Hřebejk a spol., kdo dostal nejvíc? Podívejte se, jak filmaři dolují desítky milionů z Fondu kinematografie. A co Renč, kterého nejvíce poplivali?

Foto: BontonFilm

Popisek: Režisér Jan Hřebejk

Kauza kolem Fondu kinematografie, který rozděluje finanční podporu na výrobu českých filmů a dokumentů, eskaluje, byť zatím jen nenápadně. Pod povrchem to ale vře… ParlamentníListy.cz se pokusily situaci poodkrýt. Celé to začalo ještě na podzim, kdy Filip Renč, režisér oceněný prezidentem, dostal peníze na svůj film o Lídě Baarové…

Fond kinematografie ročně rozdělí na podporu výroby filmů a dokumentů 120 milionů korun. V rámci České republiky jde o významnou a často jedinou podporu, kterou mohou tvůrci na své projekty získat. Důležitá je často i menší finanční částka, která ale otvírá dveře k možnosti žádat o peníze na projekty v programech, které podporuje EU. Jde o důležitý signál, že domácí Fond považuje projekt za dobrý. Ač Fond podpořil malou sumou, úměrně svým možnostem, jde přesto o signál do zahraničí.

Filip Renč sice dostal patnáct milionů, ale to nejhorší ještě nevíte

Při zasedání Rady fondu kinematografie dne 25. - 27. listopadu letošního roku na podporu výroby filmů bylo po hlasování  Rady  šest nejvýše obodovaných projektů v rozmezí mezi 70 a 75ti body. (Maximum je 100 bodů.) Ve výzvě bylo na podporu výroby vyčleněno 25 milionů. O podporu požádalo celkem 31 subjektů a žádaly celkem o 241 milionů. Nad 60 bodů, což je hranice určená Statutem, která umožňuje finančně podpořit projekt, se dostalo 14 filmů. Vzhledem k finančním možnostem a dlouhodobé koncepci Rady podporovat méně projektů vyššími částkami, a především na základě dohody radních před bodováním, byly podpořeny tři nejvýše bodované filmy.

Finanční podporu získaly tyto tři snímky, přičemž zejména ten první vzbudil velké a bouřlivé diskuse: Lída Baarová v režii Filipa Renče (rozpočet filmu 80 milionů korun, podpora 15 milionů), Když nemůžeš, přidej v režii Jozefa Abrháma mladšího (rozpočet filmu 25 637 500 korun, podpora 4 miliony) a Tenkrát v ráji v režii Miloše Zábranského (rozpočet 47 988 896 korun a přidělená podpora činila 6 milionů).

Ať si pražská kavárna mluví, o čem chce

Filip Renč se po vlně kritiky nechal slyšet, že „ty peníze jsem nedostal já osobně, já z nich neuvidím nic, je to injekce pro start možnosti natočit hezký scénář Ivana Hubače. Nebudu se otravovat idioty, kteří mě nenávidí. Ať si pražská kavárna mluví jak chce, o čem chce. Mně je to jedno. Dělám svoji práci a je mi to jedno."

Pojďme postupně. Po vyhlášení shora uvedených výsledků se v médiích objevily zprávy o zmanipulovaném bodování na zasedání Fondu kinematografie. Ano, toto zasedání bylo podle našich zjištění spojeno s několika incidenty, které v závěru vyústily v dopis filmařské obce ministrovi kultury Hermanovi. Zasedání Fondu bylo hned v počátku rozjitřeno dotazem, zda by se radní Brdečková neměla vyloučit pro podjatost z této výzvy. Důvodem pro tento dotaz bylo, že scenáristou jednoho z projektů této výzvy je její manžel Jiří Dědeček, a tím by Brdečková neměla rozhodovat, jestli projekt spojený s jejím manželem dostane podporu. V takových případech navíc může hrozit negativní ovlivňování konkurenčních projektů.  (Brdečková se skutečně měla vyloučit podle §14 správního řádu o Vyloučení z projednávaní a rozhodování, podle ustanovení §14 odst. 7 zákona o audiovizi a podle  ustanovení článku 3.2.7. Statutu Fondu,  protože jde podle zákona o osobu blízkou, což manžel jistě je.)

K žádnému vyloučení však nedošlo, protože Brdečková řekla, že má s manželem oddělený účet a peníze za práci na projektu už dostal zaplacené, tak podjatá není. V tomto ji podle našich zjištění podpořil i předseda Fondu Petr Vítek, který v následném hlasování dokonce jako jediný hlasoval proti jejímu vyloučení z výzvy. Po třech hodinách nakonec Tereza Brdečková, po opětovném dotazování některých členů Rady, jednání opustila s tím, že by se musela cítit podjatá asi s dalšími 15 projekty v této výzvě, protože žadatelé jsou jejími kamarády, spolupracují s ní, s některými chodila a podobně. Vtipné? Příliš ne, jelikož Fond vyplácí ročně na podporu filmů desítky milionů. Nakonec se tedy Brdečková vyloučila sama. Dále se vyloučila pro podjatost dramaturgyně později podpořeného projektu Tenkrát v Ráji radní Zuzana Kopečková.

Co dál?

Na Radě Fondu zůstalo deset radních. Všichni bodovali podle svého názoru. Každý člen Rady přidělí v jednotlivých kategoriích každé žádosti své bodové hodnocení. Ta se poté sečtou, zprůměrují a vznikne celkové pořadí projektů podle bodování všech zúčastněných radních. Radní rovněž mohou přihlížet k expertním posudkům, ale jde především o svébytný názor radního na daný projekt. Již opakovaně, na několika zasedáních Rady, se někteří radní podivovali nad tím, že neexistuje možnost zpětné kontroly součtu bodování. Poté, co prý bylo vysvětleno, že to vlastně nejde, dotázal se jeden z radních, zda by se mohl zúčastnit procesu sčítání bodů do celkové tabulky. Předseda  Vítek řekl, že to možné není. Následovalo hlasování radních s výsledkem, že se radní může zúčastnit procesu sčítání bodů, ale nesmí nahlížet do tabulek jednotlivých radních. V 17:30 Rada skončila a radní, který chtěl být účasten sčítání, měl přijít, k jeho překvapení, za 2,5 hodiny do kina Světozor. Když dorazil na místo, začalo se na chodbě kina sčítat. Účastni byli jen předseda Rady a tajemnice Fondu, kteří přinesli orazítkované bodovací archy jednotlivých radních. Měli i počítač s načtenými archy a razítko Fondu. Ukázalo se, že předseda Rady a pracovnice Fondu byli v minulosti jediní, kdo počítali body a nikdo další nad tím neměl kontrolu.

Druhý den po oznámení výsledků bodování došlo k naprosto nepochopitelnému chování některých členů Rady. Před rozhodováním o projektu má každý z radních možnost se vyjádřit k projektu, což většina radních využila a má i možnost se hlasování a bodování neúčastnit, což nikdo nevyužil. Všichni bodovali, bodovali v souladu se zákonem, bodovali podle svých názorů na projekt, bodovali jako součást Rady. Kolektivního orgánu, který byl vytvořen právě kvůli tomu, aby mohl být dodržen princip demokratického hlasování. To je důvod, proč Rada funguje a je sestavena. Na základě bodování svébytných odborníků tak vznikne pořadí projektů. Tentokrát se ale radní Voráč, Kalista, Vítek, Dvořáková a Soják poté, co obodovali všechny přihlášené projekty, od svého bodování distancovali, přestože hlasování a bodování proběhlo naprosto regulérně a v souladu se zákonem. Nesouhlasili s výsledkem bodování. Je to jako by se zúčastnili parlamentních voleb, hlasovali, a když hlasování nevyšlo podle jejich představ a vyhrála jimi nepodporovaná strana, řekli by, že všichni ostatní voliči jsou nekompetentní, hloupí, nerozumí tomu a nastolili by si diktaturu.

Nepochopitelné chování části radních

Tito radní se začali chovat, jako by se bodování nezúčastnili, ale oni jsou součástí Rady, oni neprezentují sami sebe, ale Radu. Výsledek demokratického hlasování Rady je regulérní výsledek. Není možné se od něj poté, kdy boduji a nevyužiji své právo neúčastnit se rozhodování o projektech distancovat jen proto, že se mi nelíbí, jak dopadlo. Vzniká proto dojem, že hlasování mělo dopadnout jinak, jen jediným způsobem, který představuje názor určité skupiny radních.

„Jako by tato skupina vnímala hlasování jako pouhé potvrzení svého názoru a svého pořadí projektů a nikoli jako proces, ve kterém se kvalita projektu teprve ukáže. Nedopadne-li hlasování podle jejich představ, začnou se chovat tak, že oni jsou ti kvalitnější, kompetentnější a jiní jsou ti nekompetentní. Nelze přeci říci, že se někomu výsledek bodování nelíbí, že měl vyhrát někdo jiný. Ano, mohou se distancovat od výsledku, respektive tento výsledek napadnout v případě, že by došlo k porušení zákona, ale nic takového se nestalo. Každý radní může okomentovat svůj názor, ale nic mu nedává právo hodnotit a nepřijmout kolektivní rozhodnutí celé Rady. Pokud někteří radní mají dojem, že jejich osobní názor je nad názorem a výsledem bodování a rozhodování celé Rady, protože hlasování nedopadlo podle jejich představ, měli by zvážit své další setrvání v Radě, protože nejsou schopni akceptovat názory druhých, ale nejen akceptovat, ale zejména naplňovat zákonné poslání Rady," uvedl náš zdroj.

K pěti radním se následně přidaly i obě vyloučené radní pro podjatost.  Výsledkem chování těchto radních je poškození dobrého jména Fondu kinematografie a diskreditace některých radních. Tato situace nastoluje zcela legitimní otázku, zda nejde o pozice v nové Radě, která se bude volit na začátku příštího roku a zdali se právě kvůli svým osobním a ekonomickým zájmům někteří z nich nechtějí na svá místa opětně dostat a současně zajistit, aby ti „méně kvalitní, nepohodlní“ členové Rady byli nahrazeni někým jiným.

Co nám k problematice řekl odborník Petr Žantovský?

„Problém je jistě ve jménu Filipa Renče, který je počítán za chráněnce prezidenta Zemana - jenže to není úplně přesné: Renč píárové klipy předtím točil i pro Mirka Topolánka - shodněme se tedy na tom, že je to prostě režimní režisér, který točí pro toho, kdo ho platí. To zaprvé. Vsadil bych se, že kdyby tytéž peníze jako nyní Renč nafasovala třeba Alice Nellis nebo nějaký začínající FAMák, který se hezky usmívá na osazenstvo pražské kavárny, žádný povyk by nevznikl,“ uvedl jako první bod Žantovský. A pokračoval:.

„Problém je ve filmu samotném. Pokud vím, scénář o Baarové přinesl před lety do ČT Ivanu Hubačovi jako šéfdramaturgovi režisér Otakar  Vávra, který se s Baarovou dobře znal a měl na její životní příběh od ní podepsaná práva. Vávra pak vyprávěl, že mu scénář v ČT kdosi odcizil a jeho k natáčení nepustili. Ejhle, nyní Renč točí scénář Ivana Hubače. Mrzí mě, že Vávra už nežije, zajímal by mě jeho názor na ten film, zejména jeho scénář,“ zpochybňuje celou anabázi vzniku filmu Žantovský.

A jako třetí sporný bod uvádí: „Problém je v systému. Státní fond pro kinematografii je instituce, která rozdává peníze podle kritérií, která jsou z podstaty subjektivní. Jako taková je ta instituce nutně živnou půdou pro korupci. Kromě toho nechápu, proč má film svůj fond a divadlo, hudba nebo jiná umění takový tučný fond nemají. Není to správné. Fondový systém, napodobující francouzský systém štědré státní podpory kinematografie, měl velkého propagátora v Pavlu Dostálovi, pamatuji si, že na počátku svého ministrování chystal fondový systém pro mnohé další umělecké žánry, a taky pro regionální a amatérskou kulturu. K tomu nedošlo, protože holt ve filmu se točí nejvíc peněz a filmařští lobbisté jsou nejvíc slyšet (a také mají nejvíc z čeho rozdávat). Film je průmysl a jako s takovým by se s ním mělo zacházet. Investice do filmu by měla být investicí obchodní, odečitatelnou z daní a utrum. Vždy, když se takzvaně rozhoduje podle kvality, se dva neshodnou na ničem. Každý kvalitu (nebo svůj zájem) nachází jinde. Jediná cesta jak podobným trapasům předcházet, spočívá ve zrušení těchto hloupých institucí bez náhrady,“ zakončil Žantovský. ParlamentníListy.cz se poté věnovaly mapování terénu, jak je a byl který režisér a filmař v minulosti u Rady úspěšný…

Pan Strnad chodí na Fond rád

Celá kauza vyústila v otevřený dopis ministru kultury Danielu Hermanovi, který podepsaly profesní organizace, apelující na novou kvalitu radních. Jednou z nich je i APA - Asociace producentů v audiovizi podepsaná jménem svého předsedy představenstva Pavlem Strnadem.

Pavel Strnad měl v inkriminované výzvě své želízko v ohni, film Bába z ledu, žádal o podporu deset milionů, při rozpočtu filmu 28 milionů. Chtěl tedy více než třetinu nákladů. Jenže jeho producentská společnost NEGATIV s.r.o., kterou vlastní společně s Petrem Oukropcem, na peníze nedosáhla.  Pro producenta Strnada to musel být veliký šok, od roku 2007 totiž dostával příspěvky vždy. Pokud bychom podporu rozpočítali, pak jen z Fondu kinematografie mu každý měsíc přibyl na kontě víc než jeden a půl milionu korun.

Celkem totiž na své podnikání od Fondu kinematografie od roku 2007 dostal podporu 133 milionů korun. Není tedy divu, že se Pavel Strnad zlobí a hřímá v mediálních diskusích. Podle něj je nutné, aby ve Fondu seděli opravdu ti správně nominovaní odborníci.  A kdo je vlastně nominovaný právě touto profesní organizací, kterou zajišťuje? Ze stávajících radních je jich pět, všichni se distancovali od výsledků při inkriminovaném zasedání Rady. Nalovili si řadu nominací profesních organizací, což má být údajně hlavní kritérium pro výběr do nové Rady.  Zuzana Kopečková má sedm nominací, Vladimír Soják tři nominace, Petr Vítek hned dvanáct nominací, a deset získal Jiří Voráč. V souvislosti s celou kauzou jsme již odkryli, co se zřejmě za vysokým počtem nominací skrývá. Jde o budoucí složení Rady, kterou bude Poslanecká sněmovna volit v nejbližších dnech.

Viktor Schwarcz a jeho CINEART s dotací 77 milionů

V otevřeném dopise je podepsaná i další profesní organizace Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). I její členové jsou příjemci dotací z Fondu. Velice úspěšný je ve svých žádostech o podporu třeba Viktor Schwarcz, producent, který si z Fondu kinematografie odnesl za posledních několik let 77 milionů korun a k tomu i nějakých 10 milionů v pobídkách.

Pavel Berčík, Ondřej Zima - mladí a úspěšní

Pavlu Berčíkovi je dnes 31 let, ale v době založení společnosti Evolution Films s.r.o. mu bylo 23 let. Jeho společnost se však pořádně rozjíždí po roce 2006, po vstupu tehdy dvaatřicetiletého Ondřeje Zimy. Od té doby načerpali z Fondu kinematografie 52 milionů. Nejúspěšnější byli v roce 2010, to se jim podařilo čerpat 11,5 milionu, v loňském roce to byly dotace ve výši více než 7 milionů korun. Společnost navíc patří ke stálým spolupracovníkům České televize, kde čerpají z veřejných zdrojů další miliony.

Chudí dokumentaristé

Říká se, že dokumentaristé dřou bídu s nouzí. V mnoha případech je to pravda. Natočit dobrý dokument není jednoduché, stojí to hodně sil i peněz. Řada dokumentů by nikdy nevznikla, pokud by jejich tvůrci hleděli na to, kolik energie, svých peněz a sil do svého díla vloží. Ovšem jsou i výjimky. V dokumentaristickém nebi se již delší dobu pohybuje hvězdný tým Remunda, Klusák ze společnosti Hypermarket Film s.r.o.  Podívali jsme se na jejich žádosti od roku 2007. Nevedli si špatně, od Fondu kinematografie získali 11 milionů korun, opět je nutné podotknout, že jde jen o jednu část z veřejné podpory. Další miliony z veřejných peněz do jejich společnosti doputovaly z ČT, různých fondů i Ministerstva kultury. Většina dokumentaristů musí natočit svá díla za velice skromný rozpočet, tahle dvojice má však štěstí, že jejich rozpočty jsou vždy velkolepé. Hodně se navíc angažují i v Jihlavském spolku amatérských filmařů, který získal na své aktivity v posledních letech z Fondu minimálně 18 milionů korun. Dalším producentem, kterému se výroba dokumentů jistě vyplácí, je i Jiří Konečný a jeho ENDORFILM s.r.o. Jako producent získal z Fondu kinematografie za posledních sedm let více než 42 milionů.

Šikovný televizní kreativní producent Čestmír Kopecký

Jestli je někdo opravdový mág na poli získávání veřejných peněz do své společnosti, jejíž název okamžitě evokuje spojení s ČT, pak je to Čestmír Kopecký.  Jeho s.r.o. První veřejnoprávní je opravdová legenda. Putují do ní peníze nejen z Fondu kinematografie, ale i z ČT, kde je zaměstnaný jako kreativní producent. Většina projektů Čestmíra Kopeckého je podpořena z těchto dvou zdrojů. Čestmír Kopecký tak získal jen z Fondu kinematografie od roku 2007 více než 47 milionů korun. Dotace z ČT jsou také v řádu milionů. V loňském roce dostal Čestmír Kopecký na společné projekty s ČT z Fondu kinematografie 13,7 milionu. „Čestmír Kopecký má s Českou televizí uzavřenou smlouvu jako kreativní producent. Přílohou této smlouvy jsou projekty, které České televizi nabídl jako jednatel jménem produkční společnosti První veřejnoprávní ještě před tím, než byl jmenován kreativním producentem České televize. Očekáváme, že tyto projekty budou v režimu spolupráce ČT a První veřejnoprávní dokončeny. Všechny ostatní projekty, které předkládá České televizi jako její kreativní producent, již samozřejmě musí projít standardním procesem výběru a schválením programovou radou," sdělila na přímý dotaz Alžběta Plívová z ČT (jde o někdejší zaměstnankyni Miroslava Kalouska, pozn. red.).

Hřebejk a ti druzí

Filmová a televizní společnost Total HelpArt T.H.A., která spolupracuje například s Janem Hřebejkem, získala během pěti let, kdy žádala o podporu na Fondu kinematografie, 51,9 milionů korun. Od roku 2007 získal podporu z Fondu například i MAUR film s.r.o. Martina Vandase, a to téměř 40 milionů,  Bionaut s.r.o. Vratislava Šlajera 46,8 milionů korun, Fog’n’Desire Films s.r.o. Viktora Tauše od roku 2010 16 milionů plus v pobídkách 7,6 milionů, AXMAN PRODUCTION s.r.o. Ivany a Karly Stojákových  29 milionů, PRODUKCE RADIM PROCHÁZKA s.r.o. společně s oceněným Robertem Sedláčkem dosáhli na 27 milionů nebo nový nominant do Rady fondu, producent Richard Němec, 8,4 milionu korun. 

Ministr Herman a jeho cesta

„Společnost se u nás tak nějak postupně rozdělila na ty, kdo žijí z dotací a na ty, kdo musí pracovat, aby ty dotace zaplatili. Dostat se do prostředí živeného dotacemi je tak velmi lukrativní a stojí za to o to bojovat. Stojí to za to vytvářet klientelistické vazby a sítě,“ řekl náš dobře informovaný zdroj z filmového prostředí.

V české kinematografii je celá situace o to absurdnější, že ti, co dotace většinou nedostávají, plní kasu Fondu kinematografie ze svých divácky úspěšných filmů. Vzhledem k vyšší návštěvnosti jejich filmů se tak prostřednictvím odvodů z každé vstupenky dostane do rozpočtu Fondu kinematografie celkem slušná suma. Za tyhle peníze pak často točí ti, jejichž filmy se v kinech divácky neprosadí. Nyní, kdy se blíží volba nové Rady Fondu kinematografie, se právě zcela evidentně a otevřeně odehrává boj o to, jakým způsobem budou noví radní dál pracovat a na jakých principech bude stát jejich rozhodování o dotacích.  Bude to klientelismus, nebo princip založený na snaze podpořit kulturu nezávisle na konkrétních osobách a jejich vzájemných propojeních.  Ministr Herman měl a má všechny relevantní informace k tomu, aby se střet zájmů, provázanost a klientelismus nestaly hlavním hybatelem věcí na Fondu kinematografie. 

Tomáš A. Nový

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová