Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O iluze přišel stejně jako jeho Básníci, jenže mnohem dřív než oni. Děsivou minulost, kterou otec zaplatil životem, se programově snažil zapomenout. Nakonec díky jeho práci našla matka novou lásku. Tajnosti slavných

07.07.2016
O iluze přišel stejně jako jeho Básníci, jenže mnohem dřív než oni. Děsivou minulost, kterou otec zaplatil životem, se programově snažil zapomenout. Nakonec díky jeho práci našla matka novou lásku. Tajnosti slavných

Foto: Vitalia/repro

Popisek: Duchovní otec Básníků Dušan Klein oslavil před pár dny neuvěřitelné sedmasedmdesáté narozeniny

Narodil se jako Július, všichni ho ale známe jako Dušana. Drobný nekonfliktní muž s neodmyslitelnou dýmkou si v dětství prošel peklem, které se cíleně snažil vytěsnit z paměti. Nakonec odstartoval nový život v Ostravě nejen on, ale i jeho opuštěná matka.

Umí pobavit i dojmout, na svém kontě má množství filmových i seriálových projektů a lze jen dodat, že režisér Dušan Klein je opravdovým mistrem svého řemesla. Sám ale v minulosti prožil příběh, který dokáže napsat opravdu jenom osud, ten nejzvláštnější a často nejkrutější scenárista a režisér. Málokdo ví, že drobný, klidný a vyrovnaný pán, kterého sotva někdo někdy spatří jinak než s neodmyslitelnou dýmkou, je čistokrevný ‘východňár‘. Narodil se totiž ve slovenských Michalovcích, v košickém okrese. Dlouho tam ale nepobyl, protože historické události brzy vyhnaly Kleinovy ze Zemplínska a přinutily k nekonečným toulkám, při nichž šlo doslova o život. Pokud chtěla rodina přežít, neměla jinou možnost. Byli totiž Židé.

Půl roku nespatřil denní světlo

Duchovní otec filmových Básníků, který oslavil 27. června již sedmasedmdesáté narozeniny, obvykle konstatuje, že se narodil v tom nejnevhodnějším okamžiku. Psal se totiž právě rok 1939. Narodil se jako Július, po několika desítkách let si ale oficiálně změnil jméno na Dušan, protože právě to mu kdysi v dětství zachránilo život. „Dědeček byl pekař a pekl macesy (tradiční židovské jidáše – pozn. red.), otec pracoval v továrně na sušené ovoce a zeleninu a maminka byla švadlena,“ zavzpomínal na své nejbližší v dokumentu České televize 13. komnata. Klasické rodinné pohody si ale moc neužil.

JménoJméno Dušan mu v dětství zachránilo život

Jméno Dušan mu v dětství zachránilo život

Když mu byly čtyři roky, začaly i na slovenském území deportace židovského obyvatelstva do koncentračních táborů. Zpočátku dostali Kleinovi výjimku, protože otec pracoval v továrně. Velmi brzy jim ale byla k ničemu, a tak se raději rozhodli pro útěk z Michalovec. „Otec nám zařídil úkryt v Nízkých Tatrách u jednoho sedláka. Půl roku jsme u něj žili ve stodole a ven jsme vycházeli jenom po setmění,“ popsal Klein první měsíce na útěku.

Za život vděčí katolickému knězi

Když už ukrývání začalo být velmi nebezpečné, vyrazila rodina znovu na cestu. V jednom z bratislavských katolických klášterů, který současně fungoval jako sirotčinec, našli rodiče pro své tři syny výborný úkryt. „Právě od nich odešli tři chlapci, kteří se dostali do nových rodin ve Švýcarsku, a tak nám dali jejich doklady a změnili nám identitu. Já jsem dostal nové jméno – Dušan Ružiak,“ zavzpomínal režisér. V sirotčinci byli bratři odkázáni pouze jeden na druhého. Otec se dal k partyzánům a už se z hor živý nevrátil. Maminka je nesměla navštěvovat, aby se tajemství neprozradilo. Děti, vychované v židovských tradicích, si najednou musely zvykat na novou víru. Jejich skutečnou identitu znali pouze kněz a matka představená.

V roce 1979 při natáčení krimifilmu Kam nikdo nesmí

V roce 1979 při natáčení krimifilmu Kam nikdo nesmí

Navzdory snaze stejně za pár měsíců všechno prasklo. „Matka si totiž vzpomněla, že v Bratislavě žije otcův známý, který mu dluží peníze, a tak ho chtěla požádat o pomoc. On si s ní domluvil schůzku, jenže když přišla na dané místo, nečekal tam on, ale gestapo. Kněze, který nás ukrýval, popravili. Nás vzali na gestapo a přikázali nám, abychom stáhli kalhoty. Viděli obřízku a bylo jim jasné, kdo jsme,“ popsal nejhorší chvíle svého života, které prý dodnes vnímá jako nejvíc ponižující zážitek. Ještě dlouho poté prý měl problém svléknout se třeba i ve škole při tělesné výchově. Z bratislavského gestapa putovala matka s chlapci do koncentračního tábora Terezín a paradoxně až tam se na ně konečně usmálo štěstí v neštěstí. Transporty smrti, které odvážely vězně do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, je minuly doslova o vlásek, takže v Terezíně zůstali až do konce války.

Živí, svobodní, ale s prázdnýma rukama

Válku sice přežili, neměli se ale kam vrátit. Jejich dům v Michalovcích totiž během války vyhořel, takže by tam neměli kde bydlet. První nový domov jim zařídil repatriační úřad v jednom bratislavském hotelu, pak jim překvapivě pomohl sehnat byt člověk, který je během války zradil gestapu. Zřejmě se v něm probudily výčitky svědomí. A protože bydleli hned v sousedství kina, malý Július přišel poprvé do kontaktu s filmem, který si ho doslova podmanil.

Při natáčení nekonečného 'nováckého' seriálu Ulice

Při natáčení nekonečného 'nováckého' seriálu Ulice

Umělecké vlohy se u něj projevily již na základní škole. Začal účinkovat v rozhlasových hrách, založil se spolužáky mandolínový soubor a v pouhých dvanácti letech dostal první filmovou roli v psychologickém dramatu režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián. Natáčelo se v Ostravě, vzhledem ke svému věku ale nemohl být v cizím městě sám, a tak tam maminka žila s ním. Díky tomu si nakonec našla v severomoravské metropoli nového partnera a rodina tam už zůstala. Nakonec si v Ostravě našel životní lásku i Klein. Bylo mu pouhých šestnáct let, když se seznámil s baletkou tamní taneční konzervatoře Silverou Raškovou, a od prvního setkání se jejich cesty neustále proplétaly. Po střední škole šli oba do Prahy, on na FAMU a ona dostala angažmá v divadle. Vzali se, když byl Klein ve třetím ročníku. „Tím, že jsem v raném dětství nežil normálním rodinným životem, od puberty jsem toužil mít normální rodinu,“ prozradil. Nakonec se stal otcem dvou synů, o nichž říkává, že se mu opravdu povedli, a souběžně s filmařskou kariérou se jim snažil vynahradit všechno, co sám v dětství neměl.

Duši léčil prací

Jeho životní cestu většinou lidé neznají, protože se ji sám hodně dlouho snažil vytěsnit z hlavy. Na minulost se programově snažil zapomenout a pošramocenou duši léčil prací. Již během studií začal pracovat jako asistent režie v barrandovských studiích, postupně se propracovával ke špici a od poloviny 70. let se stal režisérem na volné noze. Právě v té době si oficiálně změnil jméno Július na Dušan. „Toto jméno jsem používal velkou část svého dětství a v podstatě jsem na Julka ani nereagoval,“ přiznal.

S Lindou Rybovou a Pavlem Křížem při natáčení svých posledních Básníků

S Lindou Rybovou a Pavlem Křížem při natáčení svých posledních Básníků

Přelomem v jeho kariéře se stal v roce 1982 film Jak svět přichází o básníky. Pavel Kříž jako Štěpán Šafránek a David Matásek coby Kendy si získali davy fanoušků, Kleinova poetika dodala projektu zvláštní kouzlo a kinohit byl na světě. Logicky po něm po dvou letech následovalo pokračování Jak básníci přicházejí o iluze a pak třetí Jak básníkům chutná život. Po sametové revoluci se zrodila další dvě pokračování a letos svoji sérii ukončil šestým filmem Jak básníci čekají na zázrak. Tím si prý Dušan Klein definitivně splnil svůj životní sen a další Básníky už z něj nikdo nedostane. V plánu má již jenom dva filmy – jedním by měla být pohádka a druhým tragikomedie, s níž by se chtěl definitivně rozloučit s kariérou. „Když točím filmy, tak vyprávím příběh. Neříkám si dopředu, že chci říct to a to. Chci vyprávět zajímavý příběh a každý divák si z toho příběhu odnese to své, podle své mentality, podle svého zaměření. A tím si může odnést i poznání, co antisemitismus znamená pro každého z nás,“ dodal Dušan Klein.

Čtěte také:

Nečte noviny, nesleduje zprávy, a kdyby jí bouchla atomovka za domem, nebude o tom mít ani ponětí. Svérázná česká herečka se syrskými kořeny tvrdí, že to jde se světem pořádně z kopce

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace