Nad rakovinou prý zvítězil, přesto populární Barťák vede nečekaně poraženecké řeči. A otevřeně přiznává, že se velmi bál, co nastane poté…
21.08.2016
Foto: kviff.com
Popisek: Tohle si vážně nikdo jiný nedovolí. Beznadějný kuřák Jiří Bartoška si klidně zapálí i během oficiální tiskové konference.
Vážná nemoc s nejistou perspektivou zpravidla přinutí lidi zamyslet se nad životem. Nevyhnul se tomu ani populární prezident karlovarského filmového festivalu. Nebral to ale příliš tragicky, prostě si řekl, že už je zkrátka ve věku, kdy lidé umírají.
Zpomalí práci, odejdou do předčasného důchodu, začnou se mnohem intenzivněji věnovat rodině… Na zjištění, že se musí utkat s vražednou rakovinou, reagují lidé různě. Jiří Bartoška ale má v hlavně všechno tak bytelně uspořádáno, že ho ani přestálá nejistota a vyčerpávající zdravotní problémy, které s sebou chemoterapie přináší, z pevně zajetých kolejí nevyhodily. Nečekanou situaci prostě přijal se stoickým klidem. „Rozhodně se netěším na každý nový den. Když mi diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin, řekl jsem si, že jsem ve věku, kdy se umírá. V šedesátce zkrátka lidé umírají. To jsou jediné jistoty, že se narodíme a jednou musíme zemřít,“ vyslovil nahlas krutou a neměnnou pravdu. „Rakovinu jsem bral jako nemoc, kterou je třeba léčit. Prostě nemoc. Ale chápu, že každý člověk je jiný, a nedivím se těm, kteří podlehnou vnitřní panice. Ale myslím, že to pro tělo není dobré.“
Teorii tygra natočil hned po ukončení léčby
Bál se, co bude pak
Všechno kolem své nemoci se prý rozhodl vnímat s chladnou hlavou, a to včetně odřeknutí rozdělané práce. Když mu totiž lékaři oznámili krutou diagnózu a dozvěděl se, že musí podstoupit chemoterapii a ozařování, měl právě za sebou prvních deset natáčecích dnů nového seriálu České televize Já, Mattoni. „Chtěli na mě počkat, ale mě čekala léčba. Nevěděl jsem, v jakém stavu budu po ní. Bylo to něco jiného, než kdybych měl zlomenou ruku a čekalo by se, kdy mi sundají sádru. Prostě jsem nikoho nechtěl dostat do patové situace. Oni by na mě čekali a já bych potom řekl – děcka, já nejsem schopný,“ vrátil se do vzpomínek Jiří Bartoška.
Herecké legendy, které v seriálu Já, Mattoni nakonec neuvidíme. Jiří Bartoška ho vzdal kvůli léčbě rakoviny,
Josef Abrhám zase kvůli problémům se srdcem.
Na divadlo ještě nemá kondičku
Hned jak se začalo o jeho nemoci veřejně mluvit, tvůrci akceptovali, že potřebuje načas klid. Pracovní pauza ale nakonec naštěstí trvala opravdu jen krátce a v současné době už herec zase ‘jede‘ s plným nasazením. „Jsem rád, že jsem hned po nemoci natočil film Teorie tygra. Byla to hlavní role, natáčelo se během loňského horkého léta a já jsem to zvládl. Tím jsem dal najevo, že jsem zpátky a chci pracovat. A potom se to naplno rozběhlo. Pracuji stejně hodně jako před nemocí.“ Kromě kamery se postupně vrací i na divadelní jeviště, nicméně přiznává, že tam naplno zjišťuje, že jeho fyzická kondice dostala pořádně zabrat. Některá představení proto raději prozatím odsunul na neurčito, protože být na jevišti dvě a půl hodiny bez přestávky je na něj stále ještě moc. Zato proležet většinu času v rakvi, jak se mu to podařilo v komedii Moje hra v pražském Divadle Kalich, to si prý naplno užívá. „Sedmnáct minut ležím v rakvi, potom mi sundají víko a já ožiju,“ nepřestává se bavit rolí, která v kontextu s dalšími nedávnými událostmi z jeho života působí hodně morbidně. „Naštěstí nemám klaustrofobii. Trošku se vždycky bojím, abych tam neusnul, když je tam příjemné teplo a tma. Jednou jsem si vzal s sebou mobil a díval se na Davis Cup. Stále jsem si říkal – ježíši, už dohrajte, za chvíli mi sundají víko.“
Se Zuzanou Bydžovskou v představení Moje hra
Cigárko mu nepřestává chutnat
Po vyléčení se prý Bartoška rozhodl pokračovat v dosavadním životě, jakoby dramatické intermezzo těžké choroby a náročné léčby ani nebylo. A kromě spousty práce se nevzdal ani cigaret. „Ty jsou moje fatální droga, ale štvou mě, chtěl bych přestat,“ přiznal upřímně v rozhovoru pro server idnes.cz. Snadné to ale nebude. „Kouřím od šestnácti let. Šel jsem do školy a ve stánku jsem si kupoval krabičku cigaret. Kdybych přestal, moje tělo by se vyděsilo.“ S touto vlastní teorií leknutí se svěřil i lékařům. A co oni na to? „Ti, co kouří, mi řekli, abych kouření omezil. Ti, co nekouří, mi tvrdí, že jsem idiot,“ konstatoval a dodal: „Po chemoterapii se mi změnily chutě, vůbec mi nechutnal alkohol. Ale cigarety mi bohužel chutnají stále.“
I na letošním festivalu v Karlových Varech jste ho nepotkali jinak než s cigaretou
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská