Po sametu se k moci dostali veksláci, po amnestii kriminálníci, otevřely se hranice a přišla lůza. I to je ale demokracie, bilancuje zpěvák, jehož podtrhl Zeman

Foto: Archiv

Popisek: Milan Drobný v roce 2010 kandidoval za Zemanovce, do sněmovny se ale nedostal.

ROZHOVOR Já jsem nikdy nebyl v žádné politické straně, ani v SSM. Po změnách v republice jsem se chtěl seznámit se stranami, kde byli lidé, které jsem znal, řekl naší redakci zpěvák Milan Drobný.

Co si myslíte o současné politické atmosféře v naší zemí?

Já si myslím, že situace se vyvíjí od toho, jak pracují (nepracují) politici, které jsme volili. Ono to bude stále stejné. Jsou lidé, kteří jsou spokojeni a lidé co budou nespokojeni pořád za jakékoliv situace. Spíš mi vadí, že po tzv. sametové revoluci se k moci dostali veksláci, po amnestii mezi nás vlítli kriminální živly, kteří si mysleli, že najednou mohou všechno a mnozí byli za chvíli zpět, otevřely se hranice a dostala se sem všelijaká lůza, ale to taky patří k demokracii a my se s tím budeme vypořádávat hodně dlouho. Ale zase můžeme cestovat, kdo na to má, může si koupit téměř vše, opravila se spousta památek, vznikly nové domy, nákupní centra, ničíme přírodu, prodáváme cizincům vše, co jde, někdy i svou důstojnost a to není dobře.

Byly podle Vás protesty vůči našemu prezidentovi na místě?

Víte, když už je někde někdy nějaký veřejný protest, tak to není dobře. Svědčí to o nespokojenosti s nějakou věcí, činem, člověkem. Tady se to sešlo všechno po roce vládnutí. A je dobře, když společnost na něco upozorní takto, aby se dotyčný chytil za nos a stačil s tím ještě něco udělat, protože to není hlupák.

I Vy sám jste se částečně zapojil do politiky. Co Vás k tomu vedlo?

Já jsem nikdy nebyl v žádné politické straně, ani v SSM. Po změnách v republice jsem se chtěl seznámit se stranami, kde byli lidé, které jsem znal, jako je Radek John, na různých seznamovacích kláních v ÚKDŽ na Vinohradech. Tam byl i Miloš Zeman, u kterého jsem v té době obdivoval jeho rétoriku i bonmoty a když se zakládala Strana přátel Miloše Zemana, stal jsem se členem. Posléze se strana transformovala na SPOZ a v té době jsem jezdil do Liberce za svým druhým otcem a strana mě navrhla za předsedu jedné liberecké části. Po roce dojíždění za své a bez nějaké finanční podpory mě Miloš navrhnul do senátních voleb, což jsem jako vůl po jednomyslném schválení osazenstva absolvoval.

Proč jako vůl?

Protože to bylo v den, kdy Miloš Zeman složil předsednickou funkci a já všude na mítincích slyšel, my bychom Vás, pane Drobný, i volili, ale jaký máte program a kdo je Váš předseda? My měli prd. A já tam šel hlavně kvůli tomu, abych pomohl starým lidem, aby se měli důstojně, jak si zaslouží. A jak jsem zjistil, kdo tahá za nitky, a když nemáte na zadku pořádný balík, abyste mohli něco prosadit, vystoupil jsem. Už je to tři roky.

Za pár týdnů oslavíte životní i kariérní jubileum. Jak byste charakterizoval svůj dosavadní život?

Vždy jsem se snažil, abych byl něčím prospěšný a v mé profesi dělal lidem radost. Udělal jsem také mnoho životních kopanců v rodině, s ženami, málo se věnoval dětem. Ale vždy jsem se snažil jednat čestně a stále se snažím, aby po mě něco zůstalo, aby si lidé jednou řekli, že třeba někomu chybím, že to byl fajn a férový chlap.

Co považujete za Váš největší úspěch a co za Vaší největší prohru?

Vytvoření nového člověka - nemyslím ten akt, ale po devíti měsících co vzejde na svět. A když jste přímo u toho, je to nádhera. A prohry? To jsem již naznačil v předchozí odpovědi, víc nechci vzpomínat, bylo by toho víc, a to třeba bych dělal reklamu jiné osobě, a to nechci.

Co Vás vedlo k vyprodukování Vašeho posledního CD „A život běží dál“?

Chtěl jsem si zazpívat krom country, kterou dělám léta, i blues a swing. Proto jsem se dal touto cestou, kde jsou obsaženy všechny tyto žánry, protože když jsem si CD financoval, splnil jsem si sen. Myslím, že se povedlo, mám z něj radost, ale hlavně aby se líbilo posluchačům, což podle prvních průzkumů na koncertech, vypadá velmi slibně.

Kromě zpěvu se věnujete i psaní. Podle Vás jste lepší zpěvák nebo spisovatel?

Já se za spisovatele nepovažuji,  i když jsem napsal již devět knih a desátou mám v hlavě. Stále něco vymýšlím, je spousta „srandálních“ situací kolem nás, tak proč se o to nepodělit dál. Proto si dělám poznámky, a když je toho dost, pak to vypustím. Podobně to mám i s malováním. Ale vždy se budu považovat za zpěváka.

Co byste vzkázal všem našim čtenářům, kteří budou mít šanci vidět Vás na lednovém galavečeru?

Divákům, kteří přijdou na koncert, slibuji, že uslyší spoustu nádherné muziky, hitů našich i světových, od hostů hudební dárky, a mě i v  repertoárových proměnách, jak mě třeba neznají, i různá recesní překvapení, prostě bude to takový dodatečný Novoroční mejdan, aby se všichni pobavili. Vše za doprovodu vynikajícího orchestru Charlie Blažek band. A těšit se můžete opravdu na plejádu mých pěveckých kolegů, kteří mé pozvání přijali, a já si toho nesmírně vážím a jsou to Miro Žbirka, Jiří Suchý, Václav Neckář, Petra Janů, Dalibor Janda, Yvetta Simonová, Petr Kolář, Leona Machálková, Martin France, Heidi Janků, Kamelie, Yvonne Přenosilová, Petr Spálený, Felix Slováček, Ondřej Ruml, Dasha, Jiří Štědroň, Gabriela Goldová ad. Takže se máte opravdu na co těšit. A navíc, kdo si vstupenky zakoupí, může mít i dobrý pocit z toho, že 70 korun (protože mi bude 70 let), věnujeme na nadační fond Veselý senior, jehož patronka, herečka Tereza Kostková, si osobně přijde šek slavnostně převzít do Lucerny.

Tomáš A. Nový

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová