Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tenkrát se zdálo, že je všechno možné, že láska opravdu zvítězí… Spisovatelka, poradkyně, ale i přítelkyně Václava Havla vzpomíná

18.12.2014
Tenkrát se zdálo, že je všechno možné, že láska opravdu zvítězí… Spisovatelka, poradkyně, ale i přítelkyně Václava Havla vzpomíná

Autor: UNDG.cz/Lukáš Ston

Popisek: Eda Kriseová

ROZHOVOR Dnes uplynuly tři roky od smrti Václava Havla… V době, kdy se zdálo, že pravda a láska zvítězí, přišla společně s Václavem Havlem na Hrad a napsala jeho životopis. Spisovatelka Eda Kriseová, která byla Havlovou poradkyní, v rozhovoru vzpomíná na porevoluční dobu, vyjadřuje obavy kvůli přímé volbě prezidenta a také kritizuje díl o Chartě 77 a revoluci ze seriálu ČT České století: „Považuji tyto části za záměrnou parodii na historické události, na které bychom měli být hrdi, pokus vyválet lidi, kteří se chovali statečně a změnili chod dějin, v kuřincích na českém dvorku.“

Jak vzpomínáte na vaši spolupráci s panem prezidentem Václavem Havlem?

Bylo to největší pracovní nasazení, které jsem v životě měla. Na druhé straně to byla, jak říkával kamarád Jiří Křižan, „hvězdná doba našich životů“. Tenkrát se zdálo, že je všechno možné, že láska opravdu zvítězí… A dělali jsme pro to, prezident Havel a my, jeho spolupracovníci, co jsme mohli.

Co tvorba jeho životopisu pro vás znamenala?

To byla vlastně také služba. Přišel s tím nakladatel Neumann, ředitel nakladatelství Rowohlt, které Havla vydávalo už v době, kdy byl doma zakázaný. Potřebovali, aby se všude ve městech i na vesnicích lidé dozvěděli, kdo to je. Václav Havel mne sám žádal, abych napsala jeho životopis. Říkal, že když to bude psát nějaký novinář, bude ho otravovat a on nemá na vzpomínání čas. Opravdu neměl, byl příliš zaujat a zaměstnán přítomností. Radil mi, abych o něm mluvila s našimi společnými přáteli. Opravdu, z jejich výpovědí jsem sestavila skicu našeho tehdejšího prezidenta. Když jsem dělala vysvětlivky k druhému vydání, zjistila jsem s lítostí, že jsou skoro všichni mrtví. Nechtěla jsem životopis psát, věděla jsem, že kdo tam bude, vidí sám sebe jinak a bude se na mne zlobit, to je normální zkušenost spisovatele. Kdo tam nebude, bude naštvaný ještě víc. Ale když už mne nakladatel i Havel přemluvili, chtěla jsem v tom tehdejším postnormalizačním marasmu přiblížit člověka, který myslel vždycky víc na společnost než na sebe a který mluvil pravdu, ručil za svá slova životem a nesl statečně všechny následky. Čtenáři to tenkrát pochopili, mám od nich dodnes stovky dopisů. Po dvaceti čtyřech letech vidím, že v té knížce je euforie, obrovská energie těch prvních porevolučních časů.

Byl k vám Václav Havel hodně kritický, nebo spíš chválil to, co jste napsala? Jak psaní probíhalo?

Podařilo se mi zeptat se na dvě, tři věci. Pak si rukopis přečetl a napsal poznámku, že je to můj portrét jeho. Měla jsem také strašně málo času, brala jsem si každý měsíc v prezidentské kanceláři týden neplaceného volna a odjížděla s počítačem z Prahy. Pracovala jsem tehdy už jako ředitelka odboru stížností a milostí a to byla nejtěžší práce mého života, jak jsem už dříve zmínila.

Vy jste působila také jako Havlova poradkyně. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

My všichni, které v Občanském fóru požádal, jsme šli s Václavem Havlem na Hrad. To se nedalo odmítnout, jemu se tam také nechtělo. Byl to strašidelný hrad, hlídaný šestou správou Ministerstva vnitra se samopaly. My, nás deset, jsme měli jenom karatisty. Zdědili jsme také Husákovu kancelář se všemi úředníky. Byla tam jakási systemizovaná místa poradců, tak jsme se jimi stali, ale stejně jsme nedostávali plat až někdy do března. Pomáhali jsme člověku, který byl nejžádanějším a nejpopulárnějším politikem na světě. A k tomu ještě spisovatelem. Od 1. ledna 1990 se dal do práce. Připravoval s odborníky Ústavu, ekonomickou reformu, vedl nekonečná jednání se slovenskou reprezentací, jednal o odsunu sovětských vojsk. Připravoval opět s odborníky restituce a rehabilitace, staral se o nápravu minulých křivd. Hledal a nalézal nové mezinárodní postavení země, která přestala být sovětským satelitem. Přál si dát tuto zemi do pořádku a za ten úkol cítil velikou zodpovědnost.

S odstupem času, jak vnímáte veřejné mínění o osobnosti Václava Havla? Myslíte, že je jeho přínos hodnocen objektivně a spravedlivě?

Tenhle národ se má nejlíp, jak se kdy měl, a pořád lidé nadávají. Jsme v EU a nestaráme se o to, abychom byli Evropany. Naopak, myslíme si, že je to lepší hezky česky a že bychom to bez Evropy dělali líp. Neuvědomujeme si, že máme vlka za zády, ba několik vlků, nebudu je jmenovat, že Evropa může přežít jen s naší pomocí a ve spolupráci s ostatními zeměmi jako federace nebo konfederace. Malí lidé chtějí Havla zmenšit do své velikosti, byl příliš dobrý a čestný, aby se s ním mohli identifikovat a porozumět tomu, co pro ně udělal. Možná to pochopí, až jim bude hůř.

Jak se díváte na současnou medializaci, která se týká právě prvního českého a posledního československého prezidenta?

Nejvíc mne rozzlobil televizní seriál České století. Totiž viděla jsem jen díl o Chartě 77 a o  revoluci. Považuji tyto části za záměrnou parodii na historické události, na které bychom měli být hrdi, pokus vyválet lidi, kteří se chovali statečně a změnili chod dějin, v kuřincích na českém dvorku. Ty ubohé figurky, které nám čeští herci předvádějí. Po tom, co Češi zhlédli rozhovor Václava Havla s Mariánem Čalfou, si mohou říct: „Tak vidíš, mámo, on to žádný hrdina nebyl, měl to s komunisty domluvené.“

V současné době je často kritizována naše vláda za to, že se odklání od směru zahraniční politiky, který nastavil Václav Havel. Co si o tom myslíte vy?

Myslím si, že obhajoba lidských práv všude na světě byla chloubou naší zahraniční politiky. Teď se nechceme zabývat Ukrajinou ani Tibetem, jde nám o kšefty, které ani nejsou jisté. Je to ostuda.

V souvislosti s debatou o působení prezidenta Miloše Zemana se začíná hovořit o tom, že by na jeho místo měl nastoupit kandidát, který by navazoval na Václava Havla. Padají jména jako Šimon Pánek či Tomáš Halík. Koho očekáváte vy?

Obávám se, že přímá volba je katastrofa, protože tenhle národ nezvolí kněze ani šlechtice. Přitom by to zcela jistě považovali za službu. Nevím o nikom, kdo by byl ochoten vládnout se současnými politickými stranami.

Které politické síly považujete za ty, které následují odkaz Václava Havla? A ze kterých by jistě radost neměl?

Vím, že politické stany jsou v demokratickém státě nutné zlo, i když se většinou chovají jako mafie. Přála bych si, aby co nejvíc rostla a košatila se občanská společnost, aby se lidé konečně cítili jako občané a byli sami za sebe a za tuto zemi zodpovědní.

Daniela Černá

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace