Roste počet profesionálních pěstounů za peníze. Dělají si opravdu z dětí byznys? A kolik jim stát platí? Čtěte tvrdá fakta i názory z obou stran

Foto: Facebook

Popisek: Pěstouni, ilustrační foto

V Česku postupně přibývá pěstounů na přechodnou dobu. Za poslední rok se jejich počet skoro ztrojnásobil. V polovině ledna úřady evidovaly 334 lidí, kteří se mohou po určitou dobu starat o děti v tísni či se o ně už starají. Aktuální počet ČTK sdělilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Před rokem bylo přechodných pěstounů 115. Celkem pěstounskou odměnu loni v prosinci podle zprávy o vyplácených dávkách dostávalo 11.300 lidí - většinou dlouhodobých pěstounů.

O rok dřív úřady vyplácely 10.100 odměn a na konci roku 2012 kolem 9300 odměn. Zhruba polovinu pěstounů tvoří prarodiče, 16 procent jiní příbuzní a třetinu cizí lidé. Pěstounská péče na přechodnou dobu tvoří zatím malou část. V Česku se zavedla od roku 2006. Využívala se ale velmi málo. V roce 2011 se do ní dostalo jen šest dětí. Systém změnila od roku 2013 novela o ochraně dětí. Upřednostnila péči v rodině před ústavem. Upravily se i odměny.

Při dlouhodobé péči o jedno dítě člověk dostává měsíčně odměnu 8000 korun

„Novela podpořila krátkodobou, profesionální péči. Nepodpořila dlouhodobou péči. Stát spoléhá na to, že je tady spousta lidí sociálně zaměřených, kteří si mohou dovolit a chtějí dělat charitu. Protože dlouhodobá pěstounská péče s příspěvkem, který je, je charita. To není zaměstnání. Vytrhneme státu přitom trn z paty," stěžovala si před nedávnem poslancům sociálního výboru dlouhodobá pěstounka Hana Bojková.

Při dlouhodobé péči o jedno dítě člověk dostává měsíčně odměnu 8000 korun, za dvě děti 12.000 a za tři a více dětí či za postižené dítě 20.000 korun. Částku 20.000 korun pobírá i přechodný pěstoun. Dostává ji také tehdy, pokud se zrovna o žádné dítě nestará. Když pečuje o dítě s handicapem, činí suma 24.000 korun.

Počet dětí v ústavech se snižuje

Úprava částek zájem o profesionální pěstounskou péči výrazně zvýšila. Před rokem působilo v ČR na 115 přechodných pěstounů. V náhradní péči bylo 132 chlapců a děvčat. O kolik dětí se krátkodobě náhradní rodiče starají nyní, ministerstvo nesdělilo. Údaje za minulý rok zatím shromažďuje, mělo by je mít nejspíš v dubnu.

Pěstouni poukazují i na to, že soudy nestíhají o svěření do péče rozhodovat. Jsou zahlcené, takže řešení případů se táhne i měsíce. Pokud soudce nevydá předběžné opatření, aby děti mohly jít do náhradní rodiny, zůstávají dál zbytečně v ústavu.

Podle náměstkyně ministryně práce Jany Hanzlíkové (ANO) novela ale své cíle plní a počet dětí v ústavech se snižuje. Ubývá také dětí, které úřady z rodin odebírají. Případy se řeší individuálně, pomoc dostává rodina, rozvíjejí se sociální služby, popsala náměstkyně. Podle ní Ministerstvo práce a sociálních věcí s rezortem spravedlnosti o procesu svěřování do pěstounské péče a k osvojení jednalo. Shodlo se na tom, že se problém s průtahy dá řešit jinak než další novelou.

Ministerstvo práce začalo s náborem lidí, kteří by se pěstounství chtěli věnovat. V lednu odstartovalo například kampaň v Moravskoslezském kraji.

Kritika pěstounů nás vrací o 20 let zpátky, tvrdí expertka

Téma profesionálního pěstounství hodně rozvířila kauza Evy Michalákové a jejích dvou synů, kteří jí byli v Norsku odebráni. Jeden z argumentů ve prospěch matky říká, že pěstouni navádějí děti k výpovědím proti biologickým rodičům, protože mít dítě v pěstounské péči je pro ně mimořádně finančně výhodné. S tím nesouhlasí ředitelka Střediska náhradní rodinné péče Věduna Bubleová, která v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětlovala, proč nás kritika pěstounů vrací o 20 let zpátky.

„Ta kauza s dětmi z Norska, to je naprosto nešťastná kauza, která se zobecňuje. Vezměte si, kolik věcí se děje, a já si myslím, že z jedné smutné kauzy, která takhle vypadá a dopadla, a je v pořádku, že se to Česká republika snaží řešit na mezinárodní úrovni, ale rozhodně to neznamená nic proti dlouhodobým výzkumům a tomu, co my děláme s dětmi v ústavní péči tady u nás. Takže, prosím, oddělme to a buďme v tom rozumní. Není možné, aby z jednoho případu se udělalo něco obecného a uškodilo to všem našim dětem, které můžou vyrůstat v přechodné pěstounské péči a pak jít do milující adoptivní rodiny. Já bych jí ráda vzkázala, ať bojuje za děti v Norsku, ale ať nechá naše děti na pokoji, když tomu nerozumí,“ sdělila v rozhovoru paní Bubleová.

A na otázku, respektive konstatování, že hlavní argument paní poslankyně Chalánkové proti pěstounství je ten, že se z toho stane byznys a ti lidé si tím budou vydělávat, odpověděla: „To rozhodně ne, to je opět mylná představa a nevím, kde paní Chalánková tyto informace bere. Byla bych moc ráda, kdyby si přečetla nějakou vědeckou literaturu o náhradní rodinné péči, o vývoji opuštěných a ohrožených dětí. Absolutně s tím nemohu souhlasit, protože pěstounství je náhrada adopce nebo běžné rodiny. Pěstounství je v podstatě poslání i povolání zároveň. Samozřejmě i dlouhodobí pěstouni musí počítat s tím, že ty děti se berou domů, ale ty děti mají své rodiny, jinak by přece mohly jít do osvojení. Já jsem naopak velmi ráda, protože zejména u přechodné pěstounské péče i u té dlouhodobé je to služba a práce tomu dítěti 24 hodin denně.“

Hlas diskutujících pod článkem: Ředitelka nepřesvědčila

Zdá se ale, že paní ředitelka čtenáře Aktuálně.cz moc nepřesvědčila: „Mám osobní zkušenost ještě z doby, kdy do Dětských vesniček (tehdy ještě s názvem ZZVPP) byli vybíráni manželské páry: když si vybraní manželé prohlíželi domeček ve kterém budou bydlet a věnovat se svěřeným dětem, prohlásil nastávající pěstoun..."je to pěkné, jenom kdyby tady ti haranti nebyli...". Analogických zkušeností z té doby ( i z doby pozdější) mám bohužel i více. Podotýkám, že i tehdy byli pěstouni výběrově podrobování komplexnímu vyšetření, zahrnujícím i podrobné psychologické zkoumání. Nechci paušalizovat, myslím si však, že více pozornosti a zpětně ověřovaných kontrol by bylo vhodné. Profesionální PP na přechodnou dobu, tj, s vědomím že dítě po nějaké době "předám dál" se bude těžko vypořádávat se založením vzájemného citového vztahu, jehož "potřeba" je dávána do protikladu k "neosobní ústavní péči",“ píše diskutér s nickem Kevin.

A přidává se i Daniel Zdebski: „No kdyz pestounska pece selahava v zemich jako je Britanie ci Norsko, tak jsem presvedcen (jako pani odbornice) ze v civilizovanem cesku to bude fungovat zcela perfektne. Neni to zas az tak davno, co v novinach byl probiran pripad pestounky (dobre a odborne proverene), ktera tyrala sverene dite. Samozrenjme nasi experti usoudili, ze kdyz tyra jedno, tak to druhe v zadnem ohrozeni neni a je naprosto vporadku ji ho ponechat v peci. Tim samozrejme nechci nijak zpochybnovat schopnosti a motivaci odborniku co cely tento ne-bussiness organizuji a s hlavami otevrenymi zcela nezaujate, peclive a inteligentne hlidaji jeho spravne fungovani. S vseobecne znamou schopnosti ceskych socialnich pracovnic si myslim, ze mame zadelano na dalsi zajmave kauzy, ktere krasne zpestri vecerni zpravodajstvi,“ dodává s neskrývanou ironií.                                                                                                                   

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová