Z ubytoven ghetta. Nejdřív dluhy, potom vyděrači. A je jich čím dál víc
11.04.2013
Foto: Archív
Popisek: I takhle u nás žijí lidé. Podobné obrázky jako z Litvínova už jsou bohužel k vidění na mnoha dalších místech.
Chudinských domů a čtvrtí v naší zemi nezadržitelně přibývá. Zatímco v roce 2006 jich bylo 330, jejich současný počet nelze stanovit. Jasno by měla udělat nová analýza, jejíž výsledky se dozvíme příští rok.
Kráčíme do lůna vyspělých zemí a současně s tím se i u nás rozrůstají sociální problémy, s nimiž se vyspělé kapitalistické země marně potýkají už desetiletí. Známe to přinejmenším z televize. Leckde až celé čtvrti, kdysi bývaly slušným obydlím sociálně slabších vrstev, se mění před očima ve špinavé zříceniny. Po ulicích se povalují odpadky, občas mezi nimi nějaký ten spoluobčan, „zmožený“ alkoholem či něčím „tvrdším“. Bída, špína, zmar, beznaděj… obrázek bezmocnosti, který rozhodně nemotivuje k hledání způsobu úniku z tohoto prostředí.
Ještě horší dopady má toto prostředí na mládež. V době školního vyučování se poflakují po ulicích skupinky teenagerů, které je o strach jenom potkat. Namísto vzdělání či práce je zajímají především sex, alkohol a drogy. Právě v partě je jejich síla, kterou vynakládají na vandalismus, krádeže a násilnosti. Navzdory snahám úřadů, sociálních pracovníků a občanských sdružení a iniciativ jejich počet neustále narůstá a jejich nezvladatelnost se stupňuje. Kde se stala chyba?
Z dluhové pasti až do propasti
Šéf vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček odhaduje, že je takových lokalit v současnosti v České republice zhruba čtyři stovky. „Vidíme, že řada vyloučených lokalit od roku 2006 zanikla, ale větší díl jich vznikl," uvedl. Podle něj se Tento trend se podle něj ještě umocnil. Jedním z důvodů jsou dluhy, kvůli nimž přijdou mnohé rodiny o bydlení a jiný byt nedosáhnou. „Fenomén ubytoven, který není nový, posílil. Dostávají se do nich lidé, kteří v sociálně vyloučené lokalitě nežili," zdůraznil.
Podobu ghett u nás zmapovala v roce 2006 analýza, jejíž zpracování zadalo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Tenkrát žili v chudinských domech či čtvrtích převážně Romové, odhadem jich mohlo být až 80 000. Většina dospělých neměla práci, rodiny byly závislé na sociálních dávkách a zadlužovaly se. Děti chodily do „zvláštních škol“.
I když MPSV připravuje v současnosti veřejnou zakázku na novou analýzu, přibývání ghett potvrdila už v roce 2010 studie z Ostravy, kde za pouhé čtyři roky vzrostl počet vyloučených lokalit z deseti na čtrnáct. „Vidíme, že v Ostravě se přesouvá podstatná část lidí do ubytoven, které dřív k sociálně vyloučeným lokalitám nepatřily. Propadá se do nich stále víc lidí. Fenomén ubytoven je nasává,“ řekl šéf vládní agentury. Z některých ubytoven se stávají ghetta.
Ve spárech vyděračů
Zásadním problémem je předlužení lidí a mnohým z nich nestačí sociální dávky ani na úhradu bydlení v ubytovně. „V podstatě se vytváří závislost lidí na majiteli ubytovny a na nelegální práci, kterou často organizují sami ubytovatelé," podotkl Šimáček.
Podle zjištění občanského sdružení Vzájemné soužití platili dva dospělí se čtyřmi dětmi v jedné z ostravských ubytoven měsíčně za místnost 17 400 korun, v jiné dokonce 24 000. „Majitel ubytovny v Ostravě dostane za šestičlennou rodinu ze sociálních dávek klidně 15 000 až 24 000 korun,“ uvedlo sdružení.
Nemorální obohacování majitelů ubytoven na úkor sociálně nejslabších navíc dotuje formou sociálních dávek stát, a tudíž jim do kapes přispívají všichni daňoví poplatníci. Například jen ostravský úřad práce vydal v roce 2011 na doplatcích na bydlení 87 miliónů, loni pak dokonce 172 miliónů korun.
Pomůže sociální bydlení?
Situaci by pomohlo řešit sociální nízkonákladové bydlení, především pro seniory a lidi v tísni. Rada seniorů i zástupci organizací na pomoc lidem v tísni volají po samostatné zákonné úpravě, která by tuto problematiku jasně řešila. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a ministerstvo práce a sociálních věcí už na něm pracují a podle mluvčí MMR Jany Jabůrkové vláda nejpozději do konce roku dostane návrh komplexního řešení problematiky.
Adina Janovská