Nagyová prozradila, jak to s Nečasem celé začalo, kde se potkali a jak přeskočila osudová jiskra... Máme další exkluzivní ukázku z její knihy

Foto: Nakladatelství Epocha

Popisek: Na obálku knížky fotil Janu Nagyovou-Nečasovou profesionální fotograf.

O poměru s premiérem, aféře Nagygate a vazbě, Jana Nečasová poprvé odhaluje své soukromí. „Vždy svá. Nezlomená. Šťastná. I nešťastná. Žena, jejíž příběh stojí za to znát. Je to zpověď. Ale není to pokání,“ stojí v anotaci knihy od novináře Josefa Hympla, která vyšla v pátek u nakladatelství Epocha. Jak to tedy celé začalo? Jak odstartovala lovestory, která nakonec shodila vládu a zničila oba její aktéry?

„Ona sama doposud zarytě mlčela a navenek tak pro mnohé působila jako „chladná potvora“, která to prostě „uměla s Nečasem a dalšími pěkně skoulet“. Jana Nagyová za svůj život dala pouze jediný rozhovor. Časopisu TÝDEN, a to ještě dávno před popisovanými událostmi. Přitom řada otázek by se prostě sama nabízela. Jaké to je být léta nepřiznanou milenkou mocného politika? Jak ona sama současné dění kolem své osoby komentuje a jak vysvětluje svoji úlohu při politických jednáních vrcholných politiků této země? Proniknout jí trochu pod kůži. Zjistit, jak ona sama s odstupem měsíců vnímá svůj osud, jaký je člověk při osobním setkání a co vlastně nyní dělá. To byly důvody, proč jsem se rozhodl ji oslovit a po několikaměsíčním přesvědčování ji přimět ke schůzkám, při nichž vznikl nakonec tento knižní rozhovor,“ píše v úvodu autor, novinář Josef Hympl...

K aféře s premiérem Nečasem Josef Hympl v knize píše: „Veřejně se k životu s Janou Nagyovou Petr Nečas přihlásil až po samotném vypuknutí aféry Nagygate. V lednu 2013 sice přiznal, že žije s manželkou Radkou už několik měsíců odděleně, teprve dva dny před samotným zásahem na Úřadu vlády v červnu 2013 pak oznámil, že se rozvádí. Na tiskové konferenci po zatčení Jany Nagyové soustředěně prohlašoval, že za ní nadále stojí a v červenci 2013 po měsíčním vazebním stíhání přišel Janu Nagyovou osobně vyzvednout před brány ostravské věznice, kde ji před kamerami poprvé veřejně políbil a odvedl do přistaveného vozu. Následně si ji jako čerstvě rozvedený muž, který má podle médií splácet bývalé paní alimenty a vyrovnání ve výši skoro sedmdesát tisíc měsíčně, vzal na utajeném místě v září stejného roku. Od té chvíle Jana Nagyová používá příjmení Nečasová.

Pro pochopení pracovního a později i intimního soužití nadějného politika Petra Nečase a jeho věrného stínu Jany Nagyové je ale potřeba pohlédnout do mnohem hlubší minulosti než do posledních sedmi let, kdy spolu oficiálně pracovali. Kde se tito dva vůbec poprvé setkali? Proč spolu začali pracovat a kdy se jejich čistě pracovní vztah změnil v partnerský?

První setkání s Nečasem… Hovoříte o užívání si svobody, a přitom čelíte tolika stíháním. Kdy jste se vůbec poprvé setkala s vaším současným manželem?

Bylo to někdy v roce 1997, kdy se v Karlových Varech konalo výjezdní zasedání výkonné rady ODS. Vlastně si vzpomínám. Bylo to v červnu. Ale to jsme se tak maximálně poprvé zahlédli. Na podzim se potom odehrálo Sarajevo.1 A to byla opravdu hektická doba. Tenkrát jsme hodně komunikovali s Miroslavem Mackem, který za Klausem pevně stál. Objížděli spolu regiony.

No mě samozřejmě víc zajímá osud Petra Nečase a váš.

Stále jsem pracovala v regionu, v Karlových Varech. Pomáhala jsem připravovat volby a podobně. Žila jsem si svůj život. Potom jsme se viděli na kongresu ve Františkových Lázních v prosinci 2002. Kde se vlastně Petr – budu mu říkat Petr, nebaví mě pořád manžel sem, manžel tam – rozhodl kandidovat na předsedu. Byl to ten přelomový kongres, na kterém nakonec zvítězil Mirek Topolánek. Petr se spolu s Miroslavou Němcovou a Petrem Bendlem stali řadovými místopředsedy. Z té doby si ho samozřejmě pamatuji výrazněji, protože jak jsem říkala, kandidoval na předsedu strany. Musím přiznat, že jsem tenkrát fandila spíš Petrovi Bendlovi. On za námi na region tehdy jezdil urovnávat naše spory. Vždycky byl takový akční. Byl otevřený, měl rád auta, já taky…, a vůbec se o nás zajímal. Bylo to z jeho strany mnohem dlouhodobější. Třeba o dva roky později, kdy se karlovarská ODS v podstatě rozštěpila, právě on přijížděl dělat mediátora, jako persona z předsednictva strany.

A jak do toho zapadá Petr Nečas?

Zase jsem ho viděla v roce 2004, kdy jsem ho potkala, myslím, na nějakém školení manažerů, kde nám přednášeli nějaká moudra. Tam jsme se tehdy začali poprvé bavit a já mu vyčítala, že k nám nikdo z těch vysokých politiků příliš nejezdí. Že je to velká škoda. Tedy mimo Petra Bendla. Měla jsem nad sebou svého regionálního manažera, ale on byl takový…  jak to říct slušně? Neakční. Já jsem naproti tomu byla pravý opak. Tehdy jsem pro Petra, který byl stále místopředseda strany, vymyslela dvoudenní program u nás. A on to přijal. Stalo se ale něco neuvěřitelného. Tenkrát mi kolegové z ODS ve Varech vynadali, proč zveme zrovna Petra Nečase. Ono to bylo v poněkud napjatější atmosféře, protože Petr v té době nějak kritizoval naše poslance kvůli privatizaci Sokolovské uhelné. Naši chlapci, Miloš Patera a spol., mi pak prostě vynadali. Dodnes si pamatuji, co jsem jim na to řekla. Že Petra jsem potkala na tom školení, a proto jsem ho pozvala. Kdybych potkala Mirku Němcovou (v té době místopředsedkyně ODS) na houbách, tak ji do Varů pozvu taky, protože je to moje práce. Monitorovat jejich hádky ve sněmovně ne.

Jak ten jeho výjezd dopadnul?

Nakonec v pohodě. Ale mě už ty jejich tahanice začaly lézt na nervy. Ona ta práce stranického manažera nebyla nikdy jednoduchá. Většinou jsme dostávali smlouvy na jeden rok. Smlouvu vám ale schvalují třeba členové oblastní rady, které nepotkáváte. To aby se člověk pořád bál o práci. Taky to bylo období, kdy se mohutně propouštěli manažeři a asistentky. Jelikož jsem ale byla matka samoživitelka a měla jsem dítě mladší dvanácti let, tak se mě to nakonec netýkalo.

Takže vám Petr Nečas pomohl do Prahy?

No ano. Ale v té době jsme si s Petrem hluboce vykali. On se v tom roce 2004 stal prvním místopředsedou strany a byl zodpovědný i za chod hlavní kanceláře. Takže pod něj spadali i manažeři v regionech. Já jsem v hlavní kanceláři pracovala zhruba od srpna 2005 až do roku 2006. Dělala jsem vedoucí provozního oddělení. Musela jsem pomáhat s koordinací a organizací kampaní. Vedle toho jsem měla na starosti všechny místopředsedy a zařizování jejich výjezdů do regionů.

Nevypadáte, že byste měla problém s tykáním…

Já mám normálně problém si tykat. Možná to nevypadá, ale docela dlouho si držím odstup. A Petr? Ten úplně. Má takovou bublinu okolo sebe.

Jak jste mu o tu práci řekla?

My jsme se potkali na nějaké stranické ideové konferenci. Říkala jsem mu, že to chci asi ve stranickém aparátu úplně zabalit. Měla jsem nabídku jít dělat do jednoho soukromého podniku. Bylo mi čtyřicet, cítila jsem, že je pro změnu nejvyšší čas. A on mi tenkrát řekl, že by byla škoda, kdybych to takhle ukončila. A jestli bych nešla posílit tým do centrály v Praze. V duchu jsem si říkala, že řeči plynou a voda teče. Že se nebudu spoléhat na něco, co možná bude. Přesto jsem mu říkala, že kdyby tedy něco měl…

Musím vám položit hodně osobní otázku. Byli jste v tu chvíli intimní přátelé? Rozhodl tenhle aspekt?

Ne, ne. Ale sympatický mi samozřejmě byl. Víte co? My jsme se hodně bavili o našich rodinách, o dětech a tak. Byl mi lidsky blízký. Vyprávěl mi třeba, jak se svými dětmi jezdí plavat, jak je učí na kole. Mně to připomínalo zase to, že vychovávám svoje dvě dcery v podstatě sama. Že si na ně musím ten čas urvat. Hodně jsme si povídali. Ale to bylo třeba už v době volební kampaně. Já jsem je vozila autem. Třeba jsem jela na kampaň s Janem Zahradilem a potom zase s Petrem. Už byl úplně utahaný, stejně si to na mítinku odmluvil, sehrál svoji roli. A já na něj počkala. Musím říct, že když takhle dlouho cestujete s člověkem v autě, naladíte se na stejné vlny. Zjistíte třeba, že máte stejný smysl pro humor. To byl i případ můj a Petra.

No, Petr Nečas moc vtipy na veřejnosti nesrší…

Někdy se jim zasměje jenom on sám. Ale vtipný je. Ale ono je něco jiného, když vy ho znáte jenom z práce.

Vzpomínáte si i na něco dalšího?

Říkal mi třeba, že vůbec nevěřil, že mám dvě dcery. Byla jsem taková akční. Hodně jsem sportovala.

Prozraďte alespoň, co vás na Petru Nečasovi nakonec tolik přitahovalo, že jste se sblížili?

Mám ráda chytré muže. Lidi, co mě něco můžou naučit. Možná se někdy tvářím, že všechno znám a umím, ale rozhodně to tak není. (smích)

Petr Nečas na první pohled působí jako poněkud introvertní člověk, trochu jako váš protiklad. Jak vůbec dovedl ukecat…

Ženu mého typu? Má prostě vlohy, nebo nevím, jak to přesněji popsat.

Pokračování zase zítra...

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová