Trpící romantik s rozervanou duší? Chyba lávky. Český symbol lásky byl ve skutečnosti pořádný chlípník, jehož dlouho pečlivě utajovaný deník si nezadá s tvrdým pornem. Tajnosti slavných
01.05.2016
Foto: Česká pošta
Popisek: Dvousté výročí narození Karla Hynka Máchy připomněla nová poštovní známka. Jejím autorem je akademický malíř a grafik Jan Kavan
Taky se dnes chystáte se svou láskou na Petřín? K prvnímu máji polibek u sochy legendárního básníka prostě patří. Málokdo z roztoužených milenců ale tuší, že se Karel Hynek Mácha netrápil ani tak romantickými představami, jako spíš svými fyzickými potřebami. A dokonce si vedl i sexuální deníček!
Učebnice nám ho představují jako roztouženou bolavou duši, která žila jen pro krásu poezie a skutečné každodenní touhy obyčejných lidí byly pro ni příliš přízemní. Již téměř dvě století ho zdobí aureola největšího českého básníka, a tak je jen málokdo vůbec ochoten připustit, že byly jeho povahové rysy ve skutečnosti této představě na hony vzdáleny. A jen s největšími rozpaky jsou Češi vůbec ochotni připustit, že se kromě jeho poezie, o níž se učí již děti ve škole, zachovaly i zápisky, nad nimiž by se leckdo červenal.
Výtržník, opilec a děvkař
„Úplně vidím, jak by dnes vyšel Máchův Máj s propagačním přebalem ‘Další práce autora bestselleru Dnes jsem pical Lori dvakrát‘,“ napsal o něm před časem dramatik Alex Koenigsmark. A zdaleka nebyl první. Již ve 30. letech minulého století uvedl uznávaný lingvista Roman Jakobson pobaveně, že kdyby Karel Hynek žil právě teď, asi by si nechal lyriku pro domácí potřebu a uveřejnil by svůj deník, do nějž si zapisoval své nejintimnější zážitky. „Chtěl jsem na zemi, ona nechtěla... Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen, aby na nás žádný nepřišel.“ To je jedna z těch méně pikantních Máchových poznámek, ty šťavnatější raději pomineme a necháme na úvaze čtenářů, zda si je dohledají třeba na internetu.
Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně od Josefa Václava Myslbeka
Beznadějný romantik, který v noci pláče na hřbitovech, stoupá na „hrady spatřené“ a jehož největší rozkoší bylo přičichnutí k rozkvetlému šeříku, jehož snítku třímá v ruce i Máchova socha. Tak ho zpodobňuje literární historie. Ve skutečnosti byl bouřlivák, který v ruce mnohem raději třímal něco zcela jiného, lezl přes plot za holkami, a dokonce v Litoměřicích zmlátil opilého kata. Možná jsme už zapomněli, jak se vydal pěšky až do Itálie, určitě by se ale tak nestalo, kdyby k tomu pedagog dodal, že cestou vypil s přítelem ‘za pochodu’ během pouhých dvou týdnů více než čtyřicet litrů vína. Zřejmě se mu pak při pohledu na přírodní krásy oči nerosily dojetím, ale z úplně jiného důvodu.
Sex? V žádném případě!
Tak literární historikové dlouho přistupovali k našemu největšímu romantikovi, takže jeho deník byl cíleně dlouho utajován. Velký idol přece musel zůstat v očích národa cudný a nevinný, podobně jako jeho tvář, která naivně shlíží na své obdivovatele z podstavce na pražském Petříně. Jediné, co mu ‘dovolili‘, bylo nekonečné a bolestné snění. Šifrované věty v deníku poprvé rozluštil až Jakub Arbes v roce 1886, považoval je ale za tak obrazoborecké, že je raději neprozradil. Pak se desítky let vlekly nekonečné spory, zda veřejnost a Máchova památka tak drsné odhalení vůbec unese. Poprvé byly jeho intimní deníky vydány až v roce 1976, navíc v zahraničí a v samizdatu. A oficiálně až v roce 1993!
Jiří Schwarz jako Mácha ve filmu Františka Vláčila Mág
Rozdíl mezi romantickou podobou, kterou do nás učebnice ‘nahustily‘, a reálnou Máchovou podobou je obrovský. V jeho vyjádřeních o sexu jasně nejde o cit, ale jen o ryze praktickou záležitost. Podle dochovaných informací si své přítelkyně Lori ani trochu nevážil, naopak ji psychicky týral a vydíral. Podle režiséra Františka Vláčila, který o něm natočil v roce 1987 životopisný film Mág, byla Lori myší a on kobrou. A myš byla kobrou fascinovaná. Mácha ji nemohl milovat, protože nebyla jako ženy, o nichž romanticky psal. Neprobouzela v něm nic kromě chuti stáhnout jí sukni.
Jak se zrodil romantik
Jeho současníci tvrdí, že byl milý i divoký, přátelský i nesnesitelný, arogantní, vřelý, panovačný i ješitný. Jeho přítel Karel Sabina o něm řekl, že byl „velepodivný“, další přítel, Karel Jaromír Erben, se dokonce nechal slyšet, že byl skoro nepříčetný. A ani to do obrazu romantického snílka právě nezapadá. Na legendu národa rozhodně během života ‘našlápnuto‘ neměl. Jeho Máj nikdo neznal, protože ho vydal vlastním nákladem pouze v počtu sta výtisků a kritici ho vzápětí doslova strhali s tím, že Češi potřebují něco úplně jiného. Opravdu romantická byla až jeho smrt a pohřeb v den, kdy se původně měl ženit. Po desítkách let si pak vlastenci kolem Jana Nerudy uvědomili, že je pohřben v Litoměřicích, tedy vlastně na německém území, a tak se pouť k jeho hrobu stala téměř národní povinností.
Lori Šonková v sedmdesáti letech. Její podoba z mládí se nedochovala.
Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze. Původně se jmenoval Ignác, jméno si ale počeštil na Hynek a přidal k němu ještě Karel. Vystudoval filozofii a práva. Zemřel 6. listopadu 1836 pravděpodobně na choleru, nikoliv tedy ‘romanticky‘ na zápal plic, jak se dlouho tvrdilo. Pohřben byl o dva dny později – přesně v den, kdy se měla konat v Praze jeho svatba s Eleonorou (Lori) Šomkovou. O sedm let mladší Lori porodila měsíc před plánovanou svatbou Máchova jediného syna Ludvíka, který v pouhých devíti měsících zemřel. Do dvaatřiceti let pak žila sama, poté se provdala za policejního úředníka Františka Sieha, který ale velmi rád rozhazoval peníze, a tak jejich domácnost často navštěvovali exekutoři. Za trest byl nakonec přeložen do Lvova, kde v 80. letech zemřel. Lori pak dožila u své sestry v Praze a zemřela v roce 1891. Na náhrobek si nechala napsat „Máchova Lori“.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská