Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na Velký pátek se nesmí kopat do země, tak se dá dělat střecha, řekl z ´boží vůle ateista´ Kubera. A nejlepší to mají Malajci, přidal se Štěch. Nestřílejte na senátory, je s nimi sranda

02.12.2015
Na Velký pátek se nesmí kopat do země, tak se dá dělat střecha, řekl z ´boží vůle ateista´ Kubera. A nejlepší to mají Malajci, přidal se Štěch. Nestřílejte na senátory, je s nimi sranda

Autor: Stránky senátora Kubery

Popisek: Jaroslav Kubera v Senátu

Na středeční schůzi Senátu se řešilo, zda přidat velikonoční Velký pátek mezi svátky. Což nakonec senátoři odhlasovali. Přesto byla debata docela zajímavá, je vidět, že nejen ve sněmovně, ale i v Senátu je tu a tam veselo. Vybrali jsme pro vás nejzajímavější příspěvky. Je interesantní, kam až debata o Velkém pátku senátory zavedla, překvapivě k nízkým mzdám v Česku…

Už jsem těch debat tady zažil hodně, od vyškrtnutí MDŽ po zrušení 1. máje

Málokdy nudí výborný řečník, senátor Kubera z ODS. Ani ve středu nezklamal:  „Svátky – to je svátek prostě! To je shoda, panečku! Tam se nikdo neodváží něco namítat. Máme jich stejně méně, než ti ostatní, což bychom si nějaké nepřidali!

Já už jsem tady dlouho a už jsem těch debat zažil hodně, od vyškrtnutí Mezinárodního dne žen, který neprošel, po zrušení 1. máje. Nikdy nic neprošlo a stále se přidává. Mě velmi zaujal pozměňovací návrh pana senátora Zdeňka Škromacha, který dodává další a další dny. Podívejte se do kalendáře, kolik máme takových dnů. Málokdo z vás ví, že třeba 23. září je Mezinárodní den úředníků. Víte to vůbec? To nesledujete! Prostě kalendář už nestačí, je mnohem víc významných dnů, než je dnů v kalendáři. Na některý den připadají až tři různé významné dny, protože je mnoho významných věcí. Takže máme Den boje proti tomu, Den boje proti onomu, Den boje za to...

Ale abych se vrátil k těm Velikonocům. Ony mají obrovskou výhodu. On to je jediný svátek, který je kontinuální, kdy to volno jaksi nepřipadne, tak, jako se to stává o Vánocích, na sobotu nebo neděli, ale vždycky to připadne na ty správné dny. Já jsem si ověřoval, zjistil jsem, že například Velikonoční pondělí není zdaleka tak významný den, jaký my mu přikládáme. Já, protože jsem z Boží vůle ateista, tak jsem se zeptal odborníků, oni mě poučili, že to vlastně vzniklo náhodou, posunem oslav. Ale máme tady třeba Zelený čtvrtek, kdy byla večeře Páně. Bylo by to hezké, kdyby bylo – čtvrtek, pátek, sobota, neděle, pondělí. Já jsem kdysi, když jsme to tady projednávali, říkal, že to je výborné, že to je souvislé volno, kdy můžeme pracovat na zahradách a domech. Bylo mi řečeno, že to nejde, protože na Velký pátek se nesmí kopat do země. Tak se dá dělat střecha, že jo. Ve čtvrtek budeme dělat zahradu a v pátek budeme dělat střechu, kopat nemůžeme. Říkám to proto, že ty svátky, můžete si namlouvat, co chcete, ztratily ten svůj původní význam. Dnes je důležité to volno! To volno je významné. Když to připadne tak, že svátek připadne na čtvrtek, tak si všichni vezmou v pátek dovolenou, aby si to volno prodloužili.

Měli jsme tady i zájem na tom, což v některých zemích je, že když svátek připadne na den pracovního klidu, tak se to volno posunuje. V některých zemích to mají tak, že když svátek připadne na neděli, tak je volno v pondělí. Když připadne na sobotu, tak je volno v pátek. To už by ministr financí asi nepřežil.

Ale mě spíš zaujalo, že pan ministr financí si stěžoval právě na tu hospodářskou ztrátu, že by chtěl nějakou kompenzaci. Já jsem na jednu přišel, ale myslím, že je neprůchodná, tak ji nebudu navrhovat. Jenom vám ji řeknu. Když jsme tady probírali ten zákon o tom, že nám stát bude určovat, kdy můžeme a nemůžeme nakupovat, a vybraly se tak zvláštně ty svátky, že tam například není 17. listopad. Ale co je horší, představte si, že Svátek práce, nejvýznamnější svátek práce, není zařazen v tom zákoně mezi dny, kdy bude zavřeno! To znamená, že na Svátek práce ty pokladní, které jsme tady tolik chtěli ochránit, aby mohly být s tou rodinou, tak ony půjdou na Svátek práce do práce! Takže by se nabízelo řešení, že by Svátek práce se posunul mezi významné dny. Nebylo by volno.

Nebylo by volno. Odboráři by si vzali dovolenou, kdyby chtěli jít manifestovat, a my bychom ušetřili. A pak bychom mohli třeba udělat i ten Zelený čtvrtek, abychom měli čtvrtek, pátek, sobota, neděle, pondělí, to by bylo opravdu hezké. Ale protože vím, že tady se nenajde nikdo – já vím jen o jenom senátorovi, který nebude pro to z principu hlasovat – my ostatní si všichni rádi to volno uděláme.

Mimochodem, Zelení navrhují, že by se měla zkrátit pracovní doba a povolit marihuana. To je taky dobrý nápad. Že prý moc pracujeme. Myslím, že si mnozí pamatujeme, když jsme pracovali ještě v sobotu. V sobotu se chodilo do školy a do práce. Pak byla každá druhá volná, pak byla každá volná. A už se zvažuje, že by mohly být volné pátky, protože práce je málo, takže bychom zaměstnali víc lidí.

Takže já nebudu nic navrhovat, jenom vám dávám úvahu, jestli se opravdu do budoucna nad tím nezamyslet. My jsme tehdy narazili na Vánoce. Tam, když jsou ty dva svátky za sebou, tak je to problém, kam to přesunout. Pak je to v červenci, taky máme dva svátky za sebou, kde je trochu problematické, jak to o tom víkendu udělat. Ale jiné státy to vyřešily, tak bychom to v budoucnu mohli vyřešit také. Nejhorší je, když svátek připadne na středu, protože máte narušený celý pracovní týden. Lidi si pak vezmou dovolenou dokonce ve čtvrtek, pátek, a podnikatelé mají problém. Ne proto, že by museli platit, ale proto, že nemají lidi.“

Ptám se, zda si naše ekonomika může dovolit ztrátu, byť by to bylo 0,4 % HDP

To senátorce Baudyšové leží na srdci hlavně ekonomika: „Předesílám, že nejsem určitě ateistka, ale ptám se, zda si naše ekonomika může dovolit ekonomickou ztrátu, byť by to bylo 0,4 % HDP. Nevím přesně, kolik je to v korunách, ale přesto ztráta je ztráta. Zároveň se domnívám, že kdo se na Velký pátek a o Velikonocích chce modlit, může se modlit, může navštívit mši, může se v klidu doma modlit, nebo jak to každý cítí. Ptám se, zda je nutno rozšiřovat celou tu plejádu velikonočních dnů. Pokud přijmeme Velký pátek, budeme za dva roky diskutovat o Zeleném čtvrtku, jak to tady v České republice chodí... Navíc, bohužel, obchodní centra jsou otevřená, takže otázka je, jak by dopadlo trávení Velkého pátku. Zda lidé budou meditovat nebo někteří skončí v obchodních centrech.“

Malajci jsou nejlepší, tam slaví židovské, křesťanské, muslimské a budhistické svátky

Se zajímavými informacemi přišel i sociálně demokratický senátor Štěch: „Za prvé bych chtěl říci zážitek, kterého jsme byli svědky při naší návštěvě Malajsie, někteří z vás jste tam byli také. Malajci v této věci jsou asi nejlepší na světě. Tam slaví židovské svátky, křesťanské svátky, muslimské svátky a budhistické svátky. Malajsie patří mezi vyspělé země, ale je to dáno především tím, že Malajsie má velký dar svého přírodního bohatství, ať už to jsou přírodní podmínky pro pěstování jižního ovoce, rybolov a samozřejmě i nerostné bohatství. Ale jde to zvládat, pokud se na tom společnost dohodne.

Další věc, kterou bych tady chtěl říci. Myslím si, že diskuse, kdo k tomu přistupuje z pohledu věřícího člověka a kdo jaksi z pohledu ateisty, není úplně namístě, protože já se hodně přimlouvám za to, abychom jako svátky uznávali ty dny, které souvisejí s kořeny naší státnosti, protože se domnívám, že to je jedna z velkých slabin a i nebezpečí pro budoucnost, že další generace přece jenom v globálním světě budou pohlcovány globálními problémy a na naši suverenitu v podobě české státnosti se může zapomínat. A my se k tomu vždycky jenom vracíme, když se nám něco děje. Nyní, kdy tady hrozí určitá invaze z Blízkého východu a ze severní Afriky, najednou říkáme, že integrace Evropy se nedaří, jak by se měla, že se Schengen rozpadá, vracíme se k tomu, že je potřeba naše hranice a tím i zvýrazňování naší státnosti upřednostňovat. Myslím si, že ani jeden přístup není dobrý, měli bychom v tomto mít určitý náhled a kontinuitu vývoje. Když někdo říká, že je eurofederalista a pak varuje před nebezpečím z Evropské unie, tak si říkám, jaký to je eurofederalista, tak ať konkrétně pojmenuje nebezpečí, ať je chce odstranit, ale ať nezpochybňuje své předchozí přístupy, protože pak vznikají lidem jenom zmatky.

Chci zde reagovat právě ještě na to, že bychom měli uznat, podle mého přesvědčení, že Velký pátek je součástí kořenů naší státnosti, protože chtě nechtě je to největší, nejvýznamnější svátek z pohledu křesťanství. A ať se to komu líbí nebo nelíbí, tak křesťanství je jeden z nejsilnějších kořenů naší státnosti. Tomu prostě tak je. A myslím si, že k těmto kořenům patří například i židovská víra, prostě ty, které tady tvořily vývoj naší společnosti.

Další věc, kterou chci říci. Diskuse o tom, že to bude výpadek v ekonomice, je samozřejmě namístě, nechci ji odmítat. Ale na druhou stranu by nás toto mělo vést k hlubší úvaze. Nedávno ekonom Marek zveřejnil statistiku, ve které ukazoval, jak si stojí jednotlivé země v porovnávání HDP na hlavu a reálné mzdy. Doufám, že jste to viděli nebo si to najděte na internetu. Česká republika je úplně na konci. Máme největší diferenciál rozdílu – minus 22 %. Pobaltské země a jiné země jsou před námi, mají ve výkonnosti ekonomiky vyšší mzdy. To je samozřejmě vážná informace, protože kdyby se lidé dnes možná nezabývali jenom otázkou imigrace, která je velmi vážnou otázkou, a zajímali se o to, co skutečně ovlivňuje výrazně jejich život, což jsou ekonomické podmínky, tak by možná z toho u nás bylo také veselo.

Možná, že na Západě by si to řada občanů prostě nenechala líbit a chtěli by, aby jak podnikatelé, tak politici s tím něco aspoň postupně dělali. Já samozřejmě chápu, že když se nebude jeden den pracovat a náklady na ten svátek mají zaměstnavatelé platit, že to je zásah, ale na druhou stranu nás to musí vést k zamyšlení, že třeba pro Rakousko a pro Německo a pro některé další země to až takový dopad není. Víte, z jakého důvodu? Protože podíl služeb na tvorbě hrubého domácího produktu je podstatně výraznější. A my pořád stojíme, což je na jedné straně velmi dobře, aspoň máme nízkou nezaměstnanost, na zpracovatelském průmyslu, na průmyslové výrobě, zejména automobilový průmysl. Ale ten podíl služeb se nám nezvedá. A nikdy se nám nezvedne, dámy a pánové, pokud nebude silnější úroveň reálných mezd a platů. Já neříkám a nevolám tady po tom, abychom zvyšovali skokově platy a mzdy. Ale každý propad, ke kterému došlo v době finanční hospodářské krize, a byla zneužita finanční hospodářská krize k tomu propadu, předchozí politici si šli cestou nejmenšího odporu, zatímco v Německu a v Rakousku to absolutně nepřipouštěli, tam se snažili a udrželi reálné mzdy, tady si prostě udělali úlevu. A teď se to musí dohánět, protože my nejsme úrovní reálné mzdy tam, kde jsme byli před 7 – 8 lety. To je prostě velmi špatná zpráva. Myslím si, že bychom z toho měli hledat východisko.

My jsme dneska nejrychlejší, nebo nemáme nejlepší růst, samozřejmě z nižší základny – než západ, hospodářský růst, na druhou stranu, co se týká mezd, jsme opravdu pořád pomyslně na východě republiky. Já o tom hovořím z toho důvodu, že ty ekonomické důvody pro to, abychom Velký pátek odmítli jako svátek, bohužel podle mého názoru nejsou na místě, byť chápu všechny, kteří v té ekonomice se o prosperitu firem starají, že to pro ně bude další problém, který musí řešit. Ale kdybychom toto nevyřešili, tak nevyřešíme ty další problémy, zejména to minus 22 %, což je podle mě velmi vážné číslo.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace