Jsem hodně podezřívavý k tzv. historickým filmům. Tam jde vždy o současnost, ne o minulost, říká profesor... Mistr Jan Hus. Výročí se blíží, otazníky množí

Foto: ČT

Popisek: Snímek z trilogie ČT Jan Hus

Šestého července uplyne 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Během moderních dějin se Hus dočkal rozdílných interpretací a komunisté jej dokonce dokázali využít k protináboženské propagandě. Zájem o postavu tohoto církevního reformátora dokládá i nové filmové zpracování České televize, jež režíroval Jiří Svoboda.

„Téma Hus a husitská revoluce je něco jako naše rodinné stříbro, jen historických zpracování jsou desítky,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz profesor Historického ústavu FF Masarykovy univerzity Jiří Hanuš.

„Komunisté udělali z Husa sociálního revolucionáře, víc ho propojili s revolucí, to je vidět právě na Vávrově filmu. V komunistické interpretaci navíc došlo k zajímavému výkladovému kotrmelci: Hus byl sice kněz a vyjadřoval se náboženským jazykem, ale myšlením byl už revolucionář, byl to jakýsi první komunista,“ pokračoval Hanuš.

Věnuje se i tomu, jakým způsobem byl pojímán obraz Husa v obrození a v první republice. „Obrození je v tomto případě zajímavé. Jeho první fáze byla ve znamení aktivit katolických duchovních, protože to byla elitní vrstva, která měla navíc velkou propagační sílu – z kazatelny. A nikoli všichni měli k Husovi negativní vztah. A pak je tu samozřejmě monumentální dílo Palackého, ten třetí díl jeho dějin, věnovaný husitství. To byl nejen naprosto zásadní vědecký přínos, ale do jisté míry základ moderní, liberálně-protestantské interpretace,“ uvedl k obrození. A k první republice? „První republika byla v tomto ohledu pestrá, badatelsky i kulturně. Je přece známo, že Masaryk přišel s heslem ´Tábor je náš program!‘ a že v roce 1920 dokonce vznikla jakási národní odnož katolické církve, která se přihlásila – kromě protestantů – k Husovi a husitským tradicím, v podstatě liberálně přeznačeným,“ řekl.

Reformní setkání o otázce papežství

Ten zároveň objasnil i podstatu kostnického koncilu, na kterém bylo rozhodnuto o Husově upálení. „Kostnický sněm byl reformním setkáním, měl především vyřešit otázku papežství. Husova kauza se naopak podřizovala tomuto hlavnímu bodu. Pěkně je to vidět na detailu, který osvětlil František Šmahel ve své knížce o Husovi. Už to vypadalo, že by Zikmund mohl pro Husa něco významnějšího udělat, ale v tu chvíli z Kostnice uprchl papež Jan XXIII. Zdálo se, že se koncil bez papeže rozpadne, nastal chaos. V tu chvíli se Hus hodil jako stmelující prvek, jako významný koncilní bod programu,“ nechal se slyšet Hanuš s tím, že šlo o celoevropskou záležitost. „No, a dnes určitě jde už o celosvětovou záležitost, měřeno badatelskými výstupy, zájmem o pozdní středověk, o středověkou mentalitu, o vznik protestantismu a jeho české kořeny – a podobně,“ dodal.

K vlastnímu filmu o Husovi je poněkud skeptický. „Film je to hraný, tedy umělecký. Tam jde podle mého názoru vždy o současnost, nikoli o minulost. Jsem hodně podezřívavý k tzv. historickým filmům,“ uvedl s tím, že hlavním cílem je i zde především pobavit a vzbudit emoce u současných diváků, historie není podstatná.

V Ježíšově učení nebylo běžné upalování

Režisér Jiří Svoboda si za filmem samozřejmě stojí. Vnímá i správný výběr herce Matěje Hádka, který ztvárnil Husa. Ten podle Svobody dokázal podstavu Mistra polidštit. „Hádek nerecituje. Ta přesvědčení z něj pocházejí,“ uvedl s tím, že film je už žádaný i v zahraničí. Zároveň v této souvislosti zmínil, že doufá, že katolická církev, která se hlásí k odkazu učení Ježíše Krista, bude motivována uznat, že Jan Hus nebyl kacíř a že nebylo zapotřebí Husa mučit v Kostnici a nakonec ho upálit. „Vždyť v Ježíšově učení nebylo běžné upalování,“ podotkl.

K Husovi se nyní obracejí i politici, a to v souvislosti s církevními restitucemi. Například senátor Jan Veleba (SPO) si klade otázku, zda nás církev bude i dnes poučovat o životě, chudobě a hodnotách víry podobně jako kdysi Jan Hus, když se nezadržitelně blíží šestisté výročí upálení církevního reformátora. „Když jde o hmotu, o majetek, pak žel vždy a po celá dlouhá staletí byl na prvním místě, a pokud se někdo pokusil o změnu, tak nedopadl dobře. Třeba Mistr Jan Hus, který se zasadil o reformu církve na principu návratu víry a odpoutání od majetku přesně podle učení Kristova. Jak dopadl, víme všichni a 6. července si připomeneme 600 let od jeho upálení v Kostnici. Jsem velmi zvědav, co při tomto výročí uslyšíme od představitelů římskokatolické církve,“ klade si závěrem otázku Veleba.

Vendula Kvochová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová