Václav Moravec nečekaně sdělil plnému sálu, že má jen jednoho partnera, čímž se prý doznal k homosexualitě. Večer plný překvapení, co vyšlo ještě najevo?

Foto: Ceny české filmové kritiky

Popisek: Václav Moravec moderoval Ceny české filmové kritiky.

Když Václav Moravec oznámil, na sobotním slavnostním ceremoniálu udělování Cen české filmové kritiky, že má za úkol představit partnery, lakonicky konstatoval: „Nevím jak vy, ale já mám jenom jednoho. I když dnešní doba si žádá více partnerů.“ Postaral se tak o první překvapení večera, které Blesk dokonce označil za Moravcův „coming out“, čili otevřené přiznání se k homosexualitě, čehož si prý gay komunita velmi cení… Bylo to ale jen jedno z mnoha překvapení, které hosty čekalo.

Co se přesně stalo?

K Moravcově údajnému přiznání magazín pro gaye LUI (to je ten, co kdysi „sundal“ expremiéra Topolánka) napsal: „Poznamenal jsem si tady heslo: ´Představit partnery´. Nevím jak vy, já mám jen jednoho, ale dnešní doba si žádá partnerů více,“ nechal se k přijemnému šoku publika slyšet Moravec v úvodu svého proslovu, čímž si od celého sálu divadla Archa vysloužil aplaus a salvu smíchu. Vtipnou shodou okolností zůstává fakt, že si inkriminovanou Cenu české filmové krititky odneslo sociální drama Cesta ven, za nímž stojí režisér s příjmením Václav. Že by Moravce inspiroval právě vítězný film, který hlásá důležitost budování otevřené společnosti, k tomu, aby sám vyšel s pravdou ven?" A LUI v článku vysvětluje dále:

Co říká gayradar?

„Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Dlouhá léta se zdálo, že co se týče sexuální orientace, čtyřicetiletý moderátor má komunikační strategii jasnou. Ještě v roce 2011 byl Václav Moravec v otázkách coming outu velmi zdrženlivý - před redakcí magazínu LUI naznačoval, že by kupříkladu spolupráce s festivalem Prague Pride údajně mohla narušit jeho novinářskou objektivitu. Značná část gay komunity Václavu Moravcovi tento přístup zazlívala, jelikož si všichni pomocí gaydaru snadno „spočítali", že nekompromisní pan redaktor nebude patřit k 96% většině. Zamlčování pravdy tak nešťastně živilo stále přežívající dojem, že si profesně úspěšný muž nemůže dovolit říct veřejně: „Jsem gay." Nyní nezbývá než čekat, zda se od proslulé televizní tváře brzy dočkáme i takto explicitního „vyoutování" se, nebo zůstane jen u dvojsmyslných narážek," končí otázkou známý magazín...

Místo kultury OVM?

Zpočátku to totiž vypadalo, že Moravec si spletl úkol a namísto toho, aby moderoval  předávání cen nejlepším českým filmům a tvůrcům, rozjel svoje obvyklé Otázky Václava Moravce. S hosty večera hovořil  na téma pětadvaceti let svobodného českého filmu a když jim kladl dotazy, byl ve svém živlu. Zvládal to lépe než různé „oslí můstky“ mezi udělováním cen v jednotlivých kategoriích. Nechyběla ani publicistická fakta v podání jeho kolegyně Marcely Augustové. Nakonec se ale ukázalo, že to bylo šťastné rozhodnutí. Namísto banálních rozhovorů s těmi, kdo ceny České filmové kritiky udělovali či získali, se diváci dozvěděli mnoho zajímavého o současné české filmové produkci.

Rekordní rok 2014

Například zjistili, že rok 2014 byl z hlediska filmové tvorby rekordní, bylo natočeno více než padesát celovečerních filmů a dokumentů. Tím ovšem rekordy končí, protože pouze osm snímků z těch padesáti v kinech překonalo hranici sta tisíc diváků. V souvislosti s tím je zajímavé ještě jedno číslo, Ceny filmové kritiky uděluje jednapadesát českých kritiků, na každý film tak připadá jeden! Nejplodnějším českým filmovým režisérem posledních pětadvaceti let je Jan Hřebejk, který natočil sedmnáct filmů. K těm nejúspěšnějším zase patří snímky, natočené podle předlohy Michala Viewegha, vzniklo jich celkem devět.

Víc festivalů než filmů

Méně radostná byla bilance svobodného filmového průmyslu. Dřívější systém se rozpadl, tristně dopadla privatizace Filmového studia Barrandov, zanikl legendární Krátký film. Přesto dopadli čeští filmaři lépe než na Slovensku. Co se rozsahu české filmové produkce týče, v zásadě dosahuje průměrného počtu jako jiné evropské země. Od rok 1990 u nás vzniklo 491 filmů. Naopak se velmi dařilo rozvoji různých filmových festivalů. Což je určitý paradox, v Česku se ročně koná víc filmových festivalů a přehlídek, než je zde natočeno filmů. Největší porevoluční  úspěch zaznamenal film Kolja Jana Svěráka, který získal jak Oscara, tak Zlatý glóbus. Něco podobného se už od té doby českým filmařům nepodařilo.

Čtyři ceny pro Cestu ven

V poslední době na sebe upozornil na nejprestižnějším filmovém festivalu v Cannes film  Cesta ven. Po šestnácti letech se podařilo, že český snímek zde alespoň  pronikl do  přehlídky nezávislých filmů. Není ale od věci připomenout, že jeho režisér Petr Václav žije ve Francii, u nás naposledy natočil v roce 2001 film Paralelní světy. A Cesta ven posbírala také nejvíce letošních Cen české filmové kritiky. Jde o příběh mladé romské ženy, která se snaží žít normální život. V sociálním dramatu  o drsné realitě romské komunity, místy působícím jako dokument, hrají romští neherci. Hlavní roli vytvořila Klaudie Dudová, která si také odnesla cenu za nejlepší ženský výkon.  Cenu za mužský herecký výkon získal Martin Finger v černé komedii Krásno. Čeští kritikové si zaslouží potlesk za to, že ocenili nové tváře a ceremoniál v Divadle Archa se tak nestal nudnou přehlídkou notoricky známých tváří, jak tomu u nás většinou bývá.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová