Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Od kádrováků k Velkému bratrovi a „presumpci viny“, vysvětluje v rozhovoru RNDr. Igor Němec, předseda ÚOOÚ

27.11.2014
Od kádrováků k Velkému bratrovi a „presumpci viny“, vysvětluje v rozhovoru RNDr. Igor Němec, předseda ÚOOÚ

Autor: stránky Igora Němce

Popisek: RNDr. Igor Němec, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů

ROZHOVOR Ochrana osobních údajů je spojena s právem na soukromí a osobní svobodou, tedy s hodnotami, s nimiž je spojeno 25 let života v demokracii. A přitom vzpomínka na listopad 1989 bývá spojena s povzdechem, že tehdejší očekávání bylo větší, než co přináší dnešní realita. Jaké vlastně byly tehdejší představy o ochraně osobních dat?

„Komunistický režim sice byl prošpikován udavači, shromažďoval informace o všech občanech na různých místech a zasahoval tak do soukromí lidí, ale při sametové revoluci bylo řešení poměrně prosté. Zrušila se vedoucí úloha strany,“ vzpomíná RNDr. Igor Němec, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, současně jeden z přímých účastníků tehdejšího dění a dnes představitel instituce monitorující právě dodržování základních lidských svobod.

„V podnicích se vyhodili kádrováci i s jejich spisy a domovnice najednou neměly komu co hlásit. Prakticky přes noc nebyla rázem žádná autorita, která by byla schopna sbírat informace o lidech. V Ústavě se ve třech článcích objevilo právo na soukromí a začali jsme budovat demokratický právní stát svobodných občanů.“

Sotva by někoho napadlo, že po deseti letech budeme potřebovat zákon na ochranu osobních údajů, zřizovat s tímto posláním úřad a už vůbec ne, že za 25 let budou jedním ze stěžejních problémů právě zásahy státu do soukromí. Co se s námi stalo?

„Jedním z fenoménů doby je bezpochyby rozvoj informačních technologií. Paměti počítačů se každým dnem zvětšují a jejich cena klesá. V tomto prostředí stačila událost, jako bylo 11. září 2001, a opatření v rámci boje proti terorismu neuvěřitelně vychýlila pomyslné kyvadlo od soukromí ke kolektivní bezpečnosti. Na celosvětové, evropské i národní úrovni. Říkám úmyslně kolektivní bezpečnosti, protože řadou opatření přicházejí občané nejenom o část svého soukromí, ale také o individuální bezpečnost. Zavádějí se sofistikované systémy identifikace lidí, ale například dodnes není zřejmé, co s vámi bude v zahraničí, když vám někdo třeba jen tak pro legraci strčí očipovaný pas do mikrovlnné trouby. Nebo se třeba opřete o zeď v New Yorku v budově, kam druhý den někdo položí bombu. Váš otisk prstu byl totiž už dávno v databázi. Zkrátka chyba v systému často znamená nedozírné, těžko napravitelné potíže pro jednotlivce. Jakoby se s těmito trendy měnila presumpce neviny na presumpci viny.“

Z diskusí na sociálních sítí vyplývá, že lidem vadí nutnost častého prokazování totožnosti, a to ještě obvykle občanských průkazem, který vnímají jako připomínku totality. Není povinnost se neustále prokazovat jedním z jevů minulosti?

„Pozůstatek které totality? První povinná legitimace, takzvaná kennkarta, byla zavedena po nacistické okupaci v roce 1939. Nicméně to, že mi něco vadí, zpravidla nestačí. To, že ode mne někdo osobní údaje požaduje, ještě neznamená, že mu je musím poskytnout. Je potřeba se ozvat. Není v běžném životě jednoduché se s takovou otázkou obrátit třeba na slečnu za přepážkou, která o ochraně osobních údajů nemá s velkou pravděpodobností potuchy. Ale u toho to teprve začíná.“

Začínat u sebe je jistě správné, ale neměl by právě v této oblasti pomoci občanovi váš úřad?

„Úřad samozřejmě vytváří tlak na korektní, logické a přiměřené využívání občanských průkazů k identifikaci osob či klientů, staví se proti jejich neopodstatněnému kopírování.  Přesto ale například zjišťujeme, že v bankách nastavovaná interní pravidla, která často operují se souhlasem klientů, postrádají logiku a uvádějí občany v nejistotu. A ti se ocitají vždy v pozici toho slabšího, který požaduje službu a v té nejistotě spíše ustoupí. Zatím se nepodařilo přimět banky k tomu, aby například ustoupily od praxe, kdy pořízení kopie občanského průkazu nezbytné není, přesto je klientovi řečeno, že bude provedena jen s jeho souhlasem."

Jaká je tu logika?

„Naprosto to protiřečí principu minimalizace zpracovávaných osobních údajů, jak je nastavován připravovanou novou evropskou legislativou. Ano, obecně máte pravdu v tom, že totalitní princip hromadění informací, které vždycky znamenají moc a možnost ovládání, nezmizel. Ochrana osobních údajů je spojena se snahou o nastavení pravidel, aby s údaji bylo nakládáno přiměřeně účelu, jemuž má jejich zpracovávání sloužit. Toto je jeden z principů zajišťujících základní lidské právo pro všechny – právo mít soukromí, do něhož nikdo nebude nahlížet s nadějí, že tak náš život lépe ovlivní.“

Neuvažujete o vyvolání iniciativy, aby občanský průkaz s řadou citlivých osobních údajů byl nahrazen jednodušším a obecně uznatelným průkazem?

„Již dlouho se mluví o průkazu s čipem, který v podstatě nahradí elektronický podpis. Doufám, že se toho dožiju…“

Patřil jste k první generaci polistopadových politiků. Jak na tu dobu vzpomínáte a jak hodnotíte poslední čtvrtstoletí, především v oblasti lidských práv u nás?

„Byla to doba plná nadějí, svobody, kdy lidé mohli reálně uskutečňovat své sny, myslím jako nikdy v této lokalitě předtím. Vždy jsem cítil potřebu aktivně se vyjadřovat k problematice lidských práv. Stejně tak, jako máme právo na ochranu soukromí, máme právo například na ochranu majetku. Stále více mě znepokojuje, že se podceňuje porovnávání jednotlivých lidských práv v konkrétních případech, bezmyšlenkovitě je dávána přednost jen určitým z nich, což v konečném důsledku znamená vytváření nerovností a bariér mezi jednotlivými skupinami obyvatel. A to je alarmující.“

Ochrana soukromí je stále více spojena s rozvojem informačních technologií. Čistě teoreticky, pokud by tyto technologie byly k dispozici už v 80. letech, padla by totalita dříve, nebo by pomohly k jejímu udržení?

„Jsem hluboce přesvědčen, že pokud by tehdejší komunistická strana měla k dispozici technologie, které jsou dnes k dispozici, tak by jednoznačně pomohly k jejímu udržení. Za jeden ze základních důvodů pádu komunistického režimu v celé Evropě i v Sovětském svazu považuji neinformovanost komunistického vedení. Nejenom o tom, co se děje ve společnosti, ale i, co se děje ve straně. Pak následovalo překvapení.“

Ve společnosti panují obavy o stále větší kontrole ze strany státu, o Velkém bratrovi u ulicích i u nás doma.

„Bohužel nepanují! Ale já je mám. Ukazuje se, že příměr Orwellova Velkého bratra nesedí. To byl totiž systém, kterým totalita udržovala moc a kontrolu nad ‚poddanými‘. U nás ale nejde o totalitní stát a vše se děje za potlesku většiny. Lidé se dobrovolně vzdávají svobody za pochybné výhody. Lepším příměrem je kniha Překrásný nový svět anglického autora Aldouse Huxleyho, kde si člověk dobrovolně a uměle zvyšuje svoji spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. A tleská otupujícímu systému většinou až do chvíle, než se dotkne jeho samotného. Obrátí se proti tomu, kdo ještě před chvílí systém sám velebil.“

Partner článku

Vložil: Anička Vančová

Tagy
ÚOOÚ,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace