O pražské politice nevěděla skoro nic. Pak ji k nepoznání změnila
06.04.2013
Foto: Martin Tyburec
Popisek: Alena Rybníčková popřela častý názor, že jeden člověk sám nemůže nic změnit
PŘÍBĚH Před třemi lety ji dav demonstrantů natlačil do velkého sálu pražského Magistrátu na jednání zastupitelů, od té doby tam chyběla, jen když byla náhodou nemocná. Pražská aktivistka a spoluzakladatelka občanského sdružení Pražské fórum Alena Rybníčková prošla neuvěřitelnou proměnou. Z dívky, která podle vlastních slov o politice nevěděla skoro nic, se stala nepřeslechnutelná bojovnice za otevřenější a přístupnější politiku v hlavním městě.
Alenu Rybníčkovou k intenzivnímu zájmu o politiku přivedl šok ze stavu, v jakém pražskou radnici před třemi lety objevila. Její původní protest proti vzniku tehdejší koalice ODS a ČSSD se nečekaně protáhl a Alena Rybníčková nakonec více než dva roky žila z úspor a veškerý volný čas věnovala aktivismu. Celé to přitom začalo pár nápisy na transparent.
Hlavní je dobře formulovat
„I když jsem o pražské politice věděla minimum, přišla mi ta velká koalice trošku moc. Iniciativa Vyměňte politiky tehdy organizovala demonstraci na Václaváku, a tak jsem tam s pár přáteli vyrazila. Napadlo nás, že bychom měli udělat nějaké transparenty a mě při jejich tvorbě došlo, že pokud něčeho chci dosáhnout, musím své požadavky nejdřív pořádně formulovat,“ vzpomíná Rybníčková, která nedlouho potom s několika přáteli založila dobrovolnické občanské sdružení Pražské fórum a společně s dalšími sdruženími pak zformulovali svých 6 požadavků, se kterými přišli na Magistrát.
Šest požadavků občanských iniciativ
Ačkoli to zní neuvěřitelně Pražskému fóru a spolupracujícím iniciativám Arnika, AutoMat, BuskerVille, Oživení a PragueWatch se do dnešního dne podařilo prosadit všechny. V lednu 2012 (tedy jen něco víc než rok poté, co se Alena Rybníčková vůbec o politiku začala zajímat) se pražská Rada zavázala zveřejňovat kdo jak v Radě hlasoval, zpřísnit dohled nad městskými akciovými společnostmi, zveřejňovat videozáznamy z jednání zastupitelstva, zpřehlednit internetové stránky města, odstranit omezení pro pouliční umělce a především zavést občanské interpelace při jednání zastupitelstva.
Odhodlání a štěstí
Dnes třicetiletá Alena Rybníčková studuje na DAMU autorskou tvorbu, vypadá o několik let mladší a na první dojem působí možná trošku zakřiknutě. Její tah na bránu by jí ale mohl závidět kdejaký ostřílený politický harcovník. Možnost zeptat se představitelů města z očí do očí na cokoli, co nás trápí, je vymoženost, které za dva roky využily už stovky Pražanů. Sama Rybníčková ovšem upozorňuje, že velkou roli v tomto úspěchu hráli její kolegové v čele s Kristýnou Opletalovou a také neopakovatelně příhodné okolnosti:
„Zrovna to vyšlo tak, že přesně v ten den, kdy jsme naše požadavky přednesli, změnila se na radnici koalice. Ta se chtěla ukázat jako transparentní, protikorupční a vstřícná občanům, takže se jim naše požadavky hodily a využily je jako své téma,“ popisuje Rybníčková situaci na konci roku 2011, kdy velkou koalici ODS a ČSSD nahradila koalice ODS s TOP 09.
Nic není černobílé, dokonce ani mafiáni
Původní spravedlivé rozhořčení tak přineslo pro někoho možná nečekané ovoce a ani sama Rybníčková, tisíců neplacených hodin nijak nelituje.
„Za tu dobu jsem se naučila, že věci nejsou černobílé a i mezi podvodníky a mafiány je třeba rozlišovat. Není to tak, že aktivista je ten bílý a politik ten černý. Jak do aktivismu tak do politiky chodí lidé s podobnými ambicemi a ty se nakonec mohou křížit jinak, než by člověk řekl. Navíc jsem získala ohromný počet přátel, velký přehled a poznání, že můžeme něco změnit k lepšímu. Takže se nedá říci, že bychom to dělali úplně zadarmo.“
Martin Tyburec
Vložil: redaktor KL1