Bratr herce Jiřího Lábuse si nebral servítky a vzal si na paškál radnice: Nadáváte na developery, ale to vy byste měli dělat jejich práci! A dodal…

Foto: Blogspot.com

Popisek: Ladislav Lábus

Hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu byl čerstvý nositel Ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury Ladislav Lábus. Rozhodně nepatří k těm, kteří zatracují sídliště. Jen je podle něj škoda, že se rozprodala po bytech dřív, než byla rekonstruována. Sám má rád rekonstrukce, protože navazují na něco, co už tady bylo.

Ladislav Lábus si jde podle mnohých svou vlastní cestou, neohlíží se prý na módní trendy a zaměřuje se na kvalitu. „Nejde mi o krátkodobé cíle, jde mi o to, aby ty stavby byly pro lidi příjemné,“ říká známý architekt. S lidmi, pro které staví, má dobrou zkušenost. „Ti, co se obracejí na naši kancelář, už vědí, co od nás mohou očekávat. Ta komunikace už od počátku jde v dobré pohodě,“ popisuje Lábus.

Bratři Lábusové se sešli v pořadu ČT Krásný ztráty.

„Tím, že patříme ke známým ateliérům, lidé už často vědí, za kým jdou. Někdy potkáváme lidi velice poučené,“ říká profesor architektury a přiznává, že je rád, když jedná s konkrétním člověkem, který stavbu bude užívat a ne jen s nějakým úředníkem.

Nové vedení Prahy by podle představ děkana fakulty architektury na ČVUT mělo pokračovat v tom, co se již za poslední dva roky začalo realizovat. „Nebývalým způsobem se za poslední dva roky na magistrátu pokročilo. Já doufám, že to bude v tomto směru pokračovat,“ řekl a pochválil, že architekti se stali respektovanými partnery.

V průmyslových partiích Prahy jsou stále obrovské plochy

Některé Lábusovy rekonstrukce historických domů v zástavbě města byly oceněny a je jasné, že klade velký důraz na začlenění stavby do okolního prostoru. „Já si myslím, že se to netýká jen Prahy. Měl by se podporovat trend, že se využívají stávající stavby. Zatím se moc bourá,“ říká.

„V průmyslových partiích Prahy jsou stále obrovské plochy, které se dají dál rozvíjet,“ uvedl Lábus a připomněl význam developerů. Metropolitní plán a další materiály, připravované pražským magistrátem, mají zabránit zbytečnému přelévání města do okolí a zabírání další půdy. „Dnes se nadává na developery, ale města se vzdala té činnosti, které přenechala právě jim. Toho developera ve veřejném prostoru by měly dělat obce,“ míní architekt.

„Je nesmysl stavět stále více za městem a být odkázaný na dojíždění. V rámci Prahy je spousta volného místa na stavění,“ zopakoval.

Sídliště se neměla rozprodat po bytech

Na druhé straně profesor Lábus nepatří k těm, kdo chtějí bourat sídliště. „Ta by se neměla zatracovat. Myslím si, že spousta lidí dává přednost bydlení v otevřeném prostoru plném zeleně. Zvláště pokud jsou dobře napojena na dopravu. Nemá cenu zatracovat něco, v čem bydlí 40 procent lidí.“

„Jestli se o nich bude dál mluvit jako o králíkárnách a nebude se do nich investovat, pak se z nich mohou stát ghetta. Ale když preferujeme představu bydlení v zeleni, se kterou to vznikalo, pak si uvědomíme, že to není tak špatné, když zvýšíme standard domů. To nelze dělat po bytech. Byla chyba, že se byty rozprodaly v původním nevyhovujícím stavu. V Německu je nejprve zrekonstruovali. U nás už nikdy nebude síla na zásadnější změny,“ posteskl si. „To, že se nedaří investovat do modernizace nějakého sídliště, ukazuje, že ještě nejsme tam, kde bychom chtěli být. Dostatečně si nevážíme toho, co máme.“

Vesnická architektura je nyní křehčí, než městská

Jak je to s výjimečnými stavbami, jako jsou divadla, muzea, koncertní sály?. „Musíme si zvyknout, že uvnitř města budou spíš rekonstrukce, než stavby na zelené louce. Já mám rád rekonstrukce, rád navazuji na něco, co už tady je. Mně to vyhovuje. Záleží na povaze architekta,“ říká známý architekt.

V pořadu Dvcet minut Radiožurnálu také poukázal na křehkost venkova, kde podle něj na místech zbouraných staveb většinou nevznikají kvalitnější budovy. Ve městech je podle něj stavební kultura citlivější než na venkově. A proto právě venkov je prý ve větším ohrožení, než si uvědomujeme.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová