Nový televizní dokument o Havlovi opatrně přiznal jeho milenky, ale tu poslední komplet zazdil. Vznikl další zbytečný pomníček

Foto: ČT

Popisek: Snímek z dokumentu Život podle Václava Havla

Česká televize uvedla na Nový rok premiéru dokumentu režisérky Andrey Sedláčkové Život podle Václava Havla. Potěšitelné je, že ČT zařadila o svátcích filmovou premiéru a ne jen další obehrané reprízy, jak tomu bylo ve většině svátečního vysílacího schématu. Ale dokument sám bohužel téměř nic nového nepřinesl, i když jej ČT prezentuje jako celoživotní příběh velkého Evropana, natočený v koprodukci s francouzsko-německým televizním kanálem Arte.

Někteří  kritici dokonce zdůrazňovali, že je určen spíše pro zahraniční publikum nebo pro školáky. Což by bylo mnohem horší. Pokud by se ve školách vysílal, pak by přispěl k dalšímu zkreslování našich dějin. Dokument je totiž pouze výsledkem subjektivního pohledu jedné režisérky, která většinu času tráví v cizině. A Havla, tak jako většina lidí zvenčí, vidí především jako výjimečného politika, který v zahraničí dosáhl většího respektu než doma. Vůbec se ale nezabývá tím, proč  byli Češi z Havla postupem času stále více zklamáni.  Pouze výjimečně  se  dotkne kontroverzních počinů, které Havlovu politickou kariéru provázely. Ale v tom okamžiku se vnucuje otázka - je to kritika, skrytá mezi řádky nebo spíše pouhá neznalost? Lze vůbec jen tak obejít fakt, že se Havel po roce 1989 dušoval, že mu nejde ani o kapitalismus, ani o vrácení rodinného majetku v restituci, ale poté se obojí stalo skutečností? Nebo nechat bez většího povšimnutí scénu, kdy se Havel příliš urputně obhajuje, že zprivatizovaný rodinný palác Lucerna prodal agentovi STB?  A když kvůli tomu čelil oprávněné kritice, zlost si vylil na „vyčurané Čecháčky“.  Co tím vlastně chtěla autorka říci? Vysmát se oněm Čecháčkům? 

Zazděná milenka

Stejně podivný je i přístup režisérky k jeho soukromí. Aby snad nebyla obviněna z  idealizování jeho života, zařadila i letmou zmínku o některých jeho milenkách. Tu poslední, Irenu Obermannovou, však zcela zazdila, i když tajný vztah s křehkou spisovatelkou zásadním způsobem ovlivnil závěrečné dny jeho života a vyvolal pořádný skandál. Ze svědectví Obermannové je zřejmé, že se k ní Havel zachoval mimořádně zbaběle. Nejenže ženě, která ho velmi milovala, zlomil srdce, ale navíc ji vystavil veřejnému posměchu, když se od ní a její Tajné knihy zcela distancoval.  Zatímco o Obermannové Sedláčková mlčí, neváhá zveřejnit láskyplný vzkaz, který Havel poslal manželce Dagmar. Režisérce ho přitom poskytla sama Havlová. Bohužel tento  moment  evokuje četné trapné okamžiky, odehrávající se kolem smrti Ivety Bartošové. Když  na veřejnost vypluly pochybnosti o jejím manželství, začal její muž před kamerou mávat vyznáním lásky, které mu v den smrti údajně napsala.

Další nepodařený pomníček

Andrea Sedláčková si pochvalovala, že v jejím dokumentu, který je v podstatě jen sestřihem jiných, nedostaly šanci hovořit tzv. mluvící hlavy a  tuto roli plní  pouze ona sama svým komentářem.  Tento, až příliš subjektivní úhel pohledu, je ale jednou z největších chyb filmu.  Výsledkem je tak další nepodařený pomníček, který ničemu neprospěje. Jak zcela jiná je například kniha významného britského  novináře a politologa Jeana Keana „Václav Havel Politická tragédie v šesti  dějstvích“. Ta  čerpá z mnoha faktů a svědectví,  včetně osobních rozhovorů autora s Václavem Havlem. V knize, která samozřejmě vyvolala poprask, se pozorný čtenář o Havlovi dočte (kromě mnoha dosti šokujících informací o jeho soukromí) také to, že byl zdatným politickým manipulátorem a zcela propadl kouzlu své moci. Keane jako jeden z mála zpochybňuje naivní pojetí Václava Havla jako morálního vůdce, podle něj byla morálka pro Havla maskou při mocenských hrách. Mimo  jiné si dokázal obratnými intrikami zajistit dvakrát, že byl zvolen prezidentem, ačkoliv se to  zpočátku jevilo jako zcela nereálné. Ale  John Keane přitom vůbec nezpochybnil, že byl Václav Havel „mužem, který se proslavil jako významný politik a který svět poučil o moci mocných i bezmocných  mnohem více, než většina jeho současníků“.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová