Jsem víc Češka než jakákoli jiná žena odsud, říká Anife Hassan Vyskočilová. Imigranty by prý naložila do náklaďáku a vrátila, odkud přišli
07.09.2016
Foto: Facebook
Popisek: Tanečnice, herečka a moderátorka Anife Vyskočilová
Pochází z Turecka, sem přišla za svým exmanželem, hercem Ivanem Vyskočilem. Její rodina vesměs žije v Německu, ale prostořeká Anife, která si právě otevřela vlastní kavárnu, se za imigrantku nepovažuje – a pro utečence mnoho pochopení nemá.
„Strašně se bojím, aby z toho zase nevyšla nějaká fraška. Vždycky jsem říkala svůj názor a novináři z toho udělali to, že vítám všechny imigranty a jsem úplně blbá,“ bojí se Anife v rozhovoru na Revue iDnes.cz. „Jsou imigranti, co chtějí opravdu utéct z války. Ti přijdou na ambasádu zažádat o azyl, a když jim ho dají, přijdou do Německa nebo do Čech. Když se budou učit jazyk, přizpůsobí se mentalitě v té dané zemi, budou chodit do práce a platit daně, myslím, že takovým lidem se má pomoci,“ soudí.
Imigranti? Jen velký kšeft
„Ale jsou tu i imigranti, kteří nás mají jen jako přestupní stanici do Německa. Takové bych vzala do náklaďáku a vrátila je zpátky tam, odkud přišli. Problém je také to, že Evropané, hlavně Poláci, nabídnou těmto lidem za tisíc euro odvoz do Německa, a pak je vyhodí u nás, nebo náklaďák zapálí a nechají je zemřít. Hlavně že z toho mají prachy,“ rozčiluje se. „S imigranty to je velký kšeft. Upřímně řečeno teroristé, kteří by tu chtěli něco provést, jsou už dávno za vodou. Oni nepotřebují přejít pět deset hranic a dostat se do České republiky, aby tady čekali na azyl do Německa,“ tvrdí.
Jsem Češka, tvrdí žena, jejíž rodina emigrovala do Německa
Ona sama se cítí jako Češka. „Domov je pro mě v Čechách. Turecko beru už jen jako rodiště. Na návštěvy domoviny už nemám čas. Naposledy jsem tam byla, když jsem natáčela jeden pořad. Hodně často teď v létě navštěvuji Chorvatsko, protože mám ráda potápění, takže ho beru jako svou druhou rodnou zem. Poslední dobou mě spíš najdete v Německu. Má rodina tam žije přes dvacet let. Mám tam maminku, bratra i sestru. Já se synem žijeme v Čechách. Takže když chci vidět rodinu, sednu do auta a jedu do Berlína,“ říká Anife. No, ještě že její příbuzné nikdo nenaložil do náklaďáku a nevrátil zpět.
Měli by makat
„Myslím si, že obyčejným lidem, kteří se chtějí zařadit, jako jsem to udělala já, by se mělo pomoci. Já se za imigrantku nepovažuji. Přišla jsem, potkala tu svého exmanžela, vdala se, přizpůsobila se. Dnes mohu říci, že jsem víc Češka než jakákoli jiná žena odsud. Mám spoustu kamarádů, stejných, jako jsem já, kteří tu žijí už déle než dvacet let. My nejsme imigranti, ale cizinci, kterým se tu líbilo, a proto tu zůstali. Kdyby ti imigranti byli jako my, tak tu mohou zůstat. Ale pokud jen čekají na dávky a nechodí do práce, poslala bych je zpět.“
V seriálech málo platí, nestojím o ně
Anife pracuje. Je herečka a břišní tanečnice. Hrát v televizi nebo filmu dál ale prý nechce. „Myslím si, že ve filmu a v televizi pracují lidé, kteří nepotřebují mnoho peněz. To, abych pracovala v seriálu, věnovala tomu všechno a ve výsledku dostala nula nic, na to nemám čas. Potřebuji vydělávat, abych mohla platit složenky. Pro mě je divadlo větším uměním než film, kde to je jen 'klapka, stop a jedem dál'. Sice si moc nevyděláte, ale na druhou stranu filmovým hercem v Čechách může být každý blbec. V divadle je to úplně jiné. Vylezete na jeviště a už to nezastavíte. Navíc reakce diváků přichází ihned. A abych se uživila, začala jsem ještě podnikat. Mám svou vlastní kavárnu a salon krásy,“ popisuje podnikavá Turkyně.
Peču a baví mě to
Kavárna Anicafe je její nejnovější projekt. „Otevřela jsem kavárnu, kde vaříme snídaně, pečeme skvělé domácí koláče, buchty nebo bábovky. Lidé k nám chodí kvůli mně a já je nemůžu zklamat tím, že jim někde koupím obyčejný štrúdl. Takže po večerech peču a straně mě to baví. V létě navíc grilujeme. Kavárnu mám na dvorku, kde se ve 12. a 13. století objevovaly čarodějnice, které chodily z vedlejší rotundy. To místo je opravdu magické a já si ho na první pohled zamilovala,“ popisuje. V kavárně prý sama obsluhuje. „Češi ke mně skoro nechodí. Většinou jsou u nás cizinci a ti vůbec nevědí, kdo je obsluhuje. Neznají mě, což mi vůbec nevadí. Doporučují mou kavárnu, protože jim u mě chutná. Už se mi stalo, že mě navštívil pán a řekl, že přišel na doporučení kamaráda z Austrálie. A to je pro mě víc, než abych se ukazovala v nějakém seriálu. Moje kavárna má něco do sebe, něco tím za sebou nechávám,“ říká.
Přesto má jeden herecký sen. „Existuje hra Caveman, kterou bych si chtěla zkusit v ženském provedení. Moderuji hodně akcí, a protože mám kořeny v Jugoslávii, Bulharsku a Turecku, mohu mluvit jako různé národnosti. A lidé čůrají smíchy, když tak mluvím.“ No, aby ne.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Dáša Vrchotová