Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Válka expertů: „Norská sociálka se chová nečitelně a stresuje celou rodinu“ vs. „Paní Michaláková, pořiďte si nové děti“. Kauza českých chlapců v Norsku pod lupou

17.02.2015
Válka expertů: „Norská sociálka se chová nečitelně a stresuje celou rodinu“ vs. „Paní Michaláková, pořiďte si nové děti“. Kauza českých chlapců v Norsku pod lupou

Autor: Facebook

Popisek: Sešli se před norským parlamentem v Oslu, demonstrovali před ambasádami tohoto severského státu v Londýně a v Dublinu… Organizují je lidé, kteří protestují proti masivnímu odebírání dětí norskými úřady, které postihlo i českou rodinu Michalákových, ilustrační foto z demonstrace

ROZHOVORY Statistická čísla týraných a zneužívaných dětí u nás hovoří o 7 tisících dětech ročně. Je to však prý pouze vrcholek ledovce tohoto krutého zločinu. Počet týraných a zneužívaných dětí ročně tak podle senátorky Zuzany Baudyšové určitě neklesá. Mnohem více však stoupá počet zanedbávaných dětí a psychicky týraných dětí. Navíc tyto počty dětí doplňují děti zanedbávané. S ParlamentnímiListy.cz si senátorka Baudyšová popovídala však nejen o tom - ale též o dvou známých kauzách - údajného pohlavního zneužívání v Nýrsku a případu synů Evy Michalákové držených norskými úřady mimo ČR. K hojně propírané kauze českých dětí, zadržovaných v Norsku, se vyjádřila i další kapacita, psycholog Jeroným Klimeš. Ten ale názory senátorky Baudyšové nesdílí… Přečtěte si oba rozhovory a posuďte sami, kdo má podle vás pravdu.

Paní senátorko, dlouhá léta se zabýváte problematikou týrání dětí, které bývá skryto za dveřmi rodin - mnohdy navenek velmi spořádaných. Můžete přiblížit nějaká aktuální čísla z loňska? Stoupá tento trend třeba i s tím, jak se zhoršuje v některých rodinách ekonomická situace, prohlubuje se chudoba? Nebo - pokud trend stoupá - je to třeba tím, že jsou lidé v okolí více aktivní a všímají si nějakých varovných znaků toho, že něco není v pořádku?

Statistická čísla syndromu týraných a zneužívaných dětí, která uvádějí kolem 7 tisíc dětí, jsou pouze vrcholkem ledovce tohoto krutého zločinu páchaného na dětech. Počet týraných a zneužívaných dětí určitě neklesá, mnohem více však stoupá počet zanedbávaných dětí a psychicky týraných dětí. Počty zanedbávaných dětí do určité míry odpovídají špatné ekonomické situaci v rodinách, kde přijdou oba rodiče o zaměstnání, v rodině jsou drogy, alkohol, gamblerství a nezájem o děti.

Tím se dostáváme k nedávnému, stále ještě nevyřešenému případu z Nýrska, v kterém bylo podezření ze zneužívání dvou holčiček jejich otčímem (nebo otcem). Ten nevydržel tlak policie a oběsil se. Bohužel, obrovskou vlnu kritiky veřejnosti za to v prvních dnech schytala hlavně logopedka, která podezření ohlásila. I když se za pár dnů objevila další svědkyně, jejíž výpověď naznačuje, že podezření na zneužívání děvčátek mohlo být oprávněné, nemůže vést tato kauza k tomu, že si lidé v rámci zachování vlastního klidu opět přestanou všímat podezřelých věcí a děti mohou být dál zneužívány či týrány v rodinách?

Máte pravdu, celý smutný příběh rodiny z Nýrska může vést k obavám veřejnosti z oznamování případů zneužívání a týrání dětí. Je dobré připomenout možnost i anonymního oznámení násilí páchaném na dítěti, pokud má oznamující k tomu patřičné důvody. I v tomto případě dochází ze strany orgánu péče o dítě nebo Policie ČR k prověření oznámených skutečností v rámci kompetencí těchto orgánů.

Podezření ze sexuálního zneužívání dětí - v tomto případě synů - figuruje i v mediálně velmi známé kauze Evy Michalákové, která se domáhá vrácení dvou chlapců, které jí odebraly norské úřady. Vím, že jste požádala v prosinci i další senátory, aby vytvořili tlak na vedoucí představitele Česka a ti se aktivněji začali angažovat v tom, aby byl případ urychleně vyřešen. Z vlastní dlouholeté praxe ale asi víte, že ne vždy je případ takový, jaký se může jevit na počátku a mnohdy v sobě skrývá velmi těžko odhalitelná tajemství. Nemáte strach, že tlak, včetně toho mediálního, může v krajním případě těm chlapcům nakonec spíš ublížit, poněvadž opravdu mohli být odebráni právem?

Domnívám se, že chlapcům bylo velmi ublíženo odebráním od rodičů, zejména od matky, a jejich sourozeneckým oddělením a předáním do neznámých pěstounských rodin. Za nepřípustné považuji i to, že děti nemají téměř možnost styku s maminkou, otcem, prarodiči, mluvit s nimi česky a být alespoň chvilku v jejich objetí. Nevím, co ještě horšího by mohlo nastat, než je současná tvrdá realita odebrání dvou českých chlapců od jejich matky, která se ničím neprovinila.  

Viděla jste se někdy osobně s paní Michalákovou? Neměla jste třeba možnost jako senátorka a ředitelka Nadace Naše dítě třeba i nahlédnout do toho, co veřejnosti i z důvodu ochrany soukromí nezletilých dětí zůstává skryto?

S paní Michalákovou jsem se neviděla, pouze jsme v příležitostném mailovém kontaktu. Informací o celém případu je dost. Paní Michaláková je otevřená v poskytování informací. Její otevřené rozhovory byly publikovány i v českých sdělovacích prostředcích, přes obavu z reakce dohlížející norské sociálky. Na druhé straně cítím nedostatek strategických informací od norské sociálky, která se stále chová velmi nečitelně, což je pro matku dětí a celou širší rodinu velmi stresující.

V souvislosti s paní Michalákovou se samozřejmě objevuje celá řada názorů. Jeden z těch hodně kontroverzních vyslovil před několika dny psycholog Jeroným Klimeš. Ten se ve své praxi také setkává s dětmi a rodiči, kteří řeší krizové chvíle - ví i to, co to pro děti a jejich psychiku znamená. Například pro ParlamentníListy.cz uvedl, že matka by z lásky k těm synům už měla ustoupit a nesnažit se je znovu vytrhávat z prostředí, v kterém žijí, pokud jsou tam spokojeni. A nechat je dospět, i když to je pro ni bolestné, ona je ale dospělá. Jak se vy díváte na takovýto názor?

Ptám se, zda máme právo hodnotit chování matky dětí, která je v krizové situaci a pod velkým tlakem norských orgánů a sdělovacích prostředků.

O tom, jak se dětem vede, má pouze zprostředkovanou a velmi stručnou informaci. Nevidím důvod, proč by se měla paní Michaláková vzdávat svých dětí? Velkým ústupkem z její strany je již předběžný souhlas, aby děti po plánovaném návratu do ČR žily v rodině sestry paní Michalákové.

Asi o tom máte přehled, minimálně částečně. Kolik dětí ročně se k nám do ČR po nějakých sporech (únosech druhým rodičem atd.) ocitá v cizině? A jaká je úspěšnost toho, že se do ČR opět vrátí?

Statistiky, týkající se ohrožených dětí, jsou v naší zemi velmi slabým místem. Navíc je často obtížné zjistit, kdo je za příslušnou statistiku zodpovědný, pokud je vůbec údaj, na který se ptáte, sledován. Tvrdé spory o děti a zejména mezinárodní spory o děti jsou jednou z nejobtížnějších kapitol ochrany dětí. Navíc se většinou jedná o psychické týrání dětí, které se stávají předmětem nevyřízených rodičovských sporů a děti psychicky poškozují.

Před časem se vedla diskuse, právě již ovlivněná kauzou rodiny Michalákových, proč v ČR stále nefunguje dětský ombudsman. Zjišťovala jste důvody? A myslíte, že by byl v tomto případě užitečný, že by měl například nějaké větší pravomoci než všichni, co se dosud snaží?

O dětském ombudsmanovi se vede již mnoho let nekonečná diskuze. Jsem jednoznačně pro zřízení této pozice, ale za podmínky, že osobnost ombudsmana bude pečlivě vybraná, bude mít potřebné vzdělání, zkušenosti, odvahu a kompetence k řešení bolavých případů týkajících se ohrožených dětí.

Pomalé tempo řešení otázky dětského ombudsmana v ČR zcela koresponduje s laxním přístupem kompetentních činitelů k otázkám ochrany dětí a respektování Úmluvy o právech dítěte.

Paní Michaláková, pořiďte si nové děti, radí renomovaný psycholog Klimeš

Jeroným Klimeš je psychologem, který se netají svými ne každému líbivými názory, jež ale vycházejí z dlouholetých zkušeností a praxe. Podobně tomu tak je i v jeho pohledu na kauzu Evy Michalákové a jejích synů, kteří jsou umístěni v náhradních rodinách v Norsku.

Kauza synů Evy Michalákové, kteří jsou v Norsku v náhradních rodinách, je živým tématem na sociálních sítích, v článcích i debatách mezi Čechy. I když většina má jasno, že jde o obrovskou křivdu spáchanou na Češce a jejích dětech, nikdo příliš neřeší, že se v článcích i diskuzích stále jen argumentuje jednou stranou pohledu – toho, který je předkládán právě matkou obou synů.

I proto se ParlamentníListy.cz zajímaly u odborníka, jak na věc pohlížet. Jeroným Klimeš je nejenom klinický psycholog, ale také muž, který pomáhá řešit vztahy mezi rozkmotřenými partnery, co se hádají o děti, o styk s dětmi i o svěření dětí do péče. V praxi tak má možnost téměř denně vidět, jak složité může být posouzení toho, kde je pravdy víc a co a kde je pro dítě lépe.

Proč nezbavila matka dosud mlčenlivosti norské úřady, podivuje se Klimeš

„Víte, mně je divné hlavně to, že se tady denně dozvídáme nějaké informace o tom, co se paní Michalákové stalo. Ale jen z její strany. Já osobně si kladu otázku, proč nepovolila norským úřadům, aby byly zbaveny mlčenlivosti v tom jejich případě – a aby mohly uvést i jejich verzi toho, proč jí byli synové odebráni. Možná bychom se pak divili. Je to zvláštní,“ řekl ParlamentnímListům.cz Klimeš.

I v dalších svých pohledech na věc – pro mnohé jistě kontroverzních - se pouští Jeroným Klimeš na tenký led a možná riskuje smršť nenávisti. Přesto je třeba i vzhledem k mnohaletým zkušenostem brát jeho slova také v potaz - i když nezní tak, že by z nich byl cítit happyend, po kterém mnozí i jen z médií zasvěcení touží.

Soudíme se o děti, ale jde nám většinou jen o sebe - ne o ně

„Víte, my se pořád soudíme o děti, ale o děti nám často ani nejde. Tedy o to, abychom pro ty děti chtěli opravdu jen to nejlepší. A ani v tomto případě si neuvědomujeme, že nebojujeme o matku, ale o dobro pro ty děti. Pokud se budeme zasazovat teď znovu – po zhruba třech letech – o to, aby byli ti chlapci vráceni k matce, děláme to, že jim již podruhé chceme vzít rodinu. Oni si jistě již vytvořili vazby na novou mámu, tátu nebo jak jim říkají. Dá se předpokládat, že tam je zvyk, citová závislost. A teď je zase chceme vytrhnout? Myslíte, že to těm dětem prospěje? Naopak. To by měla mít i ta matka na vědomí,“ pokračoval dál psycholog Klimeš. Jak dodal, je důležité přemýšlet, kdo je vlastně nyní psychicky pro ty děti rodičem.

„Nechci hodnotit matku. Nevím, i vzhledem k tomu, že informace z těch norských úřadů nejsou, kvůli tomu, že nemohou stále i přes humbuk, který tu nyní je, mluvit. Ale přimlouvám se za to: Nedělejte těm dětem další rošádu jen proto, abyste dosáhli nějakého svého vítězství. Bylo by to na úkor jich. Pokud vám na nich záleží, nechte je v rodině, ve které nyní jsou. Až budou dospělé, určitě to ocení. Paní Michaláková by po třech letech, co je bez chlapců, měla spíš přemýšlet o tom, že by porodila další děti – ty by jí určitě její rány z velké části zacelily. Jak jsem řekl na začátku: Místo, abychom se o děti pořád dokola soudili, jak to vidím ve své praxi, měli bychom rodit nové a těm původním nekomplikovat život,“ uzavřel Jeroným Klimeš své vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Kdo víc miluje, je ochotný se dítěte raději vzdát, než aby mu dovolil ublížit

Je pravdou, že tento psycholog, který je zároveň katolíkem, již před časem při rozhovoru pro ParlamentníListy.cz dal i v souvislosti se svojí praxí jeden příklad z Bible. Jeho volně převyprávěná pointa vychází z toho, kdy se (ve Starém zákonu) dostavily před krále Šalamouna dvě znesvářené ženy a prosily ho, aby je rozsoudil. Jádrem sporu bylo dítě – o kterém obě tvrdily, že je jejich a mají na ně právo. „Král Šalamoun byl velmi chytrým panovníkem, a tak nařídil, aby bylo dítě rozpůleno a každá žena si vzala jednu jeho půlku – aby to bylo spravedlivé. Ta žena, která s pláčem od svého požadavku na dítě ustoupila (protože ho milovala), pak byla uznána tímto biblickým králem za pravou matku. Tento přístup, i když se zdá krutý, je pro dospělé jistě velmi bolestivý. Pokud chtějí ale dobro pro své děti, měli by být ochotni na něj přistoupit. Bohužel v dnešní době to je pro mnohé naprosto nepřípustné. A tak se raději léta hádají, zatímco tomu dítěti rozhodně neprospívají. Naopak,“ zakončil ještě Jeroným Klimeš.

Oč vlastně jde v celé kauze?

Případ bratrů Denise a Davida Michalákových, kteří již čtvrtým rokem vyrůstají navzdory úsilí jejich matky v norských pěstounských rodinách, se stal součástí české politiky a diplomacie.

Boj o ně vede jejich matka Eva Michaláková, jež do Norska přijela v roce 2003. Celá kauza začala v březnu 2011. V té době se obrátili pracovníci norské mateřské školy, kam tehdy pětiletý a dvouletý chlapec chodili, na místní odbor sociálně-právní ochrany dětí.

Školka sociálce popsala některé projevy chlapců s tím, že má podezření na jejich bití a sexuální zneužívání. Úřady se poté rozhodly děti po měsíci a půl od oznámení rodině odebrat a umístit je do pěstounské rodiny s tím, že existuje důvodné podezření, že děti byly vystaveny psychickému a fyzickému násilí.

V květnu 2011 následovala dvě trestní oznámení, která začala prověřovat policie. Obě byla v roce 2013 odložena, aniž by policisté někoho obvinili. Přesto se děti k rodičům dodnes nevrátily. Norské úřady zpočátku umožnily Michalákové děti navštěvovat každý týden. Poté je ale rozdělily do dvou pěstounských rodin a postupně styk matky s dětmi omezovaly s tím, že má na syny negativní vliv.

Eva Michaláková své syny viděla tedy naposledy v březnu 2014.

Proč byly děti odebrány?

Premiér Bohuslav Sobotka po setkání s norskou velvyslankyní Siri Sletner krátce zmínil, že norské úřady jsou přesvědčeny, že matka dětí není schopná se o ně postarat.

Intimní detaily z obvinění a osobního života nechtějí Michaláková, její právníci a ani média uvádět. Slova chlapců ale měla vést k tomu, že norské úřady, které děti chrání, nabyly dojmu, že rodina nefungovala, rodiče na děti křičeli, nadávali jim, bili je a otec je v noci budil.

Situace se pro rodiče zhoršila v srpnu 2011, kdy tehdejší pěstounka uvedla, že se jí starší syn Michalákových svěřil s detaily, které ji vedou k podezření, že byl sexuálně zneužíván, a to i ze strany matky.

Evě Michalákové pomáhá nyní kromě její české rodiny také poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09), která se účastnila například i lednového jednání s Barnevernetem jako její doprovod. O kauzu se aktivně zajímají také europoslanci Petr Mach (Svobodní) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Michaláková má také v Česku právníky Pavla Hasenkopfa a Doru Bokovu, která podávala stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Právní zastoupení má i v Norsku.

Do případu je zapojen Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, české Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo práce a sociálních věcí či premiér Sobotka. Na kauzu se dotazovali také šéfové obou parlamentních komor či ombudsmanka. K případu se vyjádřil i prezident Miloš Zeman.

Na norské straně je mapování obtížnější. Zástupci Česka jednají s velvyslankyní Norska v ČR Siri Sletner, ale i politickými představiteli země. Kauza spadá pod norský úřad Barnevernet, Krajskou komisi pro sociálně-právní ochranu dětí a také soudy. (Barnevernet je norský úřad pro ochranu dětí. Je jedním z několika typů institucí, které tvoří základnu sociálně-právní ochrany dětí v Norsku. Tou se v této zemi zabývá téměř 4 300 pracovníků, kteří například v roce 2013 řešili případy spojené s 53 tisíci dětmi, z nichž devět tisíc skončilo v péči pěstounů. Výdaje státu na tuto činnost ročně tvoří v přepočtu 30 miliard korun.)

Alena Hechtová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace