Nečekané doznání. První dáma šansonu byla ve vězení, kvůli Gottovi. Jaký byl pro Hanu Hegerovou kriminál

Foto: Archiv

Popisek: První dáma českého šansonu Hana Hegerová

Tohle asi skoro nikdo neví. Hana Hegerová měla vážně bouřlivý život – v osmdesátých letech dokonce na půl roku skončila za mřížemi. Už sám důvod, proč se naše nejslavnější šansoniérka na Pankráci ocitla, je jak z absurdního dramatu…

Na účet jí totiž přišly nedopatřením těžké peníze, které nebyly její. Ten milion byl Karla Gotta.  Za nedorozumění mohla abeceda, H je prostě hned za G. Paní Hana není zrovna praktický člověk, a tak si myslela, že peníze jsou její. „Já na ty věci, jako jsou peníze účty, nikdy neměla hlavu,“ krčí rameny v rozhovoru pro Blesk. Ale to samozřejmě nebylo vše.

Špatné věci si nepamatuju, tvrdí zpěvačka

Soud jí připočítal všelijaké drobné prohřešky proti režimu. Prý za ten milion chtěla koupit disidentské knihy.  „Jo, tenkrát do Prahy přijelo auto ze západu s disidentskými knížkami. A oni mysleli, že v tom mám prsty. Věděli vždycky, že nejsem jejich, a mysleli si, že jsem zřejmě ty peníze utratila za tu dodávku. Víte, ale já už si na to špatně vzpomínám. Špatné věci, aniž bych se o to snažila, zapomínám,“ říká paní Hana pro Blesk.cz.

Spolubydlící na ni donášela

Na vězení, kde strávila půl roku, si ale pamatuje docela dobře. „Měla jsem tam takovou spoluvězeňkyni, které jsem měla snahu se vypovídat. A ona na mne křičela: Mlčte, neříkejte mi nic! Samozřejmě byla na mne nasazená a měla za úkol mě zpovídat. Já jí ale stejně všechno řekla,“ říká bezelstně temperamentní Slovenka.  Vězení prý přežila po svém. Z cely si udělala pokojíček. „Koupila jsem voňavé mýdlo a ten závěs, který u záchoda sloužil místo dveří, jsem v něm vyprala. Všechno nám to tam potom vonělo,“ usmívá se.

Když se dostala ven, bylo léto

Na otázku, co ji  ještě vězení naučilo, odpověděla stará dáma, která dnes již neopouští svůj byt v centru (takže říká, že kadeřnice, pedikérka a manikérka holt musejí za ní; z toho plyne, že péči o svůj zevnějšek rozhodně neodbývá), docela vesele: „Telefonovat skrz WC tou rourou. Myla jsem záchod a v té rouře najednou slyším: Haničko, zdravím vás! Ohromné věci jsem v tom vězení zažila. Třeba koňovat. To napíšete dopis, papírek upevníte na tyčku, vystrčíte z okna a rozhoupete ji a dopis se nakonec dostane to těch správných rukou. To je život. Když vidím nějaký film z vězení, uvědomím si, že spousta lidí ho nemůže chápat, když to nikdy nezažili.“ A dodala, že její odchod z kriminálu po půl roce znamenal i to, že měla na sobě holínky, ve kterých jí bylo horko, protože bylo již léto.

Do it yourself a la Hegerová

Také prý ve vězení vyšívala a vyráběla prostírání. Návod stojí za to. „Požádala jsem o hadříky. Naštěstí jsem u sebe měla verzatilku a s tím jejím vrškem jsem z hadříků vytahovala nitě. Dělala jsem ažury a měly jsme krásné anglické prostírání. Sušila jsem ho potom pod oknem, kde svítilo sluníčko, takže bylo krásně vybělené. Mám ráda krásné a pohledné věci. Jednou týdně jsme se koupaly a já přiznám, že jsem v koupelně ukradla ručník. Ten jsem potom přehodila přes záchodovou mísu a na ni jsem postavila lavor na mytí, aby to bylo pohledné,“ vzpomíná paní Hana. Dokonce si v cele potapetovala skříňky pomocí obrázků z časopisů, aby to tam bylo útulnější.

Z vězení ji dostala Jiřina Švorcová

Odsouzena byla za zpronevěru a posedět si mohla výrazně déle než půl roku – kdyby nezasáhla Jiřina Švorcová, tehdy předsedkyně Svazu českých dramatických umělců a členka ÚV KSČ. Ta tehdejšímu prezidentu Husákovi napsala žádost o milost a prezident jí vyhověl. Hana Hegerová byla propuštěna, o svém pobytu ve vězení až do nedávna zarputile mlčela, ve své vzpomínkové knize Lásko prokletá ho odbyla jednou větou jako „nerozum“. Dnes už je sdílnější: „Hodně mě to obohatilo. A dodnes si vážím toho, že můj byt má kliku u dveří, kterou ty dveře mohu otevřít a zavřít. A že se můžu podívat na hodinky a vědět, jestli je ráno nebo večer. Ve vězení jsme se řídily sluníčkem, které do cely vstupovalo přes mříže. Zeptaly jsme se dozorčího, kolik je hodin, on nám odpověděl a my udělaly čárku na zeď, a potom už naše hodiny bylo jenom slunce.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .                     

Vložil: Dáša Vrchotová