A právě v Brně se mimo jiné seznámil s kolegou Willi Forstem, který později za války významně ovlivnil jeho život.

S manželkou Alicí a dcerou Janou (foto z knihy Blanky Kovaříkové Největší tajemství Oldřicha Nového)

Rázná slečna se nedala

V moravské metropoli také poznal svoji budoucí životní partnerku, o tři roky mladší Alici Wienerovou-Mahlerovou. Byla totiž uměleckou fotografkou a seznámili se, když Nový využil jejich profesionálních služeb. Po letech na něj jeho dcera Jana práskla v televizním dokumentu, že se prý tenkrát choval povýšeně a předváděl se. Slečna fotografka ho ale utřela jako zpocené okno, a tak koupil obrovskou kytici a šel se omluvit. A pak přicházel stále častěji. Po návratu do Prahy založil vlastní Nové divadlo, zpočátku se mu ale moc nedařilo, a tak jeho budoucí tchán, bankovní ředitel Wiener, přišel s nabídkou: Půjčí mu provozní kapitál, když se s jeho dcerou konečně ožení. Významný židovský bankéř zřejmě sledoval s obavami nástup fašismu v Německu a doufal, že sňatek se slavnou filmovou hvězdou jeho dceru ochrání. A tak se 11. června 1936 konala svatba. Paní Alice se starala o finance a reklamu, překládala divadelní hry a při jednáních v zahraničí dělala manželovi tlumočnici. „Nebýt jejího vedení, kdo ví, zda by vydržel první léta,“ prozradil kdysi uznávaný znalec českého hudebního divadla Ivo Osolsobě. Až po filmových úspěších se mu ale konečně podařilo divadlo tak naplnit, že vydržel s jediným titulem celou sezónu.

S Adinou Mandlovou v legendárním filmu Kristián

Úspěch i boj o život

Divadlo prosperovalo i za okupace a Nový naplno zářil i ve filmu. V soukromí se ale začaly kupit problémy, protože paní Alice nebyla ‘árijského‘ původu. Když nacisté Oldřicha Nového vyzvali, aby se s ní rozvedl, rázně odmítl. S pomocí přátel se několikrát podařilo odvrátit její transport do koncentračního tábora a říkalo se, že na tom měla velkou zásluhu herecká kolegyně Adina Mandlová. Zřejmě nikdo tenkrát netušil, že v pozadí stojí další, mnohem vlivnější ochránce Willi Forst. „Znali se už z Brna, kde Forst působil v německém souboru, odkud přešel do Vídně. Nepřihlásil se k nacistům, ale díky líbivým ‘vídeňským‘ operetám, které v několika filmech režíroval, našel mocné přátele v nejvyšších kruzích. Sám pak zachraňoval Oldřicha Nového, kterého úřady vyzvaly, aby se se svou manželkou židovského původu rozvedl a zachránil tím jak divadlo, tak sebe. To Nový důrazně odmítl, jinak by šla Alice okamžitě do transportu,“ prozradili Pavel Jiras a Josef Frais v knize Oldřich Nový. Obrazový životopis.

Jako zamilovaný spisovatel Jan Herold v roce 1940 v komedii Život je krásný

Pejsek pro štěstí

Nakonec Oldřich a Alice nacistické zvůli stejně neunikli a byli odvezeni do tábora pro manžele ze smíšených manželství a tzv. míšence. Nový byl poté deportován do Hagiboru, a pak do Osterode v Sasku, jeho žena do Terezína. O dceru Janu se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v lázních Bělohrad. „Máti musela nosit žlutou hvězdu a téměř nikam nemohla, takže jsem všude chodila jen s tátou. V lednu 1945 ho ale nacisti poslali do internačního tábora. Když se přišel se mnou rozloučit k mé postýlce, tušila jsem nějaké nebezpečí a dala jsem mu na cestu fosforeskujícího pejska v takové kožené taštičce, kterou si pověsil na krk. S tím talismanem ode mě se pak vrátil a říkal, že mu přinesl štěstí. Taštičku mám schovanou dodnes,“ vypráví Nového dcera Jana Včeláková na hercových webových stránkách.

Jako Lelio v komedii italského dramatika Carla Goldoniho Lhář

Žárlivost na celý život

Paní Alici sice říkala máti, totožnost své skutečné matky se ale nikdy nedozvěděla. Slavný herec ji prostě přinesl domů v peřince a za kmotru jí šla herečka Hana Vítová. Oldřichova žena Alice během války přišla o půl rodiny a právě tyto hrůzné zážitky u ní zřejmě způsobily prohloubení schizofrenie a podivně žárlivé chování i vůči Janě. Herec se totiž choval k dceři stejně galantně jako ke každé jiné ženě a jeho manželku to popouzelo. Možná v ní i celý život viděla sokyni v lásce, která ji porodila. „My s tátou jsme o tom nikdy nemluvili a on sám se tématu vyhýbal. Mně stačilo, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ prohlásila Jana až po otcově smrti. Po válce Janu odvezli do internátní klášterní školy v Horažďovicích, kde dostala chřipku právě v době očkování proti neštovicím. Přesto vakcínu dostala. Následovala revmatická horečka a zánět srdečního svalu, rok proležela na dětské klinice a nemoc ji poznamenala na celý život. Přesto se manželé právě kvůli ní často hádali, a tak se ve dvaadvaceti rozhodla definitivně z domova odejít. Vybrala si město otcova mládí, našla si práci u Brněnských veletrhů a v Brně se také provdala. Do Prahy se vrátila až po osmnácti letech, když už byl otec sám a nemocný. Jeho žena Alice totiž zemřela už v roce 1967.

S Libuší Řídelovou v  představení divadla v Karlových Varech Julie, ty máš nápady

Osamocené stáří

Divadlo Oldřicha Nového prosperovalo až do února 1948, pak ale byl s uhlazeným gentlemanem definitivní konec, protože ve filmu byly v kurzu dělnické typy a operetu komunisté prohlásili za paumění. A tak Nový divadlo raději opustil, v roce 1949 ještě natočil skvělou parodii Pytlákova schovanka, a poté už si musel nadlouho na dobré role nechat zajít chuť. Komunisté ho nechtěli, takže většinu energie věnoval divadlu. Hostoval po celé republice, režíroval několik úspěšných her a hrál mnoho úspěšných hlavních rolí. V letech 1959 až 1964 stál v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři a několik posledních příležitostí mu nabídla i televize. S manželčinou smrtí se nedokázal smířit, jedinou vzpruhou pro něj byla společnost lidí. A pak se to stalo. „Jednou šel ulicí a v Pražské třídě uslyšel, jak ho skupinka dívek, která ho míjela, neuctivě okomentovala. Ta děvčata samozřejmě nevěděla, o koho jde. Tohle ho naprosto zdrtilo,“ prozradil před časem Ondřej Suchý. Od té chvíle už neopouštěl svůj byt v pražské Maiselově ulici, navštěvovat ho směla pouze dcera Jana a pár přátel. Celý život trpěl dědičnou rozedmou plic, takže jeho zdravotnímu stavu notně uškodila za války práce ve vápencových lomech. Poslední, kdo ho směl navštívit, byl slavný režisér Miloš Forman. Pět dní poté se Oldřichu Novému udělalo špatně, do nemocnice ho dovezli už v bezvědomí a 15. března 1983 v půl deváté večer zemřel.

Budova v zadním traktu Pasáže Alfa na pražském Václavském náměstí zažila dvě slavné éry. Nejprve v ní
sídlilo Nové divadlo Oldřicha Nového, o třicet let později legendární Semafor. A nyní…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská