Je to rok, co se na mě manžel ráno podíval a já věděla, že je konec; byla jsem na antidepresivech, tlustá jak vepř… Těžká hodina a těžký rok Natálie Kocábové. Co o tom řekla a proč zmínila blázinec?

Foto: Facebook

Popisek: Natálie Kocábová na aktuálním snímku

18. března Natálie Kocábová, zpěvačka, muzikantka a spisovatelka, dcera Michaela Kocába, napsala na svůj Facebook: „Dneska je to rok, co se na mě manžel ráno podíval a já věděla, že je konec. Že jsme dohráli. Bylo hezky, jela jsem točit filmový sekvence do hry "WTF" a byla jsem na antidepresivech, tlustá jak vepř. Čekal mě nejtěžší, nejdynamičtější, nejchaotičtější a nejbláznivější rok v životě. Je mi 31 a jsem rozvedená, říkala jsem, že chci v životě zažít všechno, tak mi to tak holt vychází. No ale... dneska je krásně. Děti mám zdravý. Rodinu jako backup. Nikdo neumřel. Prášky neberu. Mám skvělý kamarády, tunu práce a hlavně... jedu ten svůj rock´n roll! Takže good, mission accomplished. Rok č. 2 začíná.“ Což pochopitelně zaujalo média, která využila fakt, že Kocábové vyšlo CD, a roztrhl se pytel s rozhovory. Ani v jediném nechyběl dotaz na rozchod s manželem a deprese…

Dcera českého rockera a Američanky Marshy vyrůstala sice v bohémském prostředí, ale plném lásky. Její rodina byla jiná, než ty ostatní, ale ukázková. Ne nadarmo byl její dědeček evangelický farář. Natálie žila čtrnáct let s jedním mužem, s otcem svých dvou dětí, syna Vincenta a dcerky Mii, architektem Štěpánem Vránou. Byli spolu od jejích patnácti let. Brali se romanticky, v Thajsku, pod vodou, oddával je potápěč. Jenže se brali po jedenácti letech vztahu – a za další tři roky se rozešli. 

Pád manželství trvá minimálně rok

V rozhovoru s Milošem Čermákem pro EGO Hospodářských novin upřesnila: „Nemůžu říkat detaily. Ale pád manželství trvá minimálně rok, někdy několik let. S kamarádkami jsem se shodla na tom, že je to obvykle dlouhé období hádek a scén. A pak stačí jeden malý impulz, třeba ten špatný pohled… a vy víte, že je konec. Tak to bylo. Můj bývalý muž se na mě podíval a já to věděla. Nikdy na to nezapomenu.“ 

Na otázku, jaký rok pro ni v polovině března skončil, odpověděla:  „Asi ten nejintenzivnější. A hned pak by bylo nejtěžší. Ale nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji. Ten rok měl pro mě také plusy. Začala jsem se stavět na vlastní nohy. Ale bylo to těžké. Vlastně až po tom roce jsem se zase normálně nadýchla. Neřekla bych, že je to za mnou. To trvá dlouho. Ale mám poprvé po dlouhé době pocit, že stojím oběma nohama na zemi. Předtím to bylo takové lítání nahoru dolů. Chvíli to šlo a chvíli nešlo. Ale tak to má po rozvodu asi každý, to je hrozný zásah do života.“ A dodala: „Asi neskončit v blázinci, to je to nej, co se mi ten rok povedlo.“

Potýkala jsem se s depresemi... 

Vzápětí vysvětlila: „Potýkala jsem se s depresemi. Já se o tom nebojím mluvit. Lidé tyhle situace řeší různě. Někdo začne brát antidepresiva, jiný si najde koníčky. Ale s kým jsem mluvila, tak se všichni shodli, že první rok je nejhorší. Tak jsem se zavalila prací. Totálně. Až mi to asi trochu i podráželo nohy. Dokončila jsem desku, psala jsem divadelní hry a ještě dodělala scénář k filmu. A přitom chodila do práce.“ 

Natálie Kocábová se živí jako reklamní textařka. Také je muzikantka a píše knihy. Její nová deska se jmenuje Ellis Island, podle ostrova, na kterém při vstupu do USA přijímali imigranty. O těch se ale bavit nechce. Hádá se totiž kvůli nim s tátou, zpěvákem Michaelem Kocábem. „Jsem teda spíš pro nepřijímání, ale když pak zase vidím ty záběry... Přijímala bych asi jen Syřany, kterým reálně něco hrozí. S tátou jsme se na tohle téma tak strašně hádali, že jsem z toho napsala hru, která se bude hrát v jednom velkým divadle. Ono je taky docela zajímavý sledovat, jak celá tahle krize rozbourává přátelský vztahy a vztahy v rodině. Je to šílenej zásah do naší každodennosti a nabourává naše základní principy,“ říká Kocábová. 

Jsem nedoceněná a ocenění nedosáhnu 

Na otázku, zda čelila kritice či uštěpačným poznámkám, že za to vděčí tomu, že je dcerou slavného otce a jestli to pro ni bylo těžké, odpověděla otevřeně: „Bylo. Měla jsem konstantní pocit, že musím něco dokazovat. To se projevilo i na tom množství produkce, které za sebou mám. Mě žene nějaký spodní pocit, že jsem nedoceněná a že ocenění nedosáhnu. To je můj hnací motor, byť v poslední době trochu slábne.“ A k aktuálním vztahům s otcem ještě dodala: „Teď máme výborné vztahy. Ale vždycky to tak nebylo. Byly různé vlny… já nevím, jestli o tom mluvit, protože to všechno bylo v bulváru. Ale ty vztahy asi nebyly nejlepší, když došlo na tátovy aféry. A skřípalo to i během mého dospívání, které jsem neměla úplně jednoduché…“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová