Nejdřív přišla o oba bratry, pak o otce, a ještě se její manželství proměnilo v kamarádství. Přesto je zatraceně sexy, a i když se nikam necpe, je mimořádně úspěšná. Jak to dělá? Tajnosti slavných
13.10.2016
Foto: blanarovicova.cz
Popisek: Herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová už v Čechách tak zakotvila, že leckdo ani neví, že je Slovenka
V Čechách žije a vystupuje tak dlouho, že už spousta lidí ani neví, že je Slovenka. Herečce a zpěvačce Yvettě Blanarovičové připravil osud takovou sérii krutých ran, že by kdekoho porazila. Přesto je šťastná, úspěšná, a ještě dokáže pomáhat druhým.
Ztvárnila celou řadu velkých rolí v činohře i muzikálech a za svůj výkon v legendární My Fair Lady dokonce dostala prestižní Cenu Thálie. Diváci ji ale mají navždy spojenou především s postavou roztomilého čertíka z pohádky Princezna ze mlejna – toho malého, ale šikovného. I za něj si přidala si sbírky několik domácích i zahraničních ocenění, a navíc i nominaci na Českého lva. Narodila se v slovenské Bojnici, kterou zdobí pohádkový zámek, na němž byla mimo jiné natáčena v 60. letech minulého století i Šíleně smutná princezna, domů do Prievidze se ale vrací především soukromě. V životě se musela vypořádat s extrémně velkou dávkou neštěstí, přesto neztrácí elán a chuť do života.

Jejího čertíka zbožňují všechny generace
Maminka rázně rozhodla
Narodila se 24. září 1963 v rodině zdravotní sestry a zpěváka a muzikanta. Měla dva bratry, a když jí bylo deset let, dozvěděla se, že má ještě mladší sestru. Tu ale tatínek čekal s jinou ženou. Pracoval totiž v Bratislavě a do Prievidze se vracel k rodině jenom na víkendy. Ke konci soužití prý Yvetta vnímala, že je nervózní, že se vztah rodičů nějak kazí, jenom nevěděla proč. Pak to vysvětlila náhoda.

S Janem Hrušínským v roce 1985 v pohádce Spící princ
„Měli jsme se stěhovat za otcem do jeho bratislavského bytu, když v něm můj nejstarší bratr našel soudní uznání otcovství. Tak jsme se dozvěděli, že máme sestřičku Sašku a že maminka má konkurentku. Maminka je velmi trpělivá, ale také hrdá a pragmatická. Otci řekla, že my už jsme velcí, Saška ho potřebuje víc, a tak ať je zodpovědný. Na jedné straně mu to ulehčila, na druhé straně trpěl, protože ho maminka od sebe tvrdě odřízla. Nechtěla s ním ani telefonovat. Mně však nikdy nebránila, abych s ním trávila prázdniny. Bratři už byli téměř dospělí, takže se s ním stýkali, jak chtěli. A nikdy na něj před námi nenadávala,“ prozradila Yvetta portálu Glanc.sk.
S otcem nemluvila několik let
Když už pak Yvetta studovala v Praze, cestou domů vždycky přespala u otce v Bratislavě. Jednou ale nastal zlom. „Měl problémy s manželkou, cítila jsem to já i Saška, a myslím, že tentokrát to nebyla jeho vina. „Jenže řekl něco na moji maminku, což mě tak silně zasáhlo, že jsem mu to nedokázala odpustit a přestala jsem s ním komunikovat,“ zavzpomínala. Jejich vztah se přerušil na několik let, během nichž nevídala ani mladší sestru. Pak se jí Saša ozvala sama s tím, že otec leží na smrtelné posteli, své blízké už ani nepoznává, ale každého, kdo za ním přijde, se ptá: Jsi to ty, Yvettko?

Ve slavném muzikálu Mata Hari
„Neváhala jsem ani minutu a hned jsem za ním odjela. Pár dní po našem setkání zemřel. On nás vlastně zase chtěl spojit se Saškou, protože jinak by zůstala sama, bez příbuzných. Její matka zemřela o několik let dřív.“ Otcovy zálety, kterých se pravděpodobně dopouštěl po celý život, dnes již Yvetta bere s nadhledem. „Byl velký fešák, vysoký, svalnatý, měl široká ramena a krásnou tvář. Moje spolužačky ze základní školy na něj čekávaly před domem, když se vracel z Bratislavy, aby ho okoukly. Nedávno jsem potkala v Česku paní, původem z Prievidze, a vyprávěla mi, jak moc ho ve svých osmnácti letech milovala. Asi tím, jak vypadal, pobláznil všechny ženy. Měl v sobě něco, čím je přitahoval, uvědomoval si to a zřejmě tomu ne vždy odolal.“
Maminku moc ráda hýčká
Otcova smrt jí vrátila sestru. „Otec ji skvěšle vychoval. Jakoby tím chtěl odčinit, že nám se nevěnoval. Saša je mimořádně šikovná. Má dvě vysoké školy, pracuje u filmu a v televizi jako výkonná producentka, má svoji agenturu a jsem na ni velmi hrdá,“ říká Yvetta. A Sašu přijala i maminka, přestože se na ni mohla dívat jako na důvod rozpadu svého manželství. „Když ji poprvé uviděla, hned vykřikla – Ježíšmarjá, ty jsi celý Matyáš. Tedy můj syn. Oba jsou vysocí, mají výrazný nos, ústa… Zkrátka tak u nich prorážejí na povrch otcovy geny.“

Se synem Matyášem
Maminku si Yvetta mimořádně hýčká, na několik měsíců v roce si ji bere k sobě do Prahy, a když s ní není, alespoň jí každý den telefonuje. Je totiž jejím jediným dítětem, které zůstalo na světě. Nejstarší bratr tragicky zahynul při seskoku padákem, druhý odešel do Afriky a vrátil se v pokročilém stadiu rakoviny, když už bylo na záchranu pozdě. „Bolest, jakou je ztráta dítěte, sourozence či kohokoli velmi blízkého, nikdy nezmizí, jenom si na ni musíte zvyknout. V naší rodině ji nejvíc pociťujeme v období Vánoc. Nahlas o tom nemluvíme, ale všichni víme, na co myslíme,“ povzdychla si.
Láska se časem vytratila
Yvettě osud tolik dětí nedopřál, má jenom jediného syna Matyáše, který je již dospělý a věnuje se obchodu, marketingu a reklamě. Provdala se ve třiadvaceti letech za Pavla Tomana, režiséra a herce Black Light Theatre of Prague, a Matyáš se narodil o rok později. „Manžel hrál po celém světě, takže Matyáš měl nad postelí velkou mapu, na které si špendlíky označoval, kde všude už otec byl. Pavel byl úžasný, protože i když odjel na čtyři měsíce, každý den jsme si telefonovali a poštou jsme si vyměňovali videopozdravy. Bylo to trochu bláznivé, někdy jsme za to utratili celý jeho honorář, ale měli jsme alespoň pocit, že jsme spolu.“

Se sestrou Sašou
Přesto jejich vztah po deseti letech skončil. „Uvědomili jsme si, že už jsme spíš kamarádi, a také jsem měla pocit, že Pavel se už příliš spoléhá, že zvládám malého, domácnost i práci. Takže než abychom se měli rozhádat, raději jsme se s láskou a pochopením rozešli,“ dodala. Časem potkala nového partnera, který měl také syna Matyáše, dokonce stejně starého, a tak většinu času trávili společně ve čtyřech. Rozešli se, když bylo chlapcům sedmnáct, opět v dobrém. „Všichni moji muži byli velké osobnosti, jsem pyšná, že jsem je měla po svém boku. A jsem ráda, že jsem s nimi prožila krásné období,“ dodala.
Láska opravdu hory přenáší
Dnes už se svými partnerskými rozchody netrápí. „Myslím, že je to přirozené. Jenže lidé si vymysleli, že to, co je jim v daný okamžik svaté, také musí zůstat na celý život. Láska se ale nedá vynutit ani násilím udržovat. Nemá smysl snažit se o to ani kvůli dětem. Pro jejich psychiku je horší, když vztah rodičů přeroste do hádek, násilí či do tiché domácnosti. Některé dvojice spolu sice jsou i šedesát let a stále je jim krásně. Protože se našly. Ale častěji se stává, že nevidíte toho pravého a řeknete si – tohle mi sice na něm vadí, ale nějak to přežiju. A to je už první chyba ve vztahu.“

Slavnostní večer La Sophia 2016
Spoustu úsilí věnuje Yvetta charitě pro opuštěné děti. Odstartovalo to spontánně před lety vánočním koncertem, pak pro ně začala shánět peníze. A poté se zrodil projekt La Sophia pro malé talentované zpěváky a muzikanty a dnes již některé ‘její‘ děti dokonce studují na pražské konzervatoři. O lásce ale už mluvit nechce. Je šťastná, vedle koncertů a divadla ještě stihne cestovat a sportovat. A to jí prý stačí. „Nebojím se milovat a každému říkám, aby nedovolil, aby mu kvůli zklamání v lásce vyrostla v duši hradba. Je nutné to překonat, sportem nebo nějakými jinými radostmi. Protože láska hory přenáší. A každé minuty bez ní je škoda.“
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská