Zazářila v sedmnácti letech s Jiráskovou, pak o ní dvacet let nikdo neslyšel. A najednou si užívá velkolepý comeback. O čem teď oslavovaná herečka tajně sní?
09.04.2016
Autor: TV Nova
Popisek: Velkolepý comeback si Alena Mihulová užívá naplno. Přesto jí ale něco chybí.
Je na vrcholu popularity a netají se tím, že teprve v padesáti prožívá štěstí na druhou. Film Domácí péče jí vynesl Českého lva, čímž se po letech konečně zase dostala na výsluní. Přesto jí stále ještě něco chybí. Manželka zesnulého režiséra Karla Kachyni se netají tím, že by chvíle radosti velmi ráda prožívala ve dvou.
V sedmnácti letech zazářila po boku Jiřiny Jiráskové ve filmu Sestřičky, pak ale už o ní téměř nebylo vidu ani slechu. „Sestřičky dávají stále dokola, až si říkám, že mě už národ musí nenávidět,“ zažertovala Alena Mihulová. Na svůj comeback pak čekala až do padesáti let, nakonec se ale povedl opravdu velkolepý. Krásná a nesmírně náročná role umírající zdravotní sestry v psychologickém dramatu režiséra Slávka Horáka Domácí péče jí obrátila doslova život naruby. „Prožívám štěstí na pokračování od chvíle, co jsem tuto roli dostala. Vážně. Toto období mám vysloveně šťastné. Jsem pracovně vytížená a necítím se nijak opomíjená. I z cen mám radost a vážím si jich. Ještě větší radost ale mám z reakcí diváků…“ svěřila se deníku Právo vdova po jednom z největších českých režisérů. Pak si položila řečnickou otázku, aby na ni vzápětí sama odpověděla: „K čemu je dobrá sláva? K tomu, že je člověk víc vidět, víc si ho všímají a dostane víc práce. A to je pro mě důležité.“

S Jiřinou Jiráskovou v nestárnoucím filmu Sestřičky
Kachyňovu pochvalu už nepotřebuje
Nyní si herečka naplno užívá pozornosti fanoušků i médií a v duchu věří, že kdyby její výkon manžel Karel Kachyňa viděl, dal by jí za něj jedničku. „Slyšela jsem od něj pochvalu málokdy, ale občas ano. Takže by mi ji možná dal. Byl přísný na sebe i na své okolí. Mohla jsem se ale spolehnout, že když přišel a řekl, že je to na jedničku, tak to byla tutovka. Tak a teď se mi chce trošku nepokorně říct, a napadá měš to poprvé, že by už možná ani tolik nezáleželo na tom, co si on myslí. Byl by to jeden subjektivní názor. V koutku duše ale doufám, že by mě pochválil,“ prozradila.

S manželem Karlem Kachyňou a dcerou Karolínou
Nejurputněji bojuje s vlastním strachem
Se slavným režisérem Alena žila jednadvacet let, porodila mu dceru Karolínu, o jejich soukromí ale dlouho nebylo známo téměř nic. Málokdo by tudíž do paní Aleny řekl, že skáče s padákem, potápí se, tančí salsu, okouzlil ji pole dance a bez problémů zvládla natočit film i v angličtině, aniž by musel její postavu předabovat rodilý mluvčí. Když se ale konečně ‘dokope‘ k mimořádnému výkonu, dál už ji pak daná oblast přestane zajímat. Nejde jí totiž o adrenalin, ale o překonání sama sebe. „Chci využít svůj čas, ale nechci si nic dokazovat. Přicházejí ke mně informace a já je využívám. Neplánuji a nemám sepsané body, co bych v životě chtěla stihnout,“ nechala se slyšet s tím, že se současně snaží bojovat i se strachem. „Některé věci opravdu dělám proto, abych se jich nebála. Protože jsem si ověřila, že strachu mohu čelit jedině tak, že do toho půjdu. Ale samozřejmě to neudělám hned. Nejprve zařadím zpátečku, promyslím si to a pak řeknu, že mi stejně nic jiného nezbývá. Přece se neprotrápím a neprostraším životem! Už se nechci bát. Chci si život užít a musím pro to udělat to, že věcem čelím.“

S Bolkem Polívkou ve filmu Domácí péče
Věk pro ni není důležitý
Aleninou největší touhou je potkat v životě ještě lásku. A věk přitom nebude hrát žádnou roli. „Nevybírala jsem si záměrně chlapa o čtyřicet let staršího, nebyla to moje volba. Já jsem se zkrátka zamilovala. Možná potkám někoho, kdo bude o pět nebo osm let mladší než já, a řeknu si, že se na to vykašlu. Nebudu řešit věk, stejně jako tenkrát jsem ho neřešila. S Kachyňou jsem si řekla, že kdybychom spolu prožili jen pár hezkých chvil, pár hezkých roků – možná dva tři, tak by to stálo za to. Protože já nikoho nevlastním a nikdo nevlastní mě. Když potom láska vyprchá, tak je jedno, kolik je komu let…“ konstatovala prastarou pravdu a dodala: „Chlapa ale chci, mám ráda, když jsem v páru. To je zkrátka život, sdílet ho s někým druhým. A ideálně bychom mohli být přátelé. Už bych chtěla, aby mě měl někdo rád takovou, jaká jsem. Žádné hry kdo s koho, na to už v padesáti není čas.“
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská