Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sociolog o tom, proč pražská kavárna nesnáší Zemana: Řemeslníci, servírky, kadeřnice těm vznešeným platí pohodlný život a když se ozvou, jsou za nácky

26.02.2015
Sociolog o tom, proč pražská kavárna nesnáší Zemana: Řemeslníci, servírky, kadeřnice těm vznešeným platí pohodlný život a když se ozvou, jsou za nácky

Autor: Petr Kupka

Popisek: Miloš Zeman přijíždí do Osvětiman

ROZHOVOR Doktor sociologie a člen Svobodných Petr Hampl rozhodně nepůsobí tak, jak si představujeme akademika. Na svém webu se prezentuje především svou prací pro firmy a živnostníky a o „nových teoriích" v rozhovoru prohlásil, že jsou především produktem snahy intelektuálů vyhnout se poctivé práci. Sám přitom přináší řadu neortodoxních myšlenek, například o tom, proč pražské elity tak nenávidí prezidenta Zemana.

V Poslanecké sněmovně se konala sledovaná konference o budoucnosti naší civilizace, kde se řada osobností, mimo jiné generál Petr Pavel nebo profesor Miroslav Bárta, shodla, že nás čekají těžké zkoušky a nejspíš nám bude už jenom hůře. Jak se na to díváte vy jako sociolog?

To hodně souvisí s tím předchozím. Tragédií podobných konferencí je to, že na nich mluví výhradně lidé z nové horní třídy, kteří jsou plně závislí na současné podobě přerozdělování a kteří mají silný zájem na tom, aby nedošlo k žádné skutečné změně. 

Zaznívá tedy řada zajímavých konceptů, ale zároveň se všichni bojí říct nahlas to nejdůležitější: Pokud je nějaká společnost organizována tak, že ti nejschopnější tráví život získáváním dotací a navyšováním byrokratických rozpočtů a pokud poctivá práce zbývá jen na ty, kdo nemají dobrou vysokou školu, pak se nemůžeme divit, že je hůř a hůř.

Tím nechci snižovat jednotlivé řečníky, lidí jako profesor Bárta nebo docent Robejšek si nesmírně vážím. Ale trable lidského života není možné opravit tak, že o nich budou teoretičtí badatelé dlouze diskutovat.  Ty je možné opravit jen tak, že lidem vrátíte možnost, aby o svých životech rozhodovali sami a pomůžete jim, aby to dobře zvládli.

V této debatě mimo jiné zazněl názor, že už se vyčerpal kapitalismus a společnost bude muset najít jiný ekonomický model. Co si myslíte o tomto názoru?

Když pominu marxistický socialismus, viděli jsme v posledním století v podstatě dva politicko-ekonomické modely.

První z nich je založen primárně na velkých organizacích, korporacích a státních podnicích. Je pro něj typická vysoká míra byrokracie, státní regulace všech oblastí života a zejména regulace podnikání. Patří k němu rozsáhlé přerozdělování nikoliv ve prospěch chudých, ale ve prospěch bohatých (viz např. tzv. investiční pobídky), propojení úřadů a korporací a vláda odborníků. Souhlasím s tím, že tento model se vyčerpal (ať už mu budeme říkat kapitalismus nebo jinak). Ale přesnější by bylo říct, že nikdy pořádně nefungoval.

Pro druhý model je typická místní autonomie, jen velmi omezená byrokracie, malá moc státu, malá role korporací a také porozumění tomu, že skutečným základem každé fungující ekonomiky  musí být mikrofirmy a živnosti. Tento model může být spojen s přímou demokracií (jako např. ve Švýcarsku), ale někdy i s diktátorským způsobem vládnutí, kdy autoritativní centrální vláda brání lid před byrokracií a intelektuály (jako např. v některých zemích jihovýchodní Asie). V každém případě platí, že tento ekonomický model vykazuje vynikající výsledky. Není zapotřebí hledat nový  model, stačí převzít ten, který tak skvěle funguje v Bavorsku, ve Švýcarsku i jinde.

Problém je v tom, že zavedení tohoto funkčního modelu by bylo v rozporu se zájmy státní i korporátní byrokracie. Proto se někteří tváří, že ho nevidí a raději preferují různé experimenty. Nebudou sice fungovat, ale přemýšlení o takových variantách jim zajistí pár let pohodlného života.

Nemáte pocit, že se podobné úvahy o potřebě „najít něco nového“ objeví vždy, když se společnost ocitne v krizi?

Když se společnost ocitne v krizi, mají lidé spíše tendenci vracet se k tomu, co o čem mají vyzkoušeno, že funguje. Co fungovalo už jejich babičkám a babičkám jejich babiček. Obávám se, že potřeba „najít něco nového“ souvisí spíše s potřebou některých intelektuálů vyhnout se obyčejné práci.

Objevují se také úvahy, z jakého směru by západní civilizace mohla najít inspiraci pro svůj další vývoj?

Všichni to přece víme. Jednoznačně neúspěšnější dobou v lidských dějinách bylo evropské období mezi lety 1800 a 1900. Evropské společnosti do ní vstupovaly jako společnosti s obrovskou dětskou úmrtností, společnosti bez lékařské péče, společnosti, kde 40leté ženě se říkalo stařena, kde 50letý muž byl pokládán za kmeta a kde smrt hladem byla něčím v zásadě běžným. Vyšly z ní jako společnosti schopné zajistit slušnou životní úroveň, bezpečí a základní lékařskou péči i vzdělání každému. Dnes je módní kritizovat, jak těžko se žilo dělníkům třeba v roce 1830. Ale uvědomte si, že i ten těžký život dělníků v roce 1830 byl obrovským zlepšením ve srovnání s podmínkami před průmyslovou revolucí.

Za tím obrovským pokrokem jsou dva faktory – svobodné podnikání a buržoazní morálka založená na hodnotách jako pracovitost, sebekázeň, smysl pro rodinu apod.. Obojí bylo těžce poškozeno. Nedivme se, že se nám daří hůř a hůř. Ty části světa, které si svobodu podnikání  a buržoazní morálku udržely, jsou naší krizí nepostiženy.

Hodně se v této souvislosti  debatuje o pozici USA jako donedávna nezpochybnitelného lídra západní civilizace. Teď je však jejich síla občas zpochybňována. Myslíte si, že Spojené státy v sobě dokáží najít sílu pro další vývoj?

Myslím si, že si budeme muset zvyknout, že nelze spoléhat na žádného lídra. Každý národ si své zájmy musí uhájit sám.

Když s vámi ParlamentníListy.cz hovořily v rámci ankety k 25 letům od Listopadu 1989, zmínil jste, že v souvislosti se vstupem do Evropské unie a inkorporování jejích pravidel došlo ke změně uvažování veřejnosti směrem od podnikavosti devadesátých let. Skutečně myslíte, že tato událost tak dalekosáhle poznamenala naší společnost?

Ano, je to trend nesmírně významný, a pořád zůstává nepovšimnut. V roce 1992 tomu bylo tak, že když chtěl někdo podnikavý vydělat peníze, kladl si otázku „mám založit restauraci, stavební firmu nebo strojírenský podnik?“. Samozřejmě, pokud neměl kamaráda na ministerstvu privatizace, ale většina lidí tam žádného kamaráda neměla.

Když chce v roce 2015 někdo podnikavý vydělat peníze, klade si jiné otázky: „Mám vyrazit peníze z Evropských fondů nebo raději z krajského rozpočtu? Mám nastoupit do státního podniku nebo si raději založit neziskovku?“

Když lidé přestanou poctivě pracovat, země zchudne. To je jasné jako facka. Ale my jsme si téhle změny pořád ještě nevšimli a říkáme si, „kdepak, to musí být tím, že někdo krade. Až pochytáme zloděje, bude nám lépe.“ Jenže když podstatná část obyvatelstva přestane pracovat, žádné chytání zlodějů nepomůže.

Přitom většina ničemností probíhá naprosto legálně a v souladu se všemi předpisy. Když olomoučtí filozofové dostali 160 milionů korun za to, že budou čtyři roky přemýšlet o významu Komenského a později ještě vyvolali skandál, že 160 milionů je málo, nebyl v tom žádný úplatek. Prostě vyplnili žádost, poslali ji do byrokratického procesu, tupá byrokracie neshledala žádné formální nedostatky, všechna razítka byla na svých místech a peníze jim přidělila. Takhle přicházíme o většinu peněz, nikoliv přímými krádežemi.

Proto za největší neštěstí loňského roku pokládám úspěch hnutí Žít Brno. Všichni mladí lidé v zemi teď vidí Matěje Hollana, profesionálního aktivistu, který se již za studií rozhodl, že nikdy nebude pracovat a svůj slib dodržel.  Dnes má luxusní kancelář, luxusní služební auto a přiděluje miliony, zatímco poctivě pracující lidé živoří. A média k tomu říkají, že pan Hollan je morálnější člověk než ostatní. Můžeme se pak, že mladí lidé pohrdají poctivou prací?

Vidíte nějakou možnost, že by se takové uvažování společnosti mohlo opět změnit?

Lidová revoluce, státní bankrot nebo masivní rozvoj šedého trhu. Doufám, že dojde k tomu třetímu scénáři, protože jedině ten je nenásilný. Rád bych v této souvislosti vybídl čtenáře, aby si při nákupu zboží a služeb nebrali účtenku. Pokaždé, když nějakou transakci posunete z viditelné zóny do šedé zóny, děláte náš svět lepším.

Jakým způsobem podle vás společnost poznamenává nová vláda, zejména působení hnutí ANO a jejího předsedy Andreje Babiše?

Andrej Babiš vrátil mnoha lidem naději, že bude lépe. Obávám se ale, že všichni ti, kdo v něm vidí českého Putina nebo českého Orbána (myšleno v pozitivním významu), budou zklamáni. Andrej Babiš nemá žádné významné názory a nedá se říct, že by prosazoval nějakou koncepci. Hlídá si svoje zájmy a zcela uvolnil ruce státní byrokracii. Ta se tím pádem vymkla kontrole, samovolně si přiděluje nová pravomoci, zvyšuje si rozpočty, přibývá příležitostí ke korupci a běžný občan nemá žádnou možnost odvolání. To pro naši zemi není dobré.  Ono to nebylo dobré ani za předchozích vlád, ať byly levicové nebo pravicové, ale k úplné ztrátě kontroly nad byrokratickými aparáty došlo až s příchodem Andreje Babiše.

Často se mluví o „rozdělené společnosti“ v souvislosti s prezidentem Milošem Zemanem a vyhraněnými postoji jeho příznivců a odpůrců. Jak se na to dívá sociolog? Jak moc zásadní je podle vás tento spor?

Václav Bělohradský nedávno napsal, že přímá volba prezidenta rozdělila národ. To není přesné. Přímá volba ukázala rozdělení, které už existovalo. Na jedné straně vzdělaní bohatí inteligentní kultivovaní lidé žijící z dotací a státních či korporátních rozpočtů, na druhé straně řemeslníci, chlapi z fabrik, podnikatelé, servírky, kadeřnice, zdravotní sestry a masa dalších obyčejných lidí, kteří těm vznešeným platí jejich pohodlný život. Pokud se ozvou, jsou označováni za nácky. A tihle lidé najednou zjistili, že mohou elity přehlasovat! To je naprosto revoluční zjištění. A to je skutečný důvod, proč Miloš Zeman, ač si jako prezident počíná velmi dobře, vyvolává takovou nenávist. Pro vládnoucí elitu je Miloš Zeman živou připomínkou, že i ona může být poražena.

Jakub Vosáhlo

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Redaktor KL

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace