Kdybychom přijali euro se Slovenskem, byli bychom na tom mnohem líp! Ekonom v ČT nešetřil ani ČNB, označil je za pitomce a neználky, Švihlíková si přisadila

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ilustrační foto

Pokud by Česká republika vstoupila do eurozóny spolu se Slovenskem, nezaostávali bychom v ekonomickém růstu za dalšími středoevropskými zeměmi. V úterním vydání pořadu Hyde park to uvedl investiční bankéř Ondřej Jonáš. S despektem se také vyjádřil o lidech z bankovního dozoru, a to v různých zemích.

Podle Jonáše jsou lidé z bankovního dozoru, tedy u nás z České národní banky, většinou méně vzdělaní, a jsou méně placení než ti, které mají kontrolovat. A také ve srovnání s nimi většinou zakřiknutí. „Mají povrchní znalosti, a tak přesvědčit bankovní dozor, že je správné, co děláte, bývá o. k.,“ uvedl Jonáš.

Pokud bychom měli euro, růst HDP by byl vyšší o 1,5 %

Odpověděl například na otázku, zda by byly dopady ekonomické krize na českou ekonomiku horší, kdybychom byli v té době členy eurozóny. Podle Jonáše by tomu bylo spíše naopak. „Kdyby ČR vstoupila do eurozóny společně se Slovenskem, tak bychom nezaostávali v růstu za dalšími středoevropskými zeměmi. Růst HDP by byl o 1,5 % ročně vyšší, což představuje 60 miliard korun,“ vysvětlil.

Při odpovídání na další otázky se věnoval podrobněji rozebírání příčin pádu Lehman Brothers, což odstartovalo finanční krizi před šesti lety. O konci banky Lehman Brothers podle Jonáše rozhodl americký ministr financí.

Z dalších vyjádření Jonáše vyplynulo, že se toho od finanční krize zase tolik nezměnilo. Odměny šéfů bank se sice poněkud změnily, třicetimilionové bonusy a roční odměny jsou výjimkou, ale velká část zaměstnanců bank si stále vydělává ročně půl milionu dolarů, takže pracovat v tomto sektoru je pořád lukrativní.

ČNB prý zametá stopy po svém selhání. Docentka Švihlíková zjistila více

Česká národní banka se prý chystá zamést stopy svého velkého selhání. Myslí si to ekonomka Ilona Švihlíková, která upozorňuje na změny v zákonné úpravě družstevních záložen. Ty prý ČNB nikdy neměla moc ráda, a teď se je prý nejspíš snaží zlikvidovat. Přitom svět se podle Švihlíkové ubírá úplně jiným směrem.

Švihlíková píše o novele regulace družstevních záložen. Ty byly již od devatenáctého století významnou částí tehdejšího finančnictví. Dnes však tvoří pouhých 0,6 procenta jeho objemu. Podle Švihlíkové dostaly družstevní záložny zabrat zejména v devadesátých letech, která výrazně poškodila jejich pověst.

Rána do vazu družstevnímu spoření?

Přitom v USA prý nyní zažívá družstevní spoření boom, a Evropský parlament vydal zprávu, podle které výrazně přispívá k překonání finanční krize. Vláda se však prý inspirovala spíše radami Mezinárodního měnového fondu, který v roce 2012 záložny kritizoval a vyzýval k jejich restrukturalizaci.

Švihlíková připouští, že ne všechny záložny se nacházejí v dobré kondici. Alarmující je prý zejména poměr selhávajících úvěrů. U bank je jich šest až sedm procent, u záložen dvacet až třicet. Jenže novela podle ekonomky těžko přinese změny.

Jedná se o stanovení limitu poměru členského vkladu ke splacenému základnímu vkladu. Ten byl prý nastaven tak, že může vést k opačnému efektu - likvidaci až dvou třetin záložen, samozřejmě včetně mnoha zdravých.

Zmíněná zpráva MMF navíc podle Švihlíkové výslovně kritizuje i Českou národní banku, která prý na některé záložny, zejména ty menší, nedostatečně dohlížela. Podle Švihlíkové je všeobecně známo, že centrální banka nemá záložny ráda. Je tedy prý možné, že toto ustanovení sama preferuje. Jednak aby záložny zničila, a jednak aby zametla stopy po svých selháních.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová