Češi si první republiku idealizují, protože trvala jen dvacet let a nestihla se rozplynout ve všednodennosti. Alespoň to tvrdí známý komentátor
28.10.2014
Foto: ČT
Popisek: I seriál ČT s názvem První republika měl velký úspěchu diváků.
U příležitosti dnešního výročí vzniku samostatného Československa se v pondělní Mladé frontě Dnes zamýšlí publicista Luděk Navara nad tím, proč mají Češi tak laskavý přístup k první republice. Proč se o ní ostošest točí filmy, seriály, proč detektivky se odehrávají právě v téhle meziválečné době.
Něco takového považuje za zvláštní. „Evropa tehdy nezažívala zrovna dobré časy: Nové státy se mezi sebou handrkovaly, ty staronové, jako Rakousko a Německo, se potácely nad propastí,“ píše a přichází s myšlenkou, že klíč k pochopení mimořádně laskavého přístupu není jen v tom, že tehdy Češi konečně získali svůj stát, ale právě v tom, že sláva první republiky skončila tak brzy.
V první republice nestihly ideály vyčpět
Navara se domnívá, že to, že Češi považují čas první republiky za „svou krásnou dobu“, je možná v tom, že do první republiky nepatřila nepěkná léta, kdy ideály, na kterých ta malá země vznikla, stihly vyčpět a hrdinové se rozplynout ve všednodennosti.
„Právě v tom, že ideály byly zadupány zvenčí, místo abychom je prošustrovali sami (zdá se, že to docela dobře umíme), právě v tom je možná jeden z důvodů laskavého pohledu na naši krásnou první republiku,“ píše Navara.
První republika byla obdobím hrdosti a svébytnosti
Připomíná také, že první republika byla obdobím hrdosti, odvahy, svébytnosti a osobitosti. A všechna další období už byla jen obdobími závislosti na mocných - na Východě, nebo na Západě.
Pokud nás výročí 28. října může letos k něčemu inspirovat, tak k zamyšlení nad tím, co by bylo, kdyby první republika přežila ne dvacet, ale pětadvacet let. „Byl by to podobný konec svobodného (ale současně v závěru i rozpačitého) čtvrtstoletí jako ten, který nyní zažíváme?“ pokládá si Navara řečnickou otázku.
Když se něco dělá poprvé, měli bychom si na tom dát záležet
Závěrem poukazuje na to, že jsme nikdy v posledních stoletích neměli šanci budovat a upevňovat svou zemi tak dlouho jako dnes, a současně opečovávat si tradice, uctívat hrdiny a budovat pomníky v dobrém slova smyslu s vírou, že je za rok nikdo nestrhne. „Člověk by řekl, že když se něco dělá poprvé, že si na tom dá záležet,“ uzavřel Navara své zamyšlení.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová