Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

28. říjen. Je důvod k oslavám, ptá se předseda konzervativců a připomíná: „Nebát se a nekrást“ i „Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty“

28.10.2014
28. říjen. Je důvod k oslavám, ptá se předseda konzervativců a připomíná: „Nebát se a nekrást“ i „Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty“

Autor: Facebook

Popisek: Předseda Konzervativní strany Josef Bílek

Předseda Konzervativní strany Josef Bílek k dnešnímu výročí napsal zajímavou úvahu s přesahy do minulosti i budoucnosti. Začíná ale tradičně: „Dnes uplyne 96 let ode dne, kdy vznikla Československá republika. Přestože nejde o kulaté výročí, 28. říjen stojí i letos za zamyšlení.“ A pokračuje…

Ne všichni vznik nového státu vítali. Silná německá menšina (Němců žilo na území Československa více než Slováků) se s novým státem ztotožňovala jen z menší části, postupně a nerada. Nový stát měl v sobě od počátku nikoli zárodek potíží, ale velký, těžko řešitelný problém, s kterým se nakonec – vinou svou i vinou jiných – nedokázal úspěšně vypořádat. Samotný zánik Rakouska – Uherska byl dost možná zbytečný; z řady důvodů (geopolitických a bezpečnostních, hospodářských a jiných) se jednalo o krok zpět. Touha po dovršení národního obrození a snad i některé osobní cíle nabyly vrchu. Ambice vládnout z Prahy místo spoluvládnout z Vídně, nebo dlouhodobě provokovaná averze k Římu – to jsou jen další střípky motivů. Vzniklý stát měl k dokonalosti daleko. Vzdor tomu byl (často díky právě přetrvávající rakousko-uherské tradici) velkým úspěchem.

I v den vzniku nového státu málokdo tušil, jakou tento stát bude mít podobu, a jak dramaticky se bude měnit. Pamětníci v jeho nejvýchodnější části, roku 1945 protiprávně odtržené Podkarpatské Rusi, na tehdejší Československo vzpomínají snad s větší nostalgií než na Slovensku, na Moravě či v Čechách. Užili si dvacetiletí právního státu, který pro onu chudou oblast znamenal celkové povznesení, jaké nepoznala ani předtím, ani potom.

Za první republiky jsme měli jaksi „svobodu navzdory“

Dvacet let samostatnosti po r. 1918 v mnohém kontrastuje s dvaceti pěti lety svobody po roce 1989. Za první republiky jsme měli jaksi „svobodu navzdory“ – navzdory sousedům a nepříznivým dějinným okolnostem. Byla to ale doba, kdy občané svůj stát milovali (i když ne všichni, jak je naznačeno výše), a kdy se s ním identifikovali mnohem více, než kdykoli po roce 1945. Byli na svůj stát hrdí, a právem, a tehdy také 28. říjen dokázali oslavovat. Na svou státní samostatnost dlouho čekali a věděli, že se nerozumí sama sebou. Však také trvala jen dvacet let.

Hodně pro Československou republiku znamenal její první prezident T. G. Masaryk. Ten dlouho před vznikem Československa tvrdil, že národy, zejména menší, musí vědět, proč mají existovat. Tedy že musí mít nějaký duchovní program. Svůj program shrnul do jednoduchého hesla „Ježíš, ne César“. Můžeme nesouhlasit s Masarykovým pojetím Ježíše. Můžeme nesouhlasit s jeho programem pro český národ nebo s jinými idejemi. Ale musíme mu být vděčni za to, že nám potřebu programu připomínal. Právě program nám nyní zoufale chybí. I jiné Masarykovo heslo bychom si měli vzít k srdci: „Nebát se a nekrást“, podobně jako – zejména v reakci na velmi nízkou účast u nedávných voleb – „Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké demokraty.“.

Československá republika měla ve svých základech věci velmi dobré, ale i problematické. K těm dobrým se rozhodně stojí zato vracet. 28. října se máme nad čím zamýšlet a rozhodně máme co slavit a na co navazovat.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace