Legenda české žurnalistiky spadla s rachotem z piedestalu! Sice nemá na triku „gentlemana Hitlera“, zato se z něj vyklubal dost hustý antisemita

Foto: Archiv

Popisek: Hrob Ferdinanda Peroutky, který zemřel v emigraci, je od roku 1991 na Vyšehradě.

Hradní superdebilita nebo požadavky na prezidentovu omluvu. Nejen to se strhlo po výroku Miloše Zemana o selhávání intelektuálních elit, kdy prezident za příklad uvedl některé články slavného novináře Ferdinanda Peroutky. Nyní však začaly po sociálních sítích kolovat jeho články, kde se například mluví o loajalitě k Německu nebo o tom, že Němci pěstují národní filozofii. Text o nacistické říši vznikl v prosinci 1938. Také o židech, které psal s malým ž, si zjevně nic dobrého nemyslel. Pro řadu intelektuálů, kteří jméno Peroutka postavili na piedestal a mlátí s ním pravidelně současné novináře přes ústa, to musí být značné rozčarování…

Ferdinand Peroutka. Kolem jména tohoto známého českého novináře se v posledních dnech točí část veřejné debaty, která je mnohdy silně protkána emocemi. Prezident Miloš Zeman totiž ve svém projevu na konferenci o holocaustu mluvil o selhání intelektuálů a jako jeden z příkladů použil Ferdinanda Peroutku, který podle Zemanovy citace v pomnichovské době chválil hitlerovské Německo.

Prezident Zeman v proslovu hovořil o tom, že v jisté době se také svět Hitlera neobával a nepovažoval za nutné proti němu zakročit. Stejně tak jako dnes v případě Islámského státu. Podle Miloše Zemana nám dnes hrozí superholocaust, při kterém mohou zahynout i stovky milionů lidí.

V té souvislosti hlava státu hovořila o selhání intelektuálních elit a uvedla několik příkladů, mezi nimi právě Peroutku. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem 'Hitler je gentleman'. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky',“ citoval Miloš Zeman v projevu na konferenci Let My People Live!.

Hradní superdebilita?

Netrvalo dlouho a ozvali se příznivci Ferdinanda Peroutky s tím, že slavný novinář nikdy nic takového nenapsal, prezident republiky si to vymyslel a měl by se omluvit. Za strany komentátorů zaznívala ostrá slova. Novinář a historik Petr Zídek v LN dokonce použil termín „hradní superdebilita“.

Nyní se však ukazuje, že nic nemusí být tak jednoznačné. Po sociálních sítích začala kolovat část ofoceného článku Ferdinanda Peroutky z časopisu Přítomnost z prosince 1938, tedy po zabrání československého pohraničí. Z útržků článku například vyplývá Peroutkovo ubezpečení Němcům, že po zabrání Sudet jim od nás nehrozí žádné nebezpečí a že budeme loajální.

„Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti,“ psal tehdy Peroutka.

Dále pak například novinář Ferdinand Peroutka mluvil o tom, že nacistické Německo nyní pěstuje svoji údajnou národní filozofii. „V loajálním styku s Německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filozofii, jistě uznají, že hodláme přitom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti,“ stálo v Peroutkově článku ´Nový poměr k Německu´.

Co přesně napsal Ferdinand Peroutka v článku Nový poměr k Německu v prosinci 1938:

Také Německo nechť vezme na vědomost, že se pokládáme za odzbrojené proti němu. Nebude žádného českého spiknutí. Český národ bude v sousedství zesílivšího Německa bojovat o sebe tak, jako o sebe bojoval po celé devatenácté století v Rakousku: prací a knihou. Kdyby někdo v Německu nyní, když jsme pozbyli svých spojenců i svých přirozených ochranných hranic, a když ze všech stran by mohlo německé vojsko volně proudit do Čech, ještě předstíral, že se Německo cítí námi ohroženo, nepočínal by si upřímně. Nejsme na to dost silní, abychom mohli ohrozit; a nejsme dost pošetilí, abychom tak chtěli učinit a nést důsledky toho. Zachováme slib loajality k Německu právě tak, jako jsme chtěli zachovat své spojenecké smlouvy. Po stránce věrnosti danému slovu nejsou s námi špatné zkušenosti.

Ať nás cokoliv od Němců dělí, jedna věc nás s nimi spojuje: byli jsme, oni a my, v září jediní dva národové, kteří byli ochotni pro svou věc bojovat. U národa s morálkou tak bojovnou, jako mají Němci, to není bez významu. Zasloužíme snad v jejich očích všeho, ale ne opovržení. Myslím, že to bylo také vidět na styku mezi postupující německou armádou a naší ustupující.

V loajálním styku s německou říší chceme pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal. Němci, kteří zejména nyní pěstují národní filosofii, jistě uznají, že hodláme při tom zachovat svou svébytnost a že i v nové situaci učiníme vše, abychom se neproměnili v národ bezcharakterních jedinců. Proto je možno i radno nové vztahy k Německu hned od počátku založit na upřímnosti.

Češi jsou, podle Peroutky, ve svém antisemitismu tišší než Němci

Příznivci Miloše Zemana neustávají ve snaze očistit prezidenta od nálepky lháře za to, že citoval dosud nenalezený článek novináře Ferdinanda Peroutky, a na sociálních sítích vytrvale šíří Peroutkův text z února 1939, v němž autor vyjadřuje mimo jiné pochopení pro německý antisemitismus. ParlamentníListy.cz přinesly znění tohoto textu i s odkazem na oficiální webový archiv časopisu Přítomnost. Článek sice neomlouvá pravděpodobný přešlap hlavy státu, nicméně podle mínění prezidentových příznivců dokazuje, že Peroutka nebyl zcela prost nechuti k Židům, což je dle jejich názoru nutné opakovat.

Článek týdeníku Přítomnost z 22. února 1939 s titulkem Češi, Němci a židé, pod nímž je Peroutka podepsán, začíná reakcí na dopis německého studenta, který napsal: „My jsme to nebyli, kteří zhanobili naše staré svaté ideály, kteří kazili naši hezkou řeč, kteří dokonce našemu národu brali chléb. To vše dělalo židovství.“ 

Rozdílná zkušenost Němců a Čechů s Židy

„Jestliže průměrný Čech mluví s průměrným Němcem, vždy jest mezi nimi rozdíl v tónu. Němec – stokrát jsem to slyšel – mluví s nezkrotným hněvem. Čech, i když se sám třeba hlásí k antisemitismu, mluví o tom tišeji, klidněji,“ reagoval v úvodu autor textu. 

Každý organismus brání se otravě cizí látkou

Důvod podle něj spočívá v rozdílné zkušenosti s židovským elementem. „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu,“ stojí dále v článku Peroutky.

Židovských spisovatelů a žurnalistů podle něj bylo v Německu příliš mnoho na to, aby se asimilovali. „Spíše tam žili v přesile, a posilujíce se navzájem, zachovali si své zvláštnosti,“ doplnil Peroutka. U nás tomu prý bylo jinak. „Na sto německých židovských literátů nebo novinářů přicházel u nás sotva jeden český židovský. Německé divadlo a film byly v určité době na všech předních místech ovládány lidmi židovského původu. My měli jediného židovského herce. Proto u nás nebylo pravé půdy pro vznik kulturního antisemitismu. Na to byla účast židů na naší kultuře příliš nepatrná, všechna jejich činnost nemohla zastřít nebo zmásti naše základní české rysy,“ pokračoval autor. 

Nemám talent k antisemitismu, ale...

Poté se přiznal, že nemá talent k antisemitismu. „Ale při pohledu na bývalou německou literaturu několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout pokušení kulturního antisemitismu, kdyby, podobně jako tam, málo asimilovaní židé se zmocnili ducha naší literatury a našich novin a kdyby svými způsoby a svým myšlením zastírali naše způsoby vlastní a přehlušovali ráz myšlení našeho,“ uvedl s tím, že poměry u nás však nekazí Židé, nýbrž večerníky, a že když někdy myslíme špatně, jsou to ryze české a árijské chyby.

Čeští Židé nemohli mít vliv na naše osudy, bylo jich málo

Českých Židů tedy podle Peroutky u nás bylo tak málo, že nemohli mít vliv na naše osudy. „Můžeme vzíti za pravidlo, že každý, málo asimilovanými židovskými živly přesycený národ projevuje dříve nebo později sklon k antisemitismu; myslím, že nakonec se židé nedočkají ničeho dobrého ani v Americe, kam nyní houfně směřují; toto hromadné přistěhovalectví je schopno porušit starou rovnováhu v této zemi, a tuším, že socha Svobody v novoyorském přístavu se dosti brzy začne mračit. Myslím, že jednou bude poměr k židům přezkoumáván se značným lomozem i v Rusku, kde procento židů na vedoucích místech je nadměrné,“ napsal také Peroutka v únoru 1939.

Následně uznal, že čeští Židé po staletí žili na českém venkově a stali se tak přirozeně Čechy. Vzpomněl si i na Rakousko. "Tento stát byl několik let ovládán dvěma židy, o nichž jest holá pravda, že zbohatli na neštěstí a bídě jiných: Byli to Bosel a Castiglioni. Jejich fantastické majetky povstaly z inflace, která rozdrtila ostatní obyvatelstvo," píše s tím, že poté se ještě z Maďarska přistěhoval do Vídně třetí žid, jménem Békessy, který podle něj svou hnusnou a vyděračskou žurnalistikou ovládl zbytek. „Je těžko chtít zasednout za soudní stolici nad lidem, který to snášel s hněvem. Kdybychom my byli prožili něco podobného, patrně i my bychom cítili v židovské otázce ohnivěji,“ domníval se.

Sdružení Ferdinanda Peroutky protestuje

Celou nynější debatu o Ferdinandu Peroutkovi odstartoval, jak stojí výše, výrok prezidenta Zemana, který ve svém projevu na pražském fóru k holokaustu hovořil i o selhání intelektuálů v krizové situaci, jakým byl nástup nacismu, a o jejich fascinaci nacismem. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem 'Hitler je gentleman'. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky'," pronesl Zeman.

Sdružení Ferdinanda Peroutky však upozornilo, že žádný takový Peroutkův článek nelze dohledat a že autorem článku s citací o andělech a vlcích je Jan Stránský, který ho napsal pod pseudonymem Petr Bílý, což potvrdil i Stránského syn Martin Jan Stránský, který revue Přítomnost v současnosti vydává. Novinář a historik Petr Zídek v Lidových novinách dokonce použil termín „hradní superdebilita“. Následovaly výzvy k Zemanově omluvě. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček ale omluvu vyloučil a zopakoval, že Zeman na konferenci upozornil na „krátkodobé selhání" Peroutky před druhou světovou válkou, což je podle něj „neoddiskutovatelná věc". Doložil to odkazem právě na článek z 22. února 1939, či studií v časopise Dějiny a současnost. 

Ferdinand Peroutka byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky. V dubnu 1939 pod jeho jménem vyšel v Přítomnosti článek Dynamický život k 50. narozeninám Adolfa Hitlera, kde autor uznal jeho moc, zároveň však razantně odmítl, že by Češi měli s Hitlerem jít. Podle Peroutkova vyjádření byl tento článek hlavním důvodem jeho pozdějšího uvěznění v koncentračním táboře.

Zeman občas něco poplete, ale v podstatě má pravdu, píše šéfredaktor Britských listů

Na obranu prezidenta, který se opět dostal pod palbu, když ve svém projevu k výročí osvobození Osvětimi zmínil fascinaci intelektuálů nacismem a jako příklad uvedl texty slavného novináře Ferdinanda Peroutky, vyjadřující uznání Hiterovi, se postavil i Jan Čulík, šéfredaktor serveru Britské listy. Podle mnohých se jednalo o hanobení slavného novináře, který téměř celou válku strávil v koncentračním táboře. Jan Čulík ale nyní dělá v jeho fascinaci nacismem jasno.

Čulík připouští, že Zeman chybně přiřkl Peroutkovi text, který napsal do Lidových novin jeho kolega Jan Stránský. Pokud však jde o Ferdinanda Peroutku, upozorňuje Čulík, že zcela bez poskvrny obdobím druhé republiky neprošel, a prezident měl v podstatě pravdu.

Peroutkův kulturní antisemitismus

Čulík odkazuje na Peroutkův text „Židé, Češi a Němci“, datovaný 22. února 1939, tedy z období tzv. „druhé republiky“ mezi Mnichovskou konferencí a obsazením zbytku země. V době, kdy už se k Peroutkovi musely dostat informace o koncentračních táborech, o židovském národě psal, jak už jsme uvedli nahoře: „Musím učinit jedno přiznání: nemám žádného talentu k antisemitismu, ale při pohledu na bývalou německou literaturu několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout pokušení kulturního antisemitismu.“

Článek podle Čulíka nepochybně je antisemitsky zaměřen a i v kontextu tehdejší doby velmi kontroverzní. Prezident Zeman tedy při jeho hodnocení měl svým způsobem pravdu. Byť samozřejmě toto specifické období českých a slovenských dějin bylo k židovské menšině celkově nepřející, čehož vrcholem bylo, když si československá vláda stěžovala do Londýna, aby Británie z pozice záštity Československa, ke které se zavázala v Mnichově, vysvětlila Německu, aby do Česko-Slovenska neposílalo „židy, které nechceme“.

„Miloš Zeman si věci občas opravdu poplete, ale v tomto případě měl zjevně, navzdory svým nepřesnostem, v podstatě pravdu,“ uzavírá Čulík. Pokud prý někdo tvrdí opak, je to prý nejspíš jen proto, že chce z prezidenta za každou cenu udělat blbce.

Vnučka Ferdinanda Peroutky sdělila, co si myslí o Miloši Zemanovi

Hitler je gentleman a Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky. Takové citace přiřkl prezident Miloš Zeman novináři Ferdinandu Peroutkovi. Dokazoval jimi selhání intelektuálů v krizové situaci. Proti tomu se vzbouřilo Sdružení Ferdinanda Peroutky, napsalo prezidentovi otevřený dopis, v němž dokazuje, že novinář a celoživotní odpůrce totalit všeho druhu nic takového nenapsal. Peroutkova vnučka, manželka bývalého pražského primátora Jana Kasla a členka zmíněného sdružení Terezie Kaslová ParlamentnímListům.cz sdělila, co si o tom všem myslí.

„Projev jsem nesledovala, dozvěděla jsem se o něm až z článku pana Zídka v Lidových novinách. Byla jsem ohromena nehorázností onoho vyjádření. A jsem zaskočena i nyní, když mluvčí prezidenta odvádí pozornost od podstaty diskuse a není schopen seriózně reagovat,“ řekla Terezie Kaslová. A dodala: „Prezident chtěl poukázat na selhání intelektuálů v krizových situacích, ale vybral si velmi špatný příklad. A ten podložil lživými tvrzeními. Naprosto tomu nerozumím.“

Petr Kupka

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová