Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zažil vyhnanství, pád i velkolepý návrat. Jak dlouho se bývalý vyvrhel, herec a režisér, odhodlával k radikálnímu kroku, k němuž ho nakonec popostrčil až Donutil? Tajnosti slavných

11.03.2016
Zažil vyhnanství, pád i velkolepý návrat. Jak dlouho se bývalý vyvrhel, herec a režisér, odhodlával k radikálnímu kroku, k němuž ho nakonec popostrčil až Donutil? Tajnosti slavných

Autor: archiv FTV Prima

Popisek: Herec a režisér Jan Kačer v téměř osmdesáti letech debutuje jako autor divadelní hry, v níž samozřejmě i sám hraje

Osmdesátka mu pomalu klepe na dveře, přesto herec, režisér a nově i autor divadelní hry Jan Kačer neví, kam dřív skočit. K jakému radikálnímu rozhodnutí ho přivedl až kolega Miroslav Donutil a co nejvíc obdivuje na své životní partnerce?

Počátkem loňského roku to vypadalo, že nejspíš na jevišti Jana Kačera už jen tak neuvidíme. Odešel totiž ze souboru činohry Národního divadla. Na rozdíl od jiných kolegů, které smetla vlna personálních čistek, pořádaná novým šéfem Danielem Špinarem, ale podal výpověď sám. Vzápětí prozradil deníku Blesk, že se k tomuto kroku odhodlával již tři roky, od chvíle, kdy ve Zlaté kapličce bouchnul pěstí do stolu Miroslav Donutil a odešel. „Nelíbilo se mi, co se tam děje, tak jsem řekl, že odcházím. Už jsem nechtěl pořád někde čekat, a pak třeba dělat, co nechci...“ zdůvodnil jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí ve své kariéře a dodal: „A kdyby si náhodou vzpomněli, že ode mě něco chtějí, musí mě poprosit.“ O tom, že se rozhodl správně, se přesvědčil velmi brzy a nyní říká, že vlastně prožívá skvělé životní období, přestože mu bude počátkem října již osmdesát.

Ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen

Ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen

Sladký život velebného kmeta

Přesně tak běžně oslovovali počátkem minulého století například spisovatele Jaroslava Vrchlického, když mu bylo padesát.Štěpánek hrál v šedesáti pěti dědky a já tady teď v osmdesáti hraju a tvářím se, že to je normální. A navíc se mi otevřely ještě dveře, o kterých jsem neměl tušení,“ prohlásil Jan Kačer. „V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlých úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladký. Vidíte svět jinak, než jste ho viděli ve třiceti.“

S manželkou Ninou Divíškovou v roce 1970 v povídkovém filmu Velká neznámá

S manželkou Ninou Divíškovou v roce 1970 v povídkovém filmu Velká neznámá

Jan Kačer se narodil 3. října 1936 ve východočeských Holicích do dobře situované rodiny, jenže rodinná továrna na výrobu obuvi po roce 1938 zkrachovala a Janův otec krátce nato spáchal sebevraždu. Po roce 1948 byl zase na překážku jeho buržoazní i židovský původ, a tak místo na vysněné gymnázium zamířil na keramickou školu v Bechyni. Tam se poprvé nadchl pro divadlo a začal se také věnovat svému budoucímu celoživotnímu koníčku – sochařství a výtvarnému umění. Největší náklonnost ale cítil k divadlu, a tak v letech 1954 až 1960 vystudoval na pražské DAMU režii.

S Janem Vlasákem v sezóně 1976/77 v představení ostravského divadla Maškaráda

S Janem Vlasákem v sezóně 1976/77 v představení ostravského divadla Maškaráda

Nina zůstala na všechno sama

První zkušenost s filmovou kamerou učinil v roce 1959 nevelkou rolí mladíka z vodácké osady v psychologickém dramatu Jiřího Krejčíka Probuzení. Poté byl ke spolupráci s filmem přizván znovu v roce 1963, kdy v režii Jána Kádára a Elmara Klose natočil válečné drama Smrt si říká Engelchen. Tentokrát již dostal hlavní roli zraněného partyzána Pavla. Působivými kreacemi mladých mužů na životní křižovatce pak významně přispěl do filmů československé nové vlny, které útočily na socialistickou realitu, ať již přímo, či uměleckou metaforou. Zajímavou příležitost dostal například v roce 1967 jako fanatický řádový rytíř Armin ve Vláčilově Údolí včel, popularitu mu ale přinesl i komediální žánr. Především se ale stal jednou z nejvýznamnějších osobností českého divadla druhé poloviny 20. století, spolutvůrcem epochy ostravského Divadla Petra Bezruče a legendárního pražského Činoherního klubu. Jeho schopnost inspirovat herce a vnímat je se podepsala pod takovými inscenacemi, jako byl Revizor nebo Višňový sad.

S Janou Šulcovou ve filmu Operace mé dcery

S Janou Šulcovou ve filmu Operace mé dcery

V době normalizace ale musel z Činoherního klubu odejít kvůli svým svobodomyslným postojům i sepjetí se zakázanými filmy. „Já zjistil, že ze dne na den nemám žádné peníze, a on mi nikdo nepomohl,“ zavzpomínal v pořadu České televize 13. komnata. Navíc ho tenkrát ani ve snu nenapadlo, že zákaz pracovat v Praze bude trvat dlouhá léta. První čtyři roky byl bez práce úplně, v roce 1975 pak odešel do nuceného vyhnanství v Ostravě. Věřil, že tamní angažmá bude pouze dočasné, takže si ani nezařídil byt a každý pátek se vracel do Prahy k rodině, aby ji v neděli večer zase opustil. Bylo to těžké, jeho manželka Nina Divíšková, s níž máuž tři dcery, zůstala na všechno sama. „Tohle jí nikdy nezapomenu. Dokázala zázrak, který já bych na jejím místě nedokázal nikdy. Uživit ty děti. Nikdy jsme neměli hlad, vždycky tam bylo čisto, vypráno, vždycky tam bylo pochopení. Nikdy mi nic nevyčetla, i když jí to asi příjemné nebylo,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro revue.idnes.cz.

V Národním divadle v roce 1993 při zkoušce hry Oblak a valčík

V Národním divadle v roce 1993 při zkoušce hry Oblak a valčík

Ve vyhnanství a bez rodiny

V Ostravě ho zachraňovalo pouze divadlo. Stýskalo se mu po rodině, kamarádech i pražském uměleckém světě. Přesto tam jako režisér vytvořil pro umělce ostrov relativní tvůrčí svobody a dělal nezapomenutelná představení, na která začali jezdit i lidé z Prahy. Zákazy ale přicházely i tam, komunisté například stopli jeho Příliš hlučnou samotu. „Ty zákazy byly striktní a nefér. Prostě se jim to nehodilo do krámu. Ona se jim totiž nehodila do krámu láska, která z Honzových představení vyzařuje. Oni chtěli řád a poslušnost,“ dodala k tomu na vysvětlenou herečka Jitka Smutná, která byla tehdy v ostravském angažmá.

S Lenkou Termerovou v seriálu televize Prima Rodinná pouta

S Lenkou Termerovou v seriálu televize Prima Rodinná pouta

Před kamerou se v 70. letech objevoval jen sporadicky, navíc většinou pouze ve slovenských projektech. Do Prahy se nakonec vrátil po předchozím hostování v Divadle E. F. Buriana až v roce 1986 jako člen Laterny Magiky. Vzápětí se prosadil kako režisér v Divadle na Vinohradech ä konečně začaly přicjházet i nové filmové nabídky. Mimo jiné si zahrál například primáře Krajíčka v úspěšném filmovém zpracování románu Stanislava Rudolfa Operace mé dcery.

S manželkou Ninou Divíškovou

S manželkou Ninou Divíškovou

Návrat na místo činu

Po změně politických poměrů po roce 1989 působil jako režisér v Národním divadle, kde uvedl řadu inscenací, v nichž si přiděloval i menší role, od roku 1997 pak zůstal ve Zlaté kapličce výhradně jako herec. Mimořádnou popularitu mu ale přinesla především nabídka televize Prima, v jejíchž úspěšných seriálových projektech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy ztvárnil podnikatele Františka Rubeše.

S Pavlem Kikinčukem v představení Činoherního klubu Svatba pozdního léta

S Pavlem Kikinčukem v představení Činoherního klubu Svatba pozdního léta

Na hereckou profesi Jan Kačer rozhodně nerezignoval ani po odchodu z Národního divadla a nyní se dokonce znovu vrátil po téměř čtyřiceti letech na své ‘místo činu‘, jeviště pražského Činoherního klubu. A hned s divadelní hrou Svatba pozdního léta, kterou dokonce sám napsal. Po její slavnostní premiéře, která se uskutečnila 19. února, přiznal, že se mu v penzi žije skvěle a báječně si užívá. „Líbí se vám i ženský, ale nejenom proto, že mají hezký těla, ale pro něco jinýho. Máte rád jiný kamarády, vážíte si lidí, který tady už nejsou, je to fantastickej objev...“ prozradil a dodal: „A kdybych měl trochu času, tak bych to chtěl ještě napsat.“

Čtěte také:

Soudní maratony už sice nepořádá, lži a pomluvy ale dál nenechávají Helenu Vondráčkovou v klidu. Té nejhorší se ale bránit nemohla

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace