Na hopsačku, jazz nebo výstavu jsou obecně lepší holky, řekl Pirát Bartoš v bilančním rozhovoru. Řeč je i o Kalouskovi, dredech, životě, vesmíru a vůbec
25.03.2015
Foto: Facebook
Popisek: Pirát na oslavě
ROZHOVOR Bývalý předseda Pirátů Ivan Bartoš oslavil v pátek celkem kulaté, pětatřicáté narozeniny. Životní jubilea slouží obvykle k usebrání se, jak říká teolog Halík, aneb k bilancování, což bylo slovo značně nadužívané komouši. Ať tedy kontempluje, či si léčí kocovinu, položili jsme nynějšímu šéfovi mediálního odboru a členu republikového vedení strany s černou vlajkou spoustu otázek na tělo, chcete-li další pěkné kulaté klišé. Ivan Bartoš je všechny poctivě zodpověděl, nevyhnul se ani těm řekněme bulvárnějším.
Ivane, v pátek jste oslavil 35, to jsou Kristova léta plus dva. Cloumá to s vámi nějak? Třeba ve smyslu „Postav dům, zasaď strom, zploď syna“ a tak dále? Anebo má tyhle věci vaše generace posunuté někam za čtyřicítku? Či se tím vůbec netrápí?
Musím přiznat, že lehkou krizi jsem měl asi týden před tím, a zhruba čtrnáct dní to řeším nějak interně. Změnil jsem práci a zapadl do kolektivu lidí, kteří se pohybují spíše pod třicítkou. Tak nad tím trochu přemýšlím. Než jsem si to uvědomil, pozurážel jsem pár kolegyň špatným odhadem jejich věku. Na obhajobu však musím říct, že jsem jim typoval více, protože jsou prostě inteligentní.
Postav dům, zasaď strom…Tohle moc neřeším a vlastně ani nevím, zda je nezbytné tuto „společenskou úlohu“ a la rodina je základ státu, je třeba vytvářet hodnoty a hromadit majetek, plnit. Celé mi to zavání takovým tím: „Modli se, pracuj a poslouchej“. Moje primární cíle leží jinde. Chci společenskou změnu, po které je třeba i přivést dítě na svět radost a kde je tento krok naprosto přirozený a samovolný, nikoliv determinovaný nějakým společenským konsensem či naopak obávanou změnou díky existenčním problémům, které s tím mohou souviset.
Asi jsem trochu zestárl ve smyslu zcyničtění. Jinak v tom cítím i trochu šmrnc. Při ohlédnutí zpět vidím spoustu práce, mnoho promarněných příležitostí a chyb, ale hlavně srandy a dobrých přátel, se kterými jsem se setkal, pracoval i pařil. Svůj věk si užívám.
Považujete se za typického člena porevoluční generace, dítě divokých devadesátých let, kosmopolitního Evropana?
Podle mě se po revoluci nic moc nezměnilo. Lidé jsou furt stejní. Řada mladých kopíruje vzory svých rodičů, takže nám vyrůstají mladí konzervativci, mladí buřiči i mladí blbci. Překvapuje mě, že se společnost a hlavně mladí moc neliberalizují. Předsudky a dogmata minulá stále platí.
Devadesátky byly super, ale největší bomby se jely až v novém miléniu. Možná jsme měli víc měnit a míň si užívat. Jsem nadšený z mladších kolegů z Pirátů. Namísto do Radost FX a do Roxy chodí na zasedání magistrátu, a/nebo v něm rovnou jako zástupci sedí. Já jsem v jejich věku studoval, pracoval a vymetal.
Jsem kosmopolitní Evropan. Rétorikou škatulkovačů pak pravdoláskařský multikulti cikánofil bez patřičné národní hrdosti (úsměv).
Mohl byste žít v Americe, kde jste nějakou dobu pobýval?
Žít ano. Realizovat se nikoliv. Život v Americe je pohodlný a pro Čecha, který prolomí bariéru a dokáže se odlišit od masy východních gastarbateirů, jak nás povětšinou běžný Američan vidí, naprosto dopohody.
Dlouhodobě bych to asi nezvládl. Já bych se furt hádal s lidmi, jak v takovém systému a pod takovou propagandou mohou fungovat. Víte, kolik lidí si tam myslí, že angličtina je nejsložitější jazyk na světě, nebo že válka ve Vietnamu byla správná.
A kde byste rád žil, kdyby to nebyly Čechy?
Líbí se mi Kanada. Je to země mnoha tváří. Vancouver mě láká – moře a hory, pracovní příležitosti. ale zase toho tolik o Kanadě nevím. Možná by se mi tam nelíbilo. Mám už na území ČR a hlavně v Praze, kde žiji od devatenácti let, dost pevné a široké sociální vazby. Bylo by mi bez přátel, kamarádů a známých míst asi smutno. V rámci Evropy by mi nevadilo žít v Berlíně, protože to město mě baví a je to kousek odsud.
Jaké byly narozky? Kolik dorazilo lidí, co jste dostal za dárky? Ten obleček na minipsa, co máte na Facebooku, je opravdu dárek od senátora Lásky?
Narozeniny byly vydařené a za večer se tam otočilo něco přes padesát lidí. Nesou se vždy tak trochu v duchu mé filozofie hození kamene do vody. Mám strašně široký okruh přátel a známých z různých vrstev společnosti, které vždy sezvu a čekám, co z toho vyleze. Normálně by se nepotkali. Pankáči se baví s top manažery, divadelní kulisáci s akademiky, plukovník GIBS s mluvčím Antifa. A vždycky to nějak zafunguje a všichni si to užijí.
Asi stárnu. Neudělal jsem ty narozeniny jako veřejnou akci, jak bývá mým zvykem, ale zval konkrétní lidi. Prostě jsou nějací lidé, které jsem vidět nechtěl. Ne, že bych šílel, kdybych je viděl nebo tam spontánně přišli, prostě jsem je pozvat nechtěl. To je asi změna oproti dřívějšku. Určitě bych však nikoho jako nechtěného nevyhazoval…
Vzhledem k tomu, že už skoro rok nepiju, nedostal jsem padesát flašek, jak tomu bývalo dříve, ale jenom pár. Dominovalo jim dětské šampaňské s Iron Manem. O tom, že chci přestat kouřit, se asi zatím přátelé nedozvěděli, protože skutečně kvalitních doutníků jsem obdržel tolik, že mám teď doma zásobu na měsíc až dva. Dostal jsem řadu zajímavých knih a dost skutečně zdravých věcí.
Ano, senátor Láska zvolený s podporou Pirátů v posledních obměňovacích volbách, dorazil s asistentkou a obdaroval mě bílým oblečkem s flitrovými srdíčky pro Gilly. Od něj je to typické (smích). A pana ministra Babiše jsem letos nezval.

Gilly v oblečku
A „minipes“ je to zvíře, co máte ve společné péči?
Minipes je mazlík.
Máte rád kočky?
Teď jsem hlídal asi čtyři dny kamarádce z nové práce její koťátko jménem Číča. Měla se u mě dobře. Já jsem poškrábanej, všude jsou chlupy, kotě přežilo a byla to sranda. Kočky mám rád, ale asi jim moc nerozumím. To „Miau“ a „Gee“ se nedá vůbec rozklíčovat. Minipes své potřeby artikuluje daleko jasněji.
Jakou muziku si doma nejčastěji pouštíte?
Já vlastně doma až zase tak moc nejsem. Nejčastěji mi hraje ČRo Jazz naladěný přes kabelovku v televizi. Když doma trénuju DJing, tak psychedelciký trance. Každou neděli se ráno nakopávám historickými punkovými peckami z výše zmíněných devadesátek (ZNC, HNF, SPS...). Večer pro klid třeba Nine Inch Nails.
Hrál jste na harmoniku na svých narozeninách?
Nehrál. Dokonce jsem ani nemíchal hudbu. DJů se tam vystřídalo asi pět.
Jak vlastně vznikla pirátská strana? A kde, v hospodě?
Pirátská strana vznikla podpisem petičních archů. Zhruba před šesti lety Jiří Kadeřávek takhle ráno vstal , řekl si, „tohle tady prostě není možný“ a vytvořil petici na vznik politické strany po vzoru té švédské. Během několika málo týdnů byly podpisy fyzicky sebrány a ve středu 27. května 2009 podal Přípravný výbor na Ministerstvo vnitra návrh na registraci České pirátské strany.
U toho už jsem byl a bylo to super. 28. června 2009 proběhlo v Průhonicích u Prahy ustavující fórum strany, kde bylo zvoleno předsednictvo strany, a byla určena hlavní témata volebního programu strany. Předsedou byl zvolen Kamil Horký. No a koncem října se v Albrechticích nad Orlicí uskutečnilo 1. zasedání celostátního fóra (CF), na kterém došlo k doplnění stanov a volbě nového předsednictva, republikového výboru a komisí. Tam jsem byl zvolen předsedou.
Umíte si představit, že byste i dnes žil z průměrného platu, třeba 19 tisíc čistého?
S hypotékou, do které jsem se nechal hloupě uvrtat v určitém období svého života a s autem na leasing, bych to asi nedal. S všeobecným základním příjmem řekněme deset tisíc a 19 tisíci platu navíc, hypotékou a leasingem zcela určitě. Jinak je 19 tisíc čistého hezký plat i na Prahu. Změnil bych styl a nebyl by to problém. Peníze naprosto nezodpovědně otáčím a nic mi nezbyde. Je jedno, kolik peněz beru, stejně mi nikdy nic nezbyde.
Za co nejvíc utrácíte?
Za kulturu. Od té doby, co na to mám, chodím na koncerty a hudební či kulturní akce klidně třikrát do týdne. Protože hodně pracuju a nestíhám se stravovat doma, jím venku a užívám si to. Hodně padne za kouření a za benzín. Krámy nehromadím, oblečení nakupuji v outletu a DVD si kupuji ve slevách.
Kde máte nejvíc kamarádů, mezi Piráty?
V Pirátské straně mám hodně kamarádů. Víc jich mám snad jen na DIY scéně, ale nějak to nerozlišuju. Obory, zájmy a skupiny nejsou disjunktní. Nevytvářím si oborová kamarádství.
Jak vidíte svou budoucnost? Představte si konec března roku 2025, co budete dělat, kde budete, s kým budete? Anebo si neděláte plány?
V té době bych mohl být prezidentem. Prezident Zeman bude mít odkrouceno. Po něm to bude někdo další a pak bych to mohl být já. Jakže zněla otázka?
Který film a kterou knížku považujete pro sebe za naprosto zásadní, iniciační?
Když se nad tím zamyslím úplně na dřeň, tak kniha Alexeje Pludka Nepřítel Aatlantidy a film Vlasy od Formana.

Řekl jste, že Piráti mají rádi maminku a nemají rádi Kalouska. Proč je zrovna Kalousek ten arciďábel? A co ještě mají rádi Piráti?
Kalousek je hlavně fakt hajzlík, i když takových je tam celá řada. Doufám, že už je za zenitem, i když český volič je nepoučitelný. Obecně nesnášíme aroganci moci. Naši papaláši mlaskají tak, že je to slyšet i za hranicemi. Gross, Íčko či Paroubek se od Kalouska zas až tak neliší. Piráti nemají rádi převážně oblbování našich lidí, manipulaci a lež.
Stahujete?
Filmy zcela stahuju výjimečně. Mám na to, abych si je koupil a nemám trpělivost to někde hledat. Navíc to dělám tak, že když se mi zadaří a zavítám třeba do Bontonlandu, koupím si prostě 5 filmů a vím, že je mám doma a naplánuju si, kdy se na ně chci kouknout. Prostě neřeším problém, že mi najednou v deset v noci zakručí ve filmové žíle a uvědomím si, že něco chci vidět a nemám to kde sehnat.
Hudbu si občas stáhnu, ale nově jsem si založil účet na službě Deezer a jsem s výběrem i cenovou politikou zcela spokojen. Z každého zařízení (účet není fixován na jedno zařízení) mi tak vznikl nekonečný JukeBox.
Hulíte?
Kouřím cigarety. A nově si občas večer sám doma ubalím jointa. Vydrží mi rozkouřený třeba týden. Od dvaceti pěti jsem prakticky nehulil. Teď to beru jako dobrou relaxaci, když mi v hlavě lítá milion myšlenek na to, co bylo, a druhý milion na to, co bude. Je to rozhodně lepší, než se večer vydunět do němoty někde v hospodě pivákama a rumem, čímž jsem to dříve také řešil. Ale to neodsuzuju ani náhodou. Každý ať si dělá, co chce, když tím nikoho neobtěžuje.
Jste vegetarián?
Nejsem vegetarián, ale experiment přechodu na rostlinnou stravu mám v plánu.
Jak dlouho už máte dready? A nehryžou vás?
Dready jsem si nechal udělat někde v období svých magisterských zkoušek, takže už je mám přes deset let. Zkracuji a pod zadek už je asi nikdy mít nebudu. Nehryžou mě. Normálně si umeju hlavu třikrát týdně. Blechy mi v nich nežijí a ptáci nehnízdí.
Považujete se za atraktivního chlápka, nebo to neřešíte?
Myslím si, že nejsem k zahození, ale nějak to neřeším. Netrávím hodiny před zrcadlem a ven jdu klidně nalítačku v roztrhaných džínách. Plánuju si nechat opravit a vybělit zuby. Kafe, cigárka a fixní rovnátka s nimi udělaly své.
Co holky, odhazujete vidlemi, anebo se pohybujete v relativním normálu?
Mám normálně holku, se kterou chodím a jsem happy.
Rád se obklopuji hezkými děvčaty, ale prostě s nimi kamarádím. Nevzniká to tak, že bych nějak selectivně oslovoval ty vyloženě pěkné, ale organicky. Asi mám štěstí. Jinak bych řekl, že jsem vlastně docela plachý, ale situace se kolem mě vyvíjí a mění rychle, takže se furt seznamuju s novými lidmi.
Mám pár kamarádek, kterým soukromě říkám „své múzy“. S většinou z nich se znám léta a mají takové výhradnější postavení. Jinak na pivo (momentálně nealko) nebo na metalový koncert jdu teda raději s kamarády. Na hopsačku, jazz nebo výstavu jsou obecně lepší dívky.
Kdo by měl být podle vás příští prezident?
Terezie Holovská. To zcela určitě. (PhDr Terezie Holovská je zástupkyně princezny marocké, podnikatelka a kamarádka Ivana Bartoše, příležitostná mecenáška – pozn. red.)
Vidíte nějaký programový průnik se Stranou zelených, umíte si představit spolupráci, třeba i sloučení někdy v budoucnosti? Co si o nich myslíte?
Již jsem to několikrát komentoval. Skupina voličů Pirátů a zelených je disjunktní. Na sociálních sítích stále koluje mýtus, že bychom se mohli spojit. Ale je to jen facebooková šílenost. Na konkrétních tématech se Stranou zelených můžeme spolupracovat, ale zelení už svoji šanci měli a jejich dvacetiletku v politickém cyklu všichni známe. Témata, se kterými pracují, už byla adoptována jinými stranami. Dokážu si představit spolupráci na komunální úrovni, ale vidím tu jedno nebezpečí: Totiž že zelení už mají dobře zmáknutý přístup do médií a dokážou věci prezentovat rychleji a po svém. A tady k nim mám opakovaně nedůvěru. V řadě prohlášení pro média nám zelení škodí, i když si v debatách notujeme. Já tedy ten průsečík nevidím. Doba zelených už byla, teď je doba Pirátů.
Nosíte někdy oblek? A umíte si představit, že byste musel tak chodit třeba do práce každý den?
Moc ne. Můj top manažerský úbor tvoří kalhoty nebo jeansy, kožený boty a košile slim fit. Ale to se může změnit. Ochota se „zasuitovat“ je přímo úměrná výši měsíční odměny za práci.
Co soudíte o dabingu?
Obecně ho nemám rád, ale jsou zcela zářné výjimky, jako libovolný Luis De Funés, Červený trpaslík, Černá zmije, film Space Balls, The Simpsons a pár dalších. V originále mi tyhle věci přijdou divný a dabing tomu dává další level. Jinak mám rád originální hlasy herců.
A jak se vám zdá nová pražská primátorka, o které se teď hodně píše?
Adriana Krnáčová v tom dobře proplouvá, ale podle mě je nastrčená a nemá na to. Piráti na magistrátě s ní ale na některých věcech spolupracují. Často něco slíbí, ale je to jen mediální vějička. Nám paní Krnáčová v přímém přenosu slíbila před volbami, že si povede transparentní registr lobbistických kontaktů a šéfovi našeho zastupitelského klubu Jakubovi Michálkovi to stvrdila podáním ruky. Vidělo to milion lidí…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová