Je větší, silnější, je to chlap a je Býk, říká o Jaroslavu Duškovi jeho žena. Jaké jsou „čtyři dohody“ u nich doma? Život ve tmě, půst, který trval skoro měsíc, ale to hlavní je…

Foto: Facebook

Popisek: Jaroslav Dušek v Divadle Kampa

FOTO Divadlo, aneb rodinné podnikání a la Duškovi. Mají spolu dvě děti a jedno divadlo. A ne, nejsou to Hrušínští. Herec Jaroslav Dušek s manželkou se vrhli na byznys a zaměstnali i zbytek rodiny. K titulku: Snad nejúspěšnější představení Jaroslava Duška se jmenuje Čtyři dohody a je založené na knize Dona Miguela Ángela Ruize. Kniha se prezentuje jako praktický průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků. Představení zfilmovala jako dokument i Olga Sommerová… Ony „čtyři dohody“ jsou: Nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete.

Iveta Dušková je herečka a manželka herce Jaroslava Duška. Dcera Agáta píše a dělá v rodinném divadle na Kampě produkční, syn Martin v něm hraje. „Jsme divadlo, kde každý dělá, co je potřeba. Takže když byla potřeba ředitelka, tak jsem se stala ředitelkou. Když je třeba napsat pohádku, tak napíšu pohádku a pak si ji i zrežíruju či si v ní zahraju. No, a když je potřeba zalít květiny či zašít kostým, tak to taky udělám,“ vysvětluje Iveta v rozhovoru pro MF Dnes. 

Iveta Dušková v „rodinném“ divadle Kampa

Rodinné divadlo dotuje Dušek

Divadlo zatím drží finančně nad vodou přímé přenosy Jardových pořadů, které víceméně dotují ostatní projekty. Nežárlí Iveta, která je sama vystudovaná herečka, na úspěchy svého muže? „Jarda byl vždycky viditelnější, jednak je větší, silnější, je to chlap a je Býk. Takové vysvětlení je hodně jednoduché, že? Zkusím to jinak: každý člověk má v různých etapách svého života různé úkoly a naplňuje různé role. Já jsem po dětech toužila a role matky mě bavila. Netvrdím, že jsem netoužila hrát, ale asi to nebylo tak silné, abych za tím šla. No a pak přišla jiná etapa, děti odrostly a přede mnou se objevila možnost učit, psát, režírovat i hrát a najednou jsem v sobě začala objevovat roviny, o kterých jsem neměla ani potuchy,“ říká Iveta Dušková. A tak se vrhla na organizaci rodinného divadla.

Babičkou ve čtyřiceti

Obě děti tedy dělají do umění, stejně jako rodiče. A Duškovi už jsou díky synovi dokonce dědeček s babičkou. Babičkou se Iveta stala hodně mladá, ve čtyřiceti letech. „Martin se nade mne postavil a mlčky stál. Podívala jsem se na něj a zeptala se: „Stalo se něco?" Mlčel a tak zvláštně koukal. V tu chvíli mě to napadlo: „Nečekáte miminko?" Martin jen zmateně zakýval hlavou, že asi jo. No, neskákala jsem radostí, protože mu bylo osmnáct a já jsem cítila, že je z toho zmatený. Pak jsem šla nahoru do jeho pokoje, kde měl ještě autíčka a panáčky z lega, a říkala si: „Vždyť je to nějak brzy!" a taky jsem trochu plakala,“ vzpomíná na chvíli, kdy se dozvěděla, že bude babičkou.

Syn Martin a dcera Agáta - kde jinde než na Kampě

Domek z hlíny a Indiáni

Žít po boku Jaroslava Duška asi nebude jednoduché. Postavil si domek z hlíny, libuje si v půstu, odmítá prášky. Žije na kraji Prahy, v Černošicích, chodí bos a nechává se zavírat do tmy. A do toho propaguje učení Indiánů Toltéků, o kterých zlé jazyky tvrdí, že neexistovali.

Při hladovce se o manžela bála

A taky drží půsty. Nejdéle to prý vydržel 28 dní. Co na to Iveta? „Ona na to není. Je od přírody drobná a štíhlá. Já mám naopak tendenci přibírat, kdybych víc jedl. Když jsem držel ten dlouhý půst, poslední dny byla už trochu nervózní. Shodil jsem třináct kilo, vážil jsem 72 kilogramů. To jsem měl naposledy v patnácti,“ krčí rameny Dušek.

Dvacátý den bez jídla běhal na vlak

Jak půst funguje? „Podle toho, co nás učili ve škole, byste měl zemřít. Ale je to jinak. Vezměte si třeba příběh stošestiletého Aloise Vocáska. Držel dlouhé půsty a přitom pracoval jako slévač... Máte sílu, nemáte tolik výbušné energie, ale o to víc máte vytrvalosti. Dvacátý den jsem začal běhat na vlak. Tělo bylo najednou lehoučké. Ten stav je specifický, v jistém smyslu jde o změněný stav vědomí, jste v lehké euforii,“ popisuje Dušek v rozhovoru pro MF Dnes.

Bosý přes uhlí

Změnu v jeho životě možná přinesl rok 1991, kdy přešel bos přes žhavé uhlíky. „Uvědomil jsem si, že když tělo zvládne chodit po ohni, mohlo by zvládnout nachlazení nebo menší chorobu. Přestal jsem jíst léky. Úplně,“ tvrdí herec.  A poslední hercův výstřelek? Nechal se na týden zavřít do tmy, kde meditoval. Terapii prý podstoupila i Iveta Dušková, která žila týden ve tmě rok před Duškem. Měla pro něj tedy prý pochopení.

Na duchovnu ujíždí i Iveta

Iveta totiž prý podobně jako její manžel prošla duchovní obrodou. „Člověk se sám sobě začne vzdalovat, hlavně když se s někým srovnává. Dřív jsem koukala na kolegyně a říkala jsem si: ‘Jé, oni hrajou a já nic nedělám.‘ Nebo když měl Jaroslav víc práce a já jsem si připadala k ničemu. Vzdalujete se sobě ve chvíli, kdy začnete pochybovat o té podstatě tam uvnitř. Pro mě je nejdůležitější věta ‘Taková jaká jsi, jsi dobrá'. Prostě se přijmout se vším, co ke mně patří: chybami, pochybnostmi, zlostí... Jakmile jsem tohle udělala, tak se odblokovala nějaká energie a člověk potom nevěří, že stačilo tak málo,“ tvrdí.

I když má člověk pocit, že tahle rodina je vlastně spíš jakási sekta, nejde jim upřít jedno. Duškovi jsou ve svém světě Toltéků, pozitivní energie, půstů a meditace potmě šťastní. A Iveta je o to sympatičtější, že na rozdíl od svého manžela, který už chvílemi působí jako fanatik půstu a duchovna, zůstává normální ženskou, co má na hrbu chod divadla, děti a vnoučata. 

Originální text najdete ZDE a v magazínu Rodina MF Dnes ze 6.1. 2017.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

.

Vložil: Dáša Vrchotová