Největší chyba Václava Havla. Jeho přítel novinář prozradil, komu uvěřil... Čtyři proklatě drahé omyly

Foto: Argo

Popisek: Václav Havel

V souvislosti s letošním kulatým výročím sametové revoluce se v médiích objevuje řada bilančních příspěvků, které se ohlížejí za listopadovými událostmi. S odstupem času se ukazuje, že zdaleka ne vše, co revoluční změna přinesla, bylo správné. A připouštějí to samotní aktéři tehdejšího dění. Každý ovšem vidí chyby někde úplně jinde.

V pravidelném pořadu České televize Historie.cz se se několik novinářů zamýšlelo nad otázkou, zda by lidé šli v listopadu 1989 zvonit klíči, kdyby věděli, jak to u nás bude za pětadvacet let vypadat. Když přišla na přetřes otázka, kde jsme udělali největší chybu,  novinář Martin Šimečka připomněl jeden rozhovor, který vedl s Václavem Havlem.  Položil mu stejnou otázku, tedy kde jsme udělali největší chybu? A Havel mu prý tehdy odpověděl: „Uvěřili jsme ekonomům.“  Šimečka potom přiznal, že nikdo z nich tehdy neměl tušení,   jak fungují banky nebo peníze, co je to kapitál. „A potom přišli ekonomové jako spasitelé a řekli. Takhle to bude. A my jsme řekli tak jo a uvolnili jsme cestu ekonomům, ale bez pravidel,“ přiznal Šimečka.

Čtyři proklatě drahé omyly

Pravý opak si však myslí ekonom Pavel Kohout. Ten ve své analýze, nazvané  „25 let v ekonomice, čtyři proklatě drahé omyly,“ kterou zveřejnil server Česká pozice, svaluje hlavní díl viny na politiky a tvrdí, že české hospodářství spadlo po roce 1989 do čtyř pastí.  První z nich bylo zavedení poměrného volebního systému, který podle Kohouta zapříčinil  chronickou politickou  nestabilitu. Mimochodem, Václav Havel byl pro většinový systém, ale nepodařilo se mu jej prosadit. Další chybou bylo, že Václav Klaus byl podle mínění Kohouta  příliš krotký reformátor, který realizoval  ekonomický model s prošlou záruční lhůtou. Jeho myšlenky byly moderní  naposledy v roce 1975, což prý ale bylo rozhodně lepší než konkurenční návrhy Miloše Zemana, moderní naposledy v roce 1945. Československá vláda si bohužel vzala za vzor éru se štědrým sociálním systémem, vysokými daněmi a byrokracií.

Žáby na prameni?

Třetí omyl se týká kuponové privatizace, který podle ekonoma nebyl v jádru špatný, ale ďábel se skrýval v detailech.  Kvůli absenci právního rámce a kontroly vzniklo prostředí, kde bylo možné legálně vytunelovat majetek. Konečně čtvrtým omylem je jednání České národní banky, která se koncem devadesátých let dopustila fatálního omylu, když kvůli asijské krizi radikálně zvýšila úrokové sazby. A toto zvýšení znamenalo šok pro české podniky, vlnu bankrotů, nezaměstnanost a recesi. Bankovní krizi pak následovala krize politická. „Pohlédneme li zpět na uplynulých dvacet pět let od listopadu, zjistíme,  že neuplynul rok, aby vláda, centrální banka, parlament nebo někdo jiný neudělal  alespoň jednu velkou chybu  s dalekosáhlými důsledky,“ uzavírá svoji kritickou stať ekonom Pavel Kohout. Z tohoto úhlu pohledu je bohužel zřejmé, že  chybu udělali také občané, když  uvěřili jak politikům, tak ekonomům.

Jaroslav Lhotský                                                                                                                   

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová