Dostala úplně každého chlapa a nakonec trumfla i „Taylorku“. Co nedokázala Ljuba Hermanová odpustit Oldřichu Novému a proč randila s Werichem i Voskovcem současně? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Ne nadarmo jí kolegové říkali Věc Makropulos. Nestárnoucí Ljuba Hermanová zkrátka vypadala, jakoby pro ni žádné přírodní zákonitosti neplatily.

Měla ráda mladší muže, oni zbožňovali ji a dostala každého, na kterého pohlédla. Temperament vydržel někdejší operetní hvězdě, úspěšné herečce a šansoniérce až do vysokého stáří. Vdaná byla čtyřikrát a její poslední manžel byl mladší téměř o třicet let.

V počtu manželů sice nezapomenutelná herečka a šansoniérka legendární hollywoodskou hvězdu Liz Taylor nepřekonala, protože na rozdíl od ní se vdala ‘pouze‘ čtyřikrát (Taylor byla provdána osmkrát – pozn. red.), zato ji ale trumfla věkem svého po posledního partnera. Liz to dotáhla pouze ke dvacetiletému rozdílu, poslední manžel Ljuby Hermanové byl mladší než ona o celých devětadvacet let. Když se brali, bylo nevěstě dvaašedesát a ženichovi třiatřicet.

Temperamentní herečka, zpěvačka a tanečnice dobyla ve 30. letech i Vídeň

Ljuba Hermanová o sebe důkladně pečovala do vysokého věku a pomáhala si nejen plastickými operacemi, ale také pravidelným cvičením, které rozhodně přinášelo své ovoce. Pamětníci si jistě vybaví, jak ještě se sedmi křížky na krku dokázala suverénně vykopnout před kamerou nohu až k hlavě. Zkrátka s ní po celý život šili všichni čerti, přestože na první pohled působila jako dokonalá dáma.

Voskovec, nebo Werich? Raději oba!

Narodila se v Neratovicích ještě ‘za císaře pána‘, 23. dubna 1913, a původně se měla jmenovat Vojtěška. To ale její maminka rázně zavrhla s tím, že vojtěšku žerou krávy, a prosadila si Luběnku. Po dokončení páté třídy se rodina přestěhovala do Prahy, a to byla pro extrémně živou holčičku ‘jiná káva‘. Objevila v sobě umělecké sklony, přitahovalo ji divadlo, a tak si ve školním představení nuselské měšťanky zahrála vílu. To bylo ono – převtělovat se do jiných postav a přitom se předvádět lidem! Když po roce přestoupila na dívčí gymnázium Minerva, byla už pevně rozhodnuta, že půjde k divadlu. V šestnácti letech se stala v Edenu královnou krásy a rodiče jí v její cestě za snem nebránili, trvali ale na tom, že musí nejprve dokončit školu. Ljuba si ale nakonec prosadila svou, koneckonců na gymnáziu stejně propadala z dějepisu a zeměpisu. Přešla na konzervatoř, nakonec ale ani tu nedokončila.

V roce 1964 v legendárním divadle Semafor

Ještě jí ani nebylo sedmnáct, když nastoupila do svého prvního angažmá ve smíchovské Aréně. Splnil se jí tak velký sen, protože debutovala v revui, v níž mohla naplno předvést, co všechno dokáže. Tam si jí také všimli Jára Kohout a Ferenc Futurista a angažovali ji do Švandova divadla. Dlouhonohá holka, která uměla zpívat i tančit, jim přímo učarovala. Pak se ale uvolnilo místo v bratislavském Národním divadle, a tak se Ljuba stala jeho subretou. Šla z role do role a bez dozoru rodičů si život užívala opravdu naplno. Odskočila si ale i do Vídně, která jí vzápětí doslova ležela u nohou, u do Prahy, kde dostala první roli ve filmu. Slavná trojice Ježek-Voskovec-Werich ji obsadila do satirické komedie Peníze nebo život, a celou jednu sezónu pak Ljuba hrála i v jejich Osvobozeném divadle. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíš jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně stejně řekli,“ přiznala po letech.

Novému nedokázala odpustit

Její velkolepě odstartovanou kariéru pak na několik let zastavil nástup nacismu v Evropě. „Pamatuju si, jak mi volal do Vídně režisér Lamač, jestli bych nechtěla hrát ve filmu, který právě točí v Berlíně. Zeptala jsem se: A nevadí, že jsem poloviční Židovka? Ještě jsem to ani snad nedopověděla a na druhém konci slyším: cvak. Zavěsil,“ zavzpomínala v jednom rozhovoru. Do začátku druhé světové války ještě působila v souboru Nového divadla Oldřicha Nového, jenže když Němci obsadili v březnu 1939 Československo, dala veřejně najevo v divadle svůj nesouhlas. A to byl její konec. I když měla právě před premiérou, Oldřich Nový se s ní okamžitě rozloučil. „Také se nikdy během války nezajímal o to, co dělám, když už mně ze svého divadla dal výpověď. Přesto když bylo po válce, jsem k němu znovu nastoupila. Čo bolo, to bolo…“ prohlásila.

V zábavném pořadu Silvestr hravý a dravý v roce 1978 předvedla, že i v pětašedesáti s ní ještě šijí čerti

Na druhou stranu ale považovala své angažmá v Nového divadle za velmi důležité období. Naučil ji prý porozumět šansonu, a především ji naučil disciplíně. Zkrátka jí zdaleka nedovolil to, co jiní režiséři velkoryse přehlíželi. „Je dosti důležité, milá paní Ljubo, když Vás Pánbůh nechal tak vyrůst, abyste se přizpůsobila partnerovi a nepřerůstala mu přes hlavu!“ napsal jí na jednu ze společných fotografií v roce 1937. Po válce spolu hráli v jeho divadle, pak ještě v Hudebním divadle Karlín a až do jeho smrti spolu prý vycházeli dobře. Malý osten ale přece jen v hereččině duši zůstal. Nedokázala pochopit, proč ji za války tak rychle hodil přes palubu, když jeho manželka Alice byla také Židovka.

Čtyři osudoví muži

Lásek prý měla spoustu, vdávala se ale ‘jen‘ čtyřikrát. Poprvé ve dvaadvaceti letech za mistra České republiky v boxu Eduarda Hrabáka. Na svatební cestu odjeli do Paříže, vášeň ale velmi brzy vyprchala a herečka později sama říkávala, že šlo o svazek, uzavřený tak trochu z lehkomyslnosti. Prostě taková zkouška, která nevyšla. Podruhé se vdala až po letech, po druhé světové válce. Jejím manželem se stal vyhlášený gentleman a elegán Miroslav Lorenc, který ji prý naučil vybranému chování. Jejich vztah ale udolal Ljubin hektický životní styl. „Byl jediná pevná ruka, kterou jsem nad sebou v životě měla, kterého jsem si vážila pro jeho vzdělanost a vlídnost. Lorenc byl formát, byl ke mně trpělivý, nerozčiloval se, nehádal. Klidný, tichý člověk…“ prohlásila o něm herečka v knize vzpomínek „…a co jsem ještě neřekla“, kterou uspořádal Ondřej Suchý. Jenže Ljuba byla málo doma, měla spoustu vystoupení, především ale potkala svého dalšího osudového muže.

Nestárnoucí Ljuba v jednaosmdesáti letech v televizním pořadu Zpívání v Grandu

Tím třetím se stal muž nesmírně činorodého ducha, kterého poznala v Divadle Na Zábradlí, architekt Jiří Dvořáček. I tohle manželství ale vydrželo pouze tři roky. „Rozchod s ním nebyl z mé strany zrovna fér,“ přiznala herečka ve svých pamětech. „On totiž onemocněl a celkem půl roku byl v motolské nemocnici. A já se projevila jako ženská velmi nehodná. Živila jsem se ještě také hodně zájezdy, byla jsem pořád někde pryč a jedna taková příležitost – jak už se to holt stává – mě svedla dohromady s někým jiným.“ Problém prý byl v tom, že nikdy neuměla milovat dva muže současně. „Neuměla jsem a neumím podvádět – přestože jsem to samozřejmě v životě také párkrát zkusila. Došla jsem k poznání, že se musím umět vždycky včas rozhodnout. Jakmile začnu mít někoho ráda – musím s tím předchozím skončit,“ dodala. Tím čtvrtým byl pohledný, mužný a o devětadvacet let mladší Karel Šmídek. Když si po čase našel mladou milenku, dohodli se v klidu s Ljubou na rozvodu a zůstali přáteli. „Říkám jí dnes moje ‘nevěsta‘. Stejně tak jako v Karlovi vidím svého syna, tak v ní vidím svoji dceru,“ prohlásila herečka a dodala: „A konečně, jsem i mazaná. Vlastních dětí nemajíc, přece jen rodinu mám.“

Čtěte také:

Snídal panáky vodky a pro obě své životní lásky byl až třetím v pořadí. Kdo radikálně změnil jeho život a proč ‘Zahajda‘ nikdy nedostal pořádnou příležitost? Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská