Chcete autogram Zdeňka Svěráka? Příležitosti budou hned dvě. Kolja, Obecná škola a Vratné lahve nyní vycházejí knižně a s nimi ještě jedna povídka navíc

Autor: ČT

Popisek: Zdeněk Svěrák je jedním z nejoblíbenějších českých autorů

Novou knihu oblíbeného bestselerového autora Zdeňka Svěráka právě vydává nakladatelství Fragment. Beletristické zpracování filmových povídek vychází pod názvem Filmové příběhy a autor je pokřtí tuto středu v Praze, a pak ještě jednou v Brně.

V souborném knižním vydání úspěšných filmových příběhů čtenáři najdou předlohy úspěšných filmů Kolja, Obecná škola a Vratné lahve. A navíc ještě i povídku Po strništi bos, která je autorovou vzpomínkou na dětství a na své filmové zpracování teprve čeká.

„Filmová povídka je předloha pro budoucí film. Režisér si ji čte a představuje si – většinou líp než její autor – jak by vyprávění vypadalo na plátně. Když usoudí, že dobře, ve spojení s dramaturgem donutí autora ke změnám a škrtům a k napsání scénáře. Čtenář této knížky dostává povídky už ve finální podobě a bude si většinou vybavovat, jak je můj syn Jan natočil. S výjimkou příběhu Po strništi bos, ten na zfilmování teprve čeká a podobu mu může zatím dát jen vaše fantazie,“ říká Zdeněk Svěrák.

Jediná kniha bude pokřtěna hned třikrát

Zdeněk Svěrák je jedním z nejoblíbenějších českých autorů. Jenom jeho povídkových knih bylo prodáno již více než čtvrt milionu kusů a získal za ně v letech 2008 (Povídky), 2011 (Nové povídky) a 2014 (Po strništi bos) ocenění Český bestseller. Knížka Po strništi bos dostala i Cenu čtenářů v soutěži Magnesia Litera.

Svou novou knihu Zdeněk Svěrák poprvé představil v sobotu na Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě na své autogramiádě. Již tuto středu 14. října v 17 hodin pokřtí své Filmové příběhy v obchodním centru Quadrio na pražské Národní třídě. Na své si ale mohou přijít i jeho fanoušci z Moravy, další autogramiáda se totiž uskuteční v Brně, 5. listopadu od 16 hodin, v prodejně Knihy Dobrovský v Joštově ulici.

Ukázka z povídky Obecná škola

Repetent Rosenheim se přiloudá ke škole.

Už chce vejít, ale pak si všimne, že okno do třídy, a to v místech, kde je katedra, je pootevřené. Přikrčí se a – osvícen dobrým nápadem – doplíží se až pod okenní rám. Tam hvízdne na prsty a vmžiku jako kočka zmizí ve dveřích.

Nový učitel vyhlédne ven, ale nikoho nevidí.

Rosenheim vezme vehementně za kliku a vrazí do třídy v pevném přesvědčení, že bude legrace. Hlásí:

„Nějakej blbeček nám tu pod voknem hvízdá. Tak jsem vzal šutr…,“ zarazí ho nezvyklé ticho. Všichni spolužáci sedí s rukama za zády, hlavy obrácené k němu, a od katedry ho k sobě střídmým, ale nekompromisním pohybem ukazováku zve cizí vojenský činitel.

Rosenheim jde uličkou k němu, ale ještě neztratil glanc, ještě se usmívá.

„Jak se jmenuješ, chlapče?“ zeptá se celkem mírně učitel.

„Rosenheim.“

„Jdeš pozdě, Rosenheime, víš o tom?“

„Vo fous,“ ohradí se tázaný.

Třída se tomu chce zasmát, ale Hnízdo to jediným přejezdem svých očí v zárodku potlačí. Učitel pohlédne na své letecké hodinky s fosforovými číslicemi v černém poli a řekne:

„O čtyři a půl minuty.“

Pak učitelova chlupatá ruka sáhne na stůl pro něco, co tu nebývalo. Je to rákoska.

„Nastav ruku.“

Rosenheim nevěří svým očím, v jakých změněných poměrech se octl, ale ruku nastaví. Na dlaň dopadne štípavý úder.

„Druhou…“

I druhou Rosenheim nastaví.

„Dvě za pozdní příchod,“ vysvětluje učitel a pokynem ruky si vyžádá další nastavování.

 „Dvě za hvízdání pod oknem…“

„To jsem nehvízdal já!“ vzepře se delikvent.

„A dvě za lhaní,“ uzavře Hnízdo při šesté ráně.

Jsou to očividně rány bolestné, protože otrlý Rosenheim má slzy v očích. Cestou do lavice si je setře rukávem a zvolá v potlačovaném pláči:

„Bít se nesmí. Se řekne doma!“

„Má pravdu, ten chlapec,“ přikývne učitel a začne přecházet po třídě, vrzaje pravidelně kůží svých holínek.

„Tělesné tresty jsou na našich školách nepřípustné. Až na jednu výjimku. A tou je tato třída. Třída, která přivede svou učitelku do blázince, se naopak bít musí a je na to výnos ministerstva školství. Jestli vás to zajímá, je to výnos číslo 284/C/45.“

Za naprostého ticha ohne učitel Hnízdo rákosku do oblouku a pokračuje:

„Budu vás trestat tímto středověkým nástrojem, dokud se budete chovat jako ve středověku. A jelikož to budu dělat nerad a jen pro vaše dobro, bude pravidlem, že mi každý za exekuci poděkuje a pak si podáme ruce na znamení, že naše přátelství trestem neutrpělo újmu. Předvedeme si to na těchto dvou chlapcích, kterým nevadí, že mluvím, a klidně se baví.“

Tonda s Edou dostanou na každou dlaň po jedné ráně. Když poděkují, učitel jim potřese pravicí.

Pátá třída zírá v němém úžasu, jako by nestačila všechny ty novoty pojmout. Je to exhibice. Je to od Hnízda herecká práce, která se nemíjí účinkem.

„Na tuto školu dávají učitele za trest. Do vašeho rajónu, jak mi bylo řečeno, se před válkou odvažovali policisté pouze na koních a vždy ve dvou. Já si tuto nechvalně známou školu naopak vybral, protože jsem si zvykl hlásit se dobrovolně do první linie. Nebál jsem se fašistů, nevím, proč bych si neměl poradit s vámi.“

Co je to za člověka, ten Hnízdo? Je imponující. První tah v této hře mu vyšel. Cítí to. Dospělému by byl trochu podezřelý.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská