Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chybí mi Karlovo poplácání po zadečku, říká herečka Alena Mihulová. Vztah s legendárním režisérem Kachyňou tajila deset let. A jaké tajemství pro změnu tajila zase její dcera před ní?

23.08.2016
Chybí mi Karlovo poplácání po zadečku, říká herečka Alena Mihulová. Vztah s legendárním režisérem Kachyňou tajila deset let. A jaké tajemství pro změnu tajila zase její dcera před ní?

Foto: TVORBA Films

Popisek: Herečka Alena Mihulová ve filmu Domácí péče

Prožila dětství v internátě, tatínek pil, první vážný vztah měla s o 41 let starším mužem, od jeho smrti znovu složitě hledá smysl života – a hraje jako nikdy v životě. Jaká doopravdy je křehká ‘sestřička‘?

Se svým složitým životním příběhem se Alena Mihulová svěřila magazínu OnaDnes – a tají se z něj dech. Její život by sám vydal na film o láskách a neláskách. A momentálně se zdá, že bude mít happy end. Už začátek je jak z filmu, tedy z takového nějakého třeba od Bohdana Slámy. Od dvou let totiž budoucí herečka pobývala v internátech, protože maminka pracovala na směnné turnusy na dráze a tatínek se postarat nezvládl.

Dětství na internátě

„Prošla jsem internátní jesle, pak školku, a dost dlouhou dobu jsem tak strávila i na základní škole. Byla jsem takové víkendové dítě – o víkendech doma hýčkané,“ vzpomíná Mihulová. „Myslím, že jsem plakala, vztekala se, prosila, chvíli jsem byla hodná, chvíli zlobivá. Zkoušela jsem, co by mohlo fungovat, aby mě tam neodvezli. Ale to už mi bylo asi tak pět let. Víc si nevybavuji. Co je ale zasunuté v podvědomí, je smutek.“ A smutek je přesně slovo, které se vám vybaví, když se jí podíváte do očí. Zbyla i touha být milována. Možná víc než ostatní potřebuje tenhle pocit jistoty.

Tatínek se rád napil

Tatínek se postarat nemohl? „Tatínek se rád napil, takže buď doma nebyl, nebo měl náladu na dětské skotačení, nebo taky neměl, a byl nevyzpytatelný. Fungoval ve vlnách, které člověk dopředu vůbec nemohl odhadnout. Dítě ale horší věci většinou vytěsní. Proto mám jen ty nejkrásnější vzpomínky na to, jak mě učil chytat ryby, jak se mnou chodil po lese, a když maminka odešla na noční, zatleskal, svolal nás se sestrou brněnskou hantýrkou, my si oblékly bílá trička, modré trenky a v obýváku nás učil hvězdy a přemety.“ S pitím měla později problémy i Mihulová…

Osudový vztah, o kterém deset let nikdo nevěděl

Po základce z domova, kde už byl dávno další ‘tatínek‘, odešla do Prahy na ekonomku. A v sedmnácti získala roli v Sestřičkách a potkala osudového – a výrazně staršího – muže. Svou první vážnou známost, mimochodem. Věkový rozdíl prý nevnímala. „Jen jsem se zamilovala do sympatického, vlídného chlapa, který mě měl rád a já měla ráda jeho. Až když mi to okolí začalo dávat najevo, uvědomila jsem si, že nějaký rozdíl existuje.“ A tak vztah deset let tajili, což velmi špatně nesla.

Za těch deset let jsem měla i jiné chlapy, přiznává Mihulová

Bylo to pro ni dlouhých a těžkých deset let. „Rozcházeli jsme se a scházeli. Víte, jsem poměrně emotivní člověk a Karel byl proti mně suchar, všechny emoce měl ve filmech. Takže jsem občas asi udělala nějakou scénku. Jednou jsme spolu nebyli skoro tři čtvrtě roku a já zkoušela randit s mladšími. Nebylo ale o co stát. Většinou bojovali o teritorium, takové to kdo z koho, školili mě, předělávali. Byli to krásní, inteligentní muži, jen nebyli pro mě,“ vzpomíná.

Vzal si ji až těhotnou

„Ale upřímně, asi jsem podvědomě věděla, že Karel nemá konkurenci. Poslední prázdniny jsem probrečela na zahradě. Věděla jsem, že mám po deseti letech utajování jen tři možnosti: vzít si ho, rozejít se nebo se zbláznit. Rozejít se jsem nedokázala, do blázince se mi nechtělo, tak jsem si řekla, že si ho vezmu. On mě ale předběhl. Jen si přál, abychom se vzali, až budu těhotná. Bál se, abych mu za pět let neutekla v touze stát se mámou,“ říká Mihulová. A tak otěhotněla. Bylo jí dvacet osm let, Kachyňovi skoro sedmdesát.

Po manželově smrti dospěla

Když jí bylo devětatřicet, Karel Kachyňa zemřel. A Alena Mihulová konečně dospěla. „Mluvila jsem o tom později s terapeutkou Jitkou Vodňanskou a ona mi řekla, že jsem měla zpřeházené životní etapy. Když jsem byla dítě, musela jsem se na internátech chovat dospěle, a dětství jsem si dovolila až s Kachyňou. Po jeho smrti nezbývalo než se vrátit v čase a konečně dospět,“ popisuje bolestivou epizodu svého života. „Přestože manželova smrt nebyla bleskem z čistého nebe, já netušila, jak moc fyzicky mi bude chybět. Jak nesmírně budu postrádat jeho objetí a pohlazení, poplácání po prdelce, naše společné sezení u televize, kdy jsem ho škrábala na hlavě a on mě na zádech, nebo společné vaření a postrkování u kuchyňské linky,“ pláče herečka.

Deprese, léky, alkohol

Po manželově smrti trpěla depresemi. „Nechtělo se mi mezi lidi, nechtělo se mi zvedat telefon, nechtělo se mi s nikým mluvit. Jednoho dne jsem se pokusila vstát z postele, a už to nešlo. Nohy mě neudržely. Lehla jsem si a ležela. Jen jsem zírala do zdi. Každá minuta se zdála nekonečně dlouhá a já nevěděla, kdy to skončí. Zdálo se, že nikdy,“ vzpomíná na nejtěžší období svého života. Krom prášků řešila problémy alkoholem, trvalo několik let, než se s pomocí přátel a lékařů dostala z nejhoršího.

Místo chlapa má doma dvě baby

Zato teď zažívá comeback, film Domácí péče, ve kterém zúročila své bolestné zkušenosti, sklízí ceny na festivalech, vrátila se do divadla, hraje a točí. Partnera ale stále nemá. Žije v domě na Hradčanech, v bývalé katovně, se svou dcerou, studentkou režie Karolínou – a její partnerkou. Dceřin comming out ji prý nepřekvapil. „Víte, když už ji jako dítě něco bavilo, bylo to třeba kung-fu nebo floorball. Nehrála si s panenkami, dokonce brečela, když nějakou dostala jako dárek. Stavěla si radši lego. A nikdy neprojevila sebemenší náznak slepičí ženské povahy. Nic to nemusí znamenat, vím, ale jen tím dokládám, že mě její comming out nepřekvapil.“

Dceřino odhalení oplakala

Pravdu o dceřině sexuální orientaci se dozvěděla, když bylo Karolíně osmnáct. „Měla velkou obavu, že budu zklamaná. Bože, z čeho bych měla být zklamaná? Vždyť já ji tak miluju, je to moje úžasná bytost, lidsky krásná, a já ji teď nebudu mít ráda?! To jsem jí taky řekla, ale když odešla, rozbrečela jsem se. Sama jsem to nechápala. Až po pár hodinách, kdy jsem se odvážila zeptat, jak dlouho s tímhle tajemstvím sama chodila, mi došlo, proč můj pláč. Tížilo mě, že by byla bývala na své trápení sama. Ale nebyla. Když se mi svěřila s tím, že to už vědí kamarádi, a s tím, že mi to chtěla říct, až si bude naprosto jista, ulevilo se mi,“ vzpomíná.

Dnes žijí všechny tři v jednom domě. „Říkám jim moje holky a píšu jim zprávy „Kočenky, jak se máte? Posílám pusu oběma.“ S nimi je krásné žít v jednom domě. Neznám lepší pocit, než když se matka může dívat na to, jak je její dítě přirozeně šťastné,“ říká herečka, která o své štěstí musela tvrdě bojovat.

Čtěte také:

Měla jen měšťanku, přesto se hubatá žižkovská holka nakonec ocitla až na Pražském hradě. Nikdy se ale nikomu příliš nepřizpůsobovala a Václav Havel musel dokonce ‘překousnout‘, že jich pár let bylo v manželství víc, než bývá zvykem. Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace