Jiří Lábus a Oldřich Kaiser se pustili do politiků. Vybuchla nálož dynamitu
03.12.2014
Foto: ČT
Popisek: Lábus a Kaiser v Českém století
To, že historie české politiky může být napínavou a užitečnou podívanou, potvrzuje nový cyklus České televize České století v režii režiséra Roberta Sedláčka. Díky sceáristovi Pavlovi Kosatíkovi zjistíme, že historické okamžiky, odehrávající se v průběhu dvacátého století, mohly ve skutečnosti vypadat jinak, než jak nám je vykládaly školní učebnice či média. Již první díly seriálu vyvolaly bouřlivé reakce, jak u diváků, tak u kritiků.
Podle Pavla Kosatíka se tomu nelze vůbec divit, protože česká historie je podle něj dynamit. Lidé prý nejsou vedení k tomu, aby samostatně přemýšleli. Výsledkem jsou mimo jiné různé manipulace s dějinami. Kosatík také rozděluje lavinu reakcí podle toho, zda lidé víc zajímají otázky nebo odpovědi. A zda věří pouze na kladné a záporné hrdiny. Zatímco se názory na interpretaci naších moderních dějin v režii Kosatíka a Sedláčka dost zásadně liší, až překvapivě vzácná shoda panuje na tom, jak si s náročným seriálem poradili herci. A je nutné Sedláčkovi zatleskat za odvahu obsadit i ty největší superstar české historie většinou méně známými tvářemi. Výkony některých z nich jsou fenomenální. Příkladem jsou Jiří Vyorálek jako Klement Gottwald nebo David Novotný coby Rudolf Slánský ve strhující kapitole Zabíjení soudruha, při níž divákům doslova běhal mráz po zádech. Sedláčkovi se vyplatilo pořádně zariskovat, když postavu kontroverzního politika Emanuela Moravce obsadil hudebníkem Danielem Landou nebo ikonu sametové revoluce Václava Havla Markem Danielem. Ten plachého, ráčkujícího a věčně pokuřujícího politika vykreslil až neskutečně věrně, především, co se chůze, mimiky a typických gest týče.
Poslední hurá
Výjimkou bylo obsazení populární dvojice Oldřich Kaiser a Jiří Lábus do rolí aktérů listopadové revoluce. Zatímco Jiří Lábus dostal v díle, nazvaném Poslední hurá, za úkol zahrát bývalého komunistického premiéra Ladislava Adamce, Oldřichu Kaiserovi byl určen zajímavý part jeho poradce Oskara Krejčího. Při pohledu na to, jak si tito dva skuteční herečtí mistři poradili s politiky, člověk zalituje, že většinu svého talentu promarnili v estrádách a bláznivých komediích. Škoda jen, že Kaiser jako Krejčí nedostal ještě větší prostor. Vždyť o této strategické postavě listopadových událostí, která v kuloárech výrazně tahala za nitky, většina diváků neví vůbec nic. Ale zásluhou Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka si leckdo uvědomí, že se ve skutečnosti mohlo v listopadu 1989 vše odehrát poněkud jinak, než jak je nám léta servírováno a že první nálož dynamitu nejspíše vybouchla.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adéla Hofmanová