Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Černobílé případy odebraných dětí v Česku a Norsku. V mediálních štvanicích uniká to podstatné: Počet zneužívaných a týraných dětí brutálně narůstá

30.01.2015
Černobílé případy odebraných dětí v Česku a Norsku. V mediálních štvanicích uniká to podstatné: Počet zneužívaných a týraných dětí brutálně narůstá

Foto: ČT

Popisek: Eva Michaláková déle než tři roky svádí zatím marný boj s norskými úřady o děti, které jí byly odebrány. Norové sourozence rozdělili a nyní je dokonce chtějí definitivně předat adoptivním rodičům.

I když případ dvou synů, odebraných jejich matce v Norsku, stále neutichá, tento týden jej v médiích válcuje nový, tentokrát český. Je sice chvályhodné, že se tak konečně obrátila pozornost k nám, protože situace v Česku je ještě vážnější než v Norsku, ale obzvláště bulvární tisk tak činí především s cílem vyrobit senzaci. V záplavě jednostranných nebo dokonce hrubě zkreslených článků se však ztrácí mnoho podstatných informací. Například, že počet zneužívaných a týraných dětí u nás brutálně narůstá, nezřídka končí tragicky a naprosté většině dítěti ublíží někdo z rodiny.

V obou aktuálních  kauzách nám některá média nabídla dojemnou story o zoufalých, milujících rodičích, jimž zlé úřady odebraly děti kvůli banálním prohřeškům. Nesnažila se však zjistit všechny informace, aby bylo  čtenářům předloženo co nejvíce objektivních faktů. Výsledkem je povrchní dojem, že k odebrání dětí do ústavní či pěstounské péče stačí  jedno špatné rozhodnutí, či dokonce udání osoby, která k tomu vůbec nemá oprávnění.   A pak následují hysterické reakce čtenářů, kteří mají ihned ve všem jasno, či exhibice politiků, jejichž  kompetence o těchto případech rozhodovat jsou minimální.

Známe jenom jednu pravdu

Naštěstí však díky tiskovému zákonu existují pravidla, jimiž se musí řídit veřejnoprávní média, a tak se například Česká televize snaží získat stanoviska všech stran. V norské kauze přiznala, že zatím známe jenom jednu pravdu, tu matčinu. Zároveň konečně konstatovala, že v Česku je rodičům odebráno nejméně tolik  dětí jako v Norsku. ČT dala prostor všem zúčastněným,  a tak se diváci dozvěděli, že pravda zdaleka není tak černobílá, jak vypadá na první pohled. Podle důvěrných dokumentů  byla hlavním důvodem k  předání dětí do náhradní péče závažná situace v rodině, která nevznikla ze dne na den. Mimo jiné se objevilo podezření, že předmětem násilí v rodině nebyly pouze děti, ale i jejich matka.  Tomu nasvědčuje i fakt, že se otec odmítá k této situaci vyjadřovat a podle svého prohlášení si dokonce přeje, aby jeho synové zůstali u pěstounů a v Norsku. Zatímco  matka děti smí své syny vídat alespoň občas,  on vůbec. Proti tomuto rozhodnutí se neodvolal.

Rozhodly soudy

V záplavě informací v českém tisku, neustále útočících na norský sociální úřad Barnevern, se zcela vytratil fakt, že rozhodující roli při odebrání dětí nesehrál on, ale tři nezávislé soudy. Ty se nakonec shodly na tom že  situace v rodině byla neúnosná, matka se dětem nevěnovala, péče závažným způsobem selhávala a rodiče na dětech páchali fyzické násilí. Zástupce úřadu, který v televizi promluvil, řekl, že při odebírání dětí do náhradní péče existují přísná pravidla a že rozhodující slovo má soud.  To, že soudy měly vážné důvody k odebrání dětí, potvrdil i český Úřad pro mezinárodně - právní ochranu dětí.  Matka rovněž neuspěla s odvoláním u Evropského soudu pro lidská práva, ani ten jí nedal za pravdu. O tom se ale většinou mlčí.

Česká tragédie

Ještě mnohem tragičtější případ se nyní propírá v českých médiích. Odebrání dvou dívek kvůli podezření, že je zneužíval otec, skončilo jeho sebevraždou. Zatímco bulvár atakuje čtenáře palcovými titulky o falešném obvinění z pedofilie,  při nichž jsou zamlčovány důležité okolnosti, seriózní tisk zjistil, že k odebrání dětí také byly jiné, mnohem vážnější důvody, než jaké uvádí matka dcer. Potvrdila to kriminální policie, navíc podezření, týkající se možného zneužívání holčiček vůbec nepodala psycholožka, která je terčem mediálního lynče, ale soudní znalkyně. A je nutné podotknout, že opatrnost úřadů a policie je na místě, neboť případy zneužívaných dětí brutálně narůstají.  Je smutným a krutým faktem, že nejvíce utrpení, včetně smrti, jim způsobují členové vlastní rodiny a nikoliv cizí lidé či pedofilové, jak se veřejnost mylně domnívá. Podle některých údajů, je u nás zneužívané až každé čtvrté dítě a z devadesáti procent tomu dochází v rámci rodiny.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová